Před časem jsme se vydali s kolegou za věhlasnou právničkou se zamýšlenou transformací občanského sdružení na obecně prospěšnou společnost. Šli jsme adresně, paní advokátka se na tvorbě občanského zákoníku podílela. Poseděla s námi nad mýty o procesech a odešli jsme s tím, že je dost času a naše občanské sdružení bude zapsaným spolkem po datu účinnosti zákoníku. Přidala nám radosti, protože historicky se našemu sdružení říkalo spolek.

Do pasti procesů padáme překotnou transformací práva. Nejdřív budou muset vytvořit první judikáty, nejdříve musí začít fungovat nové procesy, někdo musí sepsat komentáře a díky nim ztratíme čas a jak říká paní senátorka Wagnerová na svém facebookovém profilu, čas vlekoucích se procesů si zaplatí především ten, kdo financuje svého právního zástupce.

Nejvýrazněji vnímám procesy při svatbách. Sociologové alarmují procentem rozpadu manželských svazků a dětí, které vyrůstají bez úplné rodiny. Stát se snaží být neutrální a rodinu příliš nepropaguje, zdá se být až bez zájmu, jako by byla vstřícnost vůči manželství nepovolenou podporou soukromého podnikání. Matriky, s nimiž jednávám při přípravě sňatků a také po něm, jsou ve své praxi procesů tak odlišné, že zírám. Proces korunovala matrika, která si vyžádala od snoubenců dopředu razítkem a podpisem stvrzenou skutečnost, že je farní úřad oddá, ač to bylo nabíledni. Jiná matrika odmítla, byť proti podpisu, vydat čisté tiskopisy o změně údajů v občanském průkazu, které do vydání nového průkazu novomanželům slouží spolu se znehodnocenou kartičkou jako doklad totožnosti. Takže novomanželé musí z kostela na úřad znovu. Jiná, když už se namáhala přijet s oddávajícím na místo konání civilního obřadu, chtěla dopít svou kávu a odmítla jít za nevěstou do komůrky, aby si ověřila totožnost (přestože nevěstu už dopředu znala) a nastrojenou bílou krásu nutila projít mezi hosty k vidimaci (tedy k ověření totožnosti viděním).

Abych svou koláž, která ani zdaleka nepopisuje celý můj údiv nad procesy, neuzavřel kriticky a negativně, musím zmínit doslova andělské matrikářky, které jsou ochotny vyjít vstříc s úsměvem. Nemotivuje je strach a nedělají si alibi, berou ohled na roztřesenou dvojici. Stojí za tím přesvědčení, že procesy jsou nejlépe zapamatovatelnou skutečností ze svatebního dne. A sám to snoubencům vždy připomínám po tom, co probereme duchovní věci. Zajímají mne jejich představy, jejich touhy a jejich pro jiné zanedbatelné představy o procesu svatebního obřadu. Protože ten si zapamatují.

Obsahem politiky se stávají tahanice o procesech a nikoli o podstatě věci. Ústavní činitelé nás venčí na vodítku svých představ o procesech. Sleduji, že i dohoda v malých spolcích a dokonce i v církvích bývá oběšena na procesech. A naopak: Jestli něco demontuje vrchní vatikánský představitel, tak jsou to právě nepotřebné procesy, nikoli oficiální věrouka velké církve. A v tom má moje sympatie. Život je už tak komplikovaný, že není třeba složitých procesů. Skutečnost bývá prostá, ač se na ni musí někdy čekat. Přimlouvám se, a je to žádost celkem bezzubá, abychom si vyšli vstříc a procesy zprůhlednili a v míře možné - omezili. Přimlouvám se, abychom se navzájem ohleduplně doprovázeli v procesech, kterým se žel - nevyhneme.