Ochrana civilistů nebo trestná výprava?

Ve všem tom shonu a zapichování vlaječek s obrázky válečných lodí kamsi na mapu Středozemního moře však poněkud zaniká otázka, k čemu je to celé vlastně dobré. Celá záležitost začíná být svými stoupenci portrétována buď jako varovný výkon spravedlnosti bez soudu, nebo jako mise na ochranu civilistů. 

Ovšem tak, jak je americký útok nyní nejčastěji představován, tj. jako rozsahem omezený jedno- až dvoudenní útok střelami s plochou dráhou letu na vojenské objekty syrského režimu, příliš legitimní není. Spíše než misi na ochranu civilistů se zatím podobá unilaterální trestné výpravě, která ničemu nezabrání a nikomu nepomůže. Útok chemickými zbraněmi totiž již proběhl, takže zde nejde o jeho prevenci, a ani to nevypadá, že by útok Západu měl být tak silný a rozsáhlý, aby syrský režim připravil o schopnost podobný chemický útok realizovat znovu. Celá operace, pokud skutečně proběhne, tak může zůstat ve svém poselství někde na půl cesty a napáchat více škody než užitku. Kromě toho, i kdyby měl útok implicitně podpořit syrskou opozici, tak je na takový úkol ve své aktuální podobě příliš slabý a opoziční síly ani nejsou vojensky schopny jej výrazněji využít ve svůj prospěch.

Mimo kontrolu

Pro celé to pozdvižení je charakteristický hektický shon. Na rozdíl od zásahu v Libyi v roce 2011 se zde na nic moc nečeká. Představitelé USA a Velké Británie vypouštějí jedno ostré stanovisko za druhým a přitom se ještě o britské rezoluci v Radě bezpečnosti OSN ani nehlasovalo, do akce se zatím nehodlá zapojit aktivně žádný arabský stát a na rozdíl od intervence v Libyi nemá mise charakter skutečné ochrany civilistů proti aktuální hrozbě. Není zde žádné libyjské Benghází, na které se valí Kaddáfího tanky. Je zde jen permanentní hrozba dalšího chemického útoku, kterému však omezený úder nedokáže zabránit. USA se navíc netváří, že inspektorům OSN dají na místě více času k vyšetření podrobností o útoku, byť po tom volá generální tajemník OSN Pan Ki-mun. Pro jednoznačné přisouzení viny režimu krom toho stále chybí dostatečné veřejné, jasné a přímé důkazy.

Chceš-li mír, připravuj válku

Ideální by bylo, pokud by bezprostřední hrozba války pohnula obě válčící strany a světové mocnosti k usilovnějšímu hledání mírového řešení. Pokud však bude pokračovat kolektivní mediální a politická válečná horečka jako doposud, dojde k tomu jen těžko. Nezbývá proto než doufat, že vůdci USA a Velké Británie vědí, co dělají, a nepřistoupí k silovému řešení, dokud nebudou vyčerpány ostatní alternativy a jistota o vině. Také nezbývá než věřit, že vojenská akce bude provedena způsobem, který situaci nezhorší. Těžko říci, zda je tím nejhorším možným stavem současná situace, kdy v Sýrii kontroluje zásoby chemických zbraní režim a nikoliv islamistická část opozice. Opravdu útok stojí za všechna s ním spojená rizika? Nebylo by nyní lepší nepřilévat olej do ohně?

 

Jan Kužvart

Autor je analytikem AMO.

AMO na Facebooku

Související