V prvním týdnu US Open, kdy se hraje ještě na větším počtu kurtů, tak mají diváci šanci vidět drtivou většinu hráčů, aniž by museli mít drahé lístky na centrální dvorce. Je třeba říct, že toho náležitě využívají a že jsou všechny dvorce včetně tréninkových obsypány lidmi. 

Ovšem i v zákulisí se dějí zajímavé věci. V prostorách kam mají přístup pouze hráči, trenéři a oficiální hosté dochází mnohdy k různým setkáním bývalých hráčů, kteří jsou zde v New Yorku jako čestní hosté.

Mezi některými je patrné velké přátelství, ale někdy se dá pozorovat, že některé vztahy zřejmě úplně idilické nebyly a že to nezlešil ani čas.

V sobotu mi trenér představil u oběda malého sporého pána sedícího s námi u stolu slovy, že je to první hráč, který se uměl klouzat k míči i na betoně. Byl to Michael Chang. Byl velmi milý a sdílný.

Nešlo si ovšem nevšimnout, že když kolem procházel Ivan Lendl a pohledy obou tenisových legend se střetly, tak se výraz jeho tváře dost změnil. Jen velmi strohý pozdrav dal jasně najevo, že zápas z Roland Garros, kde tehdá mladičký Američan chvílemi podával spodem, místo střídání obíhal dvorec a i jindy ledově klidného Lendla tím vytáčel k nepříčetnosti, ještě zapomenut není.