Nejvíc pozornosti se před volbami věnuje stranickým špičkám, o charakteru politických formací ale stejně zajímavě vypráví i stranické "křoví", tedy kandidáti na nevolitelných místech.
Do parlamentu letos kandiduje 5905 lidí napříč 23 stranami. Kompletní stranická kandidátka pro všechny kraje obsahuje 343 jmen. Patnáct stran ji dokázalo naplnit, zbylým osmi – včetně Změny a Pirátů – kandidáti do plného stavu chybí. Cibulkův Pravý blok a Občané 2011 se soustředí pouze na Prahu, Aktiv nezávislých občanů (ANEO) míří na voliče ve Středočeském a Královéhradeckém kraji.
Podíl žen v politice je nejnižší na pravici
Jediná strana s nadpolovičním zastoupením žen na kandidátkách je Suverenita Petra Hanniga. Může to souviset s popularitou tohoto zpěváka a hudebního producenta, případně s minulým angažmá Jany Bobošíkové, která se ale v letošních volbách postavila do čela klausovského Hlavu vzhůru.
Vysoký podíl žen mají podle očekávání strany (tzv. "postmateriální") zaměřené na mladé, aktivistické a zelené voliče: Změna i Strana zelených. K jejich agendě tradičně patří feminismus a tlak na vyšší zastoupení žen v politice.
Naopak velmi malé procento žen logicky působí v Dělnické straně sociální spravedlnosti, Pirátské straně a u svobodných.
Zajímavější je situace u tradičních stran. U všech je převaha mužů velmi výrazná (žen je jen asi jedna čtvrtina), levice a pravice se nicméně v jejich podílu liší. KSČM má mezi tradičními stranami žen na kandidátkách nejvíc (26,2 procenta), konzervativní TOP 09 si vystačí se 17,5 procenta.
Co se stane, pokud místo celé kandidátky budeme v každém kraji sledovat pouze první tři místa – tedy nejžhavější kandidáty do parlamentu? Objeví se rozdíl mezi procentem žen na volitelných pozicích a ve zbytku kandidátky? Jsou ženy v cestě vzhůru mezi stranickou elitu stejně úspěšné, jako muži?
Téměř u všech stran se na volitelná místa dostává nižší podíl žen, než jaké mají celkové zastoupení na kandidátce. Nejvíce ženy v rozletu brzdí zemanovci (z 19,3 procent na kandidátce je 4,8 procenta na volitelných místech). Jedinou výjimkou s výraznější podporou žen jsou piráti (z 13,6 na 16,7 procenta).
Jinak vzorce víceméně odpovídají předchozímu grafu: ženy jsou častěji úspěšné u postmateriálních stran a u tradiční levice.
Slabou útěchou za nízké zastoupení žen v politice může být fakt, že jejich podíl postupně roste. Zatímco v roce 1996 jich na kandidátkách relevantních stran bylo kolem 15 procent, dnes se jejich podíl přiblížil čtvrtině.
ODS i ČSSD se letos snaží omládnout
Dalším kritériem je věková struktura kandidátních listin. Opět ji ukážeme dvakrát: poprvé pro celou kandidátku, podruhé pro první tři místa v každém kraji.
Nejvyšší průměrný věk kandidátky mají levicové strany, ČSSD je navíc poprvé za svou novodobou existenci průměrně starší než KSČM. Pravice se pohybuje kolem věkového středu, nejmladší jsou "zelené" strany společně s DSSS a piráty.
Průměrný věk prvních třech míst je většinou vyšší, než průměr celé kandidátky. Odráží to fakt, že vypracovat se mezi stranickou elitu obvykle nějakou dobu trvá. Špička kandidátek je o dva až čtyři roky starší než zbytek strany.
Zároveň ovšem můžeme u letošních voleb vysledovat určitou anomálii u dřívějších hlavních rivalů, ODS a ČSSD. Obě se snaží na první místa posunovat mladší kandidáty navzdory tomu, že jejich členská základna rychle stárne (jak ukazuje následující graf). Kampaň ODS s Twitterem v hlavní roli ostatně orientaci na mladé voliče potvrzuje.
Zatímco kandidátky všech čtyř uvedených stran od voleb v roce 1996 zestárly – ODS o 4,1 roku, KDU-ČSL o 3,5 roku, ČSSD o 2,5 roku a KSČM o 1,8 roku – jejich konkurenti omládli. Průměrný věk všech kandidátů všech stran se snížil o dva roky, z tehdejších 47,6 na letošních 45,6 let.
Dominují inženýři, rychle ubývá komunistických RSDr.
Na závěr si můžete proklikat, jak je na tom která strana s dosaženým vzděláním kandidátů. Vizualizace kombinuje akademické tituly (před jménem) s akademicko-pedagogickými (za jménem). Každý sloupec ukazuje, kolik procent kandidujících má daný titul; u každé strany zobrazujeme pouze desítku nejčastějších titulů.
Z pohledu vzdělání lze rozdělit spektrum na tři skupiny. První jsou strany s převahou inženýrů: obvykle velké strany se starší členskou základnou, v české politice dominantní (ODS, TOP 09, KDU-ČSL, ČSSD, ANO 2011). Převaha inženýrů souvisí s tím, že před listopadem 1989 šlo o univerzální titul. Po revoluci jej na mnoha vysokých školách nahradili magistři a bakaláři, proto se pomalu objevuje i další skupina – mladé strany s převahou magistrů. Zatím je poměrně neobydlená, jsou zde pouze zelení.
Poslední a velmi široká kategorie jsou strany s převahou kandidátů bez akademického vzdělání. Z nich si detailnější pohled zaslouží KSČM, konkrétně titul RSDr. (Doktor sociálně politických věd), udělovaný v 80. letech politicky spolehlivým komunistům. V roce 1996 se k němu hlásilo necelých patnáct procent kandidátů KSČM, letos už jen čtyři procenta. Spolu s ostatními statistikami je tak evidentní, že i komunisté letos výrazně omladili kádry.
Zdrojová data: volby.cz, kompletní dataset je k dispozici na Google Docs.
