Literární kritici téměř začali jásat, že se zrodil nový spisovatelský talent. Byli nadšení, že po dlouhé době se objevil výborný knižní debut. A ono ne. To si pouze jedna z neúspěšnějších spisovatelek současnosti chtěla vyzkoušet, jestli se jejímu dílu bude dařit i bez slavného jména.

Robert Galbraith, takový pseudonym si autorka čarodějnické ságy o Harrym Potterovi vybrala. Proč? Zdůvodnění je více než prosté. Křestní jméno Robert svému mužskému spisovatelskému alter-egu vybrala podle svého oblíbeného politika Roberta Francise Kennedyho, jinak známého také pod přezdívkou Bobby. Galbraith bylo zase příjmení, které stvořila pro svou panenku v mládí. Pak už stačilo jen knihu pojmenovat a mohla vyjít na světlo boží. Název The Cockoo’s Calling odkazuje na samotný obsah knihy. Nejedná se tedy o žádné náhodné pojmenování, které je u některých současných autorů velmi populární. Stále je to totiž Rowlingová, která věci promýšlí do nejmenšího detailu.

Když se literární kritik promění v detektiva

„Doufala jsem, že tohle tajemství udržím o trochu déle, protože být Robertem Galbraithem bylo nesmírně osvobozujícím zážitkem," okomentovala své odhalení Rowlingová. „Bylo skvělé publikovat bez mediálního poprasku nebo očekávání a byla to čistá radost dostat zpětnou vazbu pod jiným jménem," dodala. A jak k tomu všemu vlastně došlo? Kdo odhalil pravou identitu Roberta Galbraitha? Jedná se o velmi kvalitní literárně-detektivní práci britských nejprodávanějších nedělních novin The Sunday Times.

Zpráva o tom, že Rowlingová vydala svou první detektivku pod pseudonymem, proběhla českými médii v podvečer neděle 14. července. Vše ale začalo již ve čtvrtek, kdy si kulturní redaktor The Sunday Times Richard Brooks přečetl tweet své kolegyně, ve kterém zmiňuje, že The Cuckoo’s Calling je až moc dobrá kniha na to, aby to byl debut. „Po půlnoci pak kolegyně dostala anonymní tweet, ve kterém se psalo, že se rozhodně nejedná o autorovu prvotinu a že je pod ní vlastně podepsaná J. K. Rowlingová.“ řekl Brooks v interview.

Když se pak kolegyně prostřednictvím dalšího tweetu zeptala, jak si tímto tvrzením může být jistý, dostala krátkou odpověď: „Prostě to vím.“  V následujících chvílích tento anonym smazal všechny své tweety a nakonec zmizel i z celého Twitteru. Jeho či její profil nebylo možné dohledat.

Pak už započala Brooksova nenápadná detektivní práce. Jednalo se o velkou rybu a tak rozhodně nechtěl, aby se snad tato horká informace dostala do rukou konkurenčního tisku. První indicií byl fakt, že kolem debutu Roberta Galbraitha se točil stejný tým lidí jako okolo knihy Casual Vacancy (Prázdné místo), jejíž autorkou je také Rowlingová. Kniha sdílela nejen stejného editora, ale také agenta a vydavatele.

Další krok, který Brooks při své cestě za pravdou učinil, byl spíše technický. Odeslal po jednom výtisku posledního dílu Harryho Pottera, Casual Vacancy a The Cuckoo’s Calling do lingvistické laboratoře a tam bylo odhaleno, že se v knihách objevuje mnoho jazykových podobností. V pátek večer se pak Brooks rozhodl kontaktovat Rowlingovou, položit otázku a požadovat jasnou odpověď. Sobota ráno pak přinesla kladnou odpověď. Rowlingová byla připravena přiznat se k autorství.

A rozhodně se jednalo o velmi chytrý krok. Člověk si málem řekl, že to vše bylo zinscenované pod záminkou vyššího výdělku. Kniha totiž během několika dnů vystoupala na první místo nejprodávanějších knih v Británii a z londýnských pultů zmizela rychlostí blesku.

Rowlingová není první ani poslední

Tím si můžeme být opravdu jistí. Mnoho autorů v minulosti vydalo své dílo pod jménem někoho jiného. Irský spisovatel John Banville vydává detektivní romány pod pseudonymem Benjamin Black a takový Stephen King si chvíli užíval pod jménem Richard Bachman. Jiní byli zase donuceni vydávat své knihy pod jinými jmény.

V českých literárních vodách se jednalo o spisovatele Karla Poláčka, který kvůli válečné situaci, vydával pod jménem malíře Vlastimila Rady. Pak jsou ale autoři, kteří jiné jméno neužívali pod nějakou záminkou. Jednoduše se jim vymyšlené jméno hodilo k jejich profesi více, než to vlastní. Snad každý ví, že Egon Bondy je Zbyněk Fišer, Jaroslav Vrchlický Emil Frída a Petr Bezruč nosil jméno Vladimír Vašek.

Rowlingová umí psát i o jiném než kouzelnickém světě

A jak vlastně vypadaly kritiky na prvotinu Roberta Galbraitha alias J. K. Rowlingové? V recenzi Ladislava Nagye na iHNED.cz se můžeme dočíst: „Rowlingová je jako vždy nejsilnější ve věrohodné drobnokresbě charakterů – od hlavních postav po ty nejmarginálnější. Detektiv Strike, muž brilantního úsudku, plný šrámů na těle i duši, se na své cestě za pravdou o záhadné smrti prominentní modelky setkává s celou plejádou možných podezřelých – milencem, rapperem, sousedem a dalšími, kteří by si z nejrůznějších důvodů mohli Kukaččinu smrt přát.“  V podstatě je tedy vyzdvihovány za stejné věci, kterých si kritici cenili již u Harryho Pottera a zároveň i u Prázdného místa.

Aby to však nevypadalo tak, že všechno co J. K. Rowlingová napíše je stejné, bylo by dobré zmínit jeden velmi zajímavý postřeh recenzentky The New York Times Michiko Kakutani. „Zatímco romány o Potterovi se zabývaly dobrem, zlem, ztrátou nevinnosti nebo velkými tématy jako je smrtelnost a svobodná vůle, The Cuckoo’s Calling je mnohem více protkáno událostmi běžného života, krizí středního věku, třídní nenávistí a sociální antropologií současného Londýna. Román paroduje městskou smetánku a vysvětluje tlak, který je vyvíjen na celebrity (něco co Rowlingová dobře zná).“ okomentovala Kakutani příběh.

Ať už tedy osud Roberta Galbraitha a jeho debutu dopadne jakkoliv, není pochyb o tom, že Rowlingové se zase jednou povedlo nás překvapit. O jejím literárním talentu víme mnohé, ale co když má ona talent i na business? Uvidíme, co přijde dál. Údajně by další Galbraithova kniha měla vyjít za rok.

________________________________________________________________
Bottom line
: Myslíte, že celá kniha byl kalkul Rowlingové a jejího týmu, nebo se jedná o čistou náhodu, že se povedlo odhalit její rukopis?