Volební kampaň finišuje a rotačky tisknoucí 5 plus 2 jedou na plné obrátky. Babiš je v tuhle chvíli jako smrt – bere všechno. Tu vezme pár zbloudilých oveček TOPce, támhle několik voličů VéVéček (zbytek je u Okamury), tuhle zase celý batalion ODS. Hlavní otázka dne – kolik uzme sociální demokracii? ČSSD měla poslední tři roky jedinou taktiku „Nebudeme dělat nic a lidi nás pak zvolí, protože nejsme Kalousek“.
Sociální demokracii by však měla trápit ještě jedna věc – nedostatek mladých voličů. Alespoň těch viditelných. Mladí voliči jsou mnohem více vidět a slyšet v řadách TOPky nebo zelených, jejichž volební týmy lépe zvládají komunikaci skrze nová média než socialisté. Nemůže za to jen tlačenka zlých pravicových médií, jak tvrdí mnozí komentátoři Deníku referendum a A2larmu. Sociální demokraté jsou zkrátka zoufale analogoví. Neplatí, že když to s novými technologiemi neumím, tak to nedělám – mám se to naučit. Jinak dopadnu jako ODS brutálně znásilňující Twitter svými básničkami z Kačera Donalda.
Sociální demokracie se neumí mladým prodat. Nikdy nezacílila na mladé a nevysvětlila jim, že je pro ně v tomto věku výhodnější volit levici. Sama si to však neulehčuje. Horko těžko se bude zbavovat stigmatu strany zpocených odborářských stréců v čele s Paroubkem. Mnozí dnešní prvovoliči a druhovoliči dospívali a formovali své politické názory právě během jeho buldozerské vlády, kdy rozháněl vodními děly a obušky partu mlaďochů tancujících na poli. Strana mu jeho postup posvětila a nechala ho u kormidla ještě další čtyři roky. Není s podivem, když jsou teď mladí k těm stejným tvářím silně nedůvěřiví.
Věřím v demokratické střídání stráží a domnívám se, že česká pravice zasluhuje odchod do opozice, zejména pak TOP 09 za rozklad sociálního systému, jehož správu měli na starosti. Přiznám se proto, že jsem dost vážně uvažoval, že bych to sociální demokracii hodil. Po zvážení všech pro a proti jim to však nehodím a ten důvod jsem už zmínil – sociální demokracie zkrátka není stranou pro mladé lidi. Cítím ze sociální demokracie, že o můj a hlasy mých vrstevníků nestojí a čeká, že k ní přijdeme sami. Tak to ovšem nechodí a čím dříve to ČSSD docvakne, tím lépe se jí pak ve volbách povede. Volit pravici je cool z mnoha důvodů. Sociální demokracie ovšem nikdy neudělala nic pro to, aby tento status quo prolomila (nepočítáme-li zoufalý Paroubkův slogan „ČSSD je sexy“) a mladé voliče s klidem přenechávají ostatním – knížeti, Liškovi, Babišovi.
Posledním příkladem této společenské rigidity je pražský volební lídr Zavadil. Řeklo by se, že v největší české líhni liberálů zkusí proti knížeti nasadit někoho jiného, než člověka, který si do televizní diskuse vezme nepadnoucí tesilové sako s proužky. Vypadal spíše jako natvrdlý brácha Luca Brassiho z Kmotra, než volební lídr favorizované strany v jednom z nejdražších měst Evropy. Namísto toho šli na jistotku a plně podpořili zažitou představu o straně, která se volí výměnou za párek s hořčicí.
Je pravděpodobné, že ČSSD tyto volby vyhraje, ale už podruhé se jí nepodaří sestavit vládu. Po dalším zklamání se bude muset rozhodnout, zda chce být klubem přátel Miloše Zemana s odérem tlačenky a cigaret nebo moderní masovou stranou s širokým názorovým spektrem. Je to důležité nejen pro ni, ale i pro nás. S polomrtvou ODS a slábnoucí TOP 09, která nedokázala její místo na slunci zabrat, je poslední silnou stranou v Česku právě sociální demokracie. Pokud se neotevřou okolnímu světu, který od autobusu Zemák a songů Michala Davida ušel pořádnou cestu, pak skončí jako ODS – na politickém hřbitově. Politickému dění posléze bude kralovat agent Bureš. A to nechce nikdo z nás, včetně jeho voličů, kteří to jen zatím neví.
