Jeden nadprůměrně inteligentní, jeden tělesně postižený, jeden ze sociálně znevýhodněné rodiny a jeden mentálně postižený žák. A kromě nich ještě několik dalších „průměrných“ dětí. Tak by podle Marka Zemského z Ligy lidských práv vypadala v ideálním světě třída běžné základní školy. Projekt Férová škola se staví proti školství založenému na oddělování dětí podle jejich předpokladů již od první třídy.

Učitelé si často stěžují, že děti ze sociálně slabého prostředí nejsou připraveny na vstup do školy, rodiče jim pomoci neumí, a sami učitelé často ani neví, jak s takovými dětmi pracovat. A společnost? Ta celý problém většinou ignoruje. 

„Segregace romských dětí ze základních a dalších škol je asi společensky nejpalčivějším problémem, kterým se Liga zabývá. Představuje totiž velkou časovanou bombu do budoucna. Bez kvalitního vzdělání nikdy nemůže být problém začlenění Romů do majoritní společnosti vyřešen,“ zdůraznil David Kopecký, koordinátor projektu Hrdinou může být každý, jehož cílem je podpora angažovaných lidí, kteří se snaží upozornit na různé problémy společnosti a řešit je.

Posudek vrhl věci po pohybu

I proto v roce 2007 Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku prohlásil, že Česká republika porušuje lidská práva romských dětí tím, že je neúměrně častěji umisťuje do takzvaných praktických škol. Soud proto České republice nařídil, aby urychleně zjednala nápravu. Zatím se tak ale nestalo.

„Přitom je pro mladé lidi, kteří vyjdou takovouto praktickou školu v některých případech téměř nemožné najít uplatnění na pracovním trhu,“ vysvětlil Marek Zemský, sociolog a koordinátor projektu Ligy lidských práv Férová škola.

Projekt, který byl spuštěn v reakci na zmíněný rozsudek, podporuje školy, které se rozhodly vydat se po trnité cestě inkluzivního vzdělávání, které zajišťuje všem dětem možnost navštěvovat běžné základní školy. Každé dítě má samozřejmě jiné předpoklady, talent nebo handicap. Proto v těchto třídách není možné používat zavedený systém výuky.

„Pokud máte více méně homogenní třídu, kde jsou všichni žáci z přibližně stejného prostředí, na stejné znalostní úrovni a podobně, stačí vám, jako učiteli, přijít na hodinu s jedním připraveným výkladem, ten odučit, a máte hotovo,“ řekl Zemský.

V inkluzivních školách je k žákům přistupováno individuálně, důležité je i zapojení rodičů. V některých školách proto vznikají i komunitní centra, která nabízí svým žákům vyžití i po vyučování v podobě různých kroužků, a také pořádají akce, na kterých se sejdou rodiče, děti i učitelé.

„V inkluzivní třídě budou vždy děti s různě rozvinutými dovednostmi a vědomostmi, s různými handicapy. Proto pedagog, který jde učit do takovéto třídy, musí mít připraveno více výkladů stejné látky. Nadanějšímu studentovi dá po probrání základů příklady navíc, potom zadá práci průměrným dětem a intenzivně se věnuje těm slabším nebo handicapovaným.

V takovýchto třídách je proto potřeba i přítomnosti asistenta pedagoga, který bude pracovat s dětmi, jimž se učitel zrovna nevěnuje,“ popsal sociolog a dodal, že takovýto styl výuky je na učitele náročnější než ten stávající.

Školy, které se do projektu zapojí, mohou po splnění dalších kritérií získat od Ligy lidských práv certifikát Férová škola. Takových vzdělávací zařízení je po celé republice zatím třiadvacet.

„Naším cílem je ukázat, že to jde. Inkluzivní vzdělávaní je sice náročnější, ale rozhodně se vyplatí. Dlouhodobě funguje třeba ve Finsku nebo ve Velké Británii,“ řekl Zemský. A stejně jako u ideální férové třídy, ani vstup do projektu není nijak omezen. Nezáleží na tom, zda se chce zapojit škola s polovinou romských žáků, nebo třeba s jedním tělesně handicapovaným studentem.

Žádná brzda pro nadané

Obezřetní před takovouto formou vzdělávání jsou zejména rodiče. Ti se bojí, že méně nadaní spolužáci budou brzdit vývoj jejich dítěte. Podle Ligy tomu tak ale není. Naopak, individuální přístup učitele ke každému studentovi mu může pomoci objevit nový talent. Děti se v inkluzivních třídách učí empatii, toleranci a komunikaci i s minoritami.

„Nejlepší na tom ale je, že dětem je to úplně jedno,“ upozornil Marek Zemský. „Vůbec nepřemýšlí nad tím, že jejich kamarád je trochu uzavřený autista, špatně vidí, nebo je ze sociálně slabší rodiny. Stereotypy se děti učí až později, od nás dospělých.“

Nadané děti z inkluzivních škol jsou podle Zemského při přijímačkách na střední školu stejně úspěšné jako ty z „normálních škol“. Handicapovaným nebo sociálně znevýhodněným tak může Férová škola změnit život k lepšímu.

 

 

Bottom line: Setkali jste se jako studenti či jako učitelé s typem výuky, který zahrnoval i méně nadané studenty? Podělte se s námi o své zkušenosti.