Je po všem, hlasy jsou sečteny, občané rozhodli, na ulice se zase vrátí normální reklamy na šampony a oblečení. Vaše okolí buď slaví, nebo přemýšlí o emigraci, což jsou evergreeny všech českých voleb. Jediná možnost, jak se kvůli výsledkům nestřelit do hlavy, je nasadit si růžové brýle a podívat se na to optimistickým pohledem. Zde je několik bodů, kvůli nimž se hodí bouchnout šampíčko, ať už jste volili Losnu, nebo Mažňáka. Možná to jsou trošku perverzní důvody, ale jinak už se na českou politiku hledět nedá.

1) Babiš vyhrál

Jsem ten poslední, kdo by se z Babišova stříbra radoval. Je to ovšem nejvýraznější signál českému stranickému systému za posledních dvacet let. Babiš nabídl svěží vichr z hor, představil se jako Změna s velkým Z. Na rozdíl od ideově podobných VéVéček vyrostlo ANO díky Babišovým neomezeným zdrojům do konkurence velkých a zavedených stran. Je to iluze, ale zabrala. Lidé si alespoň přestanou stěžovat, že tam jsou furt ti samí socani nebo modroptáci.

Jak to tak vypadá, ani sám agent Bureš tenhle enormní sukces nečekal a snaží se vyhnout zodpovědnosti. Ten člověk se totiž vyzná v penězích, ale v politických mechanismech tápe asi jako Sarah Palinová. Buď nepodpoří žádnou vládu a budou předčasné volby, protože zbývající koaliční varianty vydrží možná tak den nebo dva. Nebo vládu podpoří. Protože jsou v Česku vlády nepopulární, tak se mu to vymstí. Ale je tu i druhý pohled na věc – Babiš nechce skončit po tomhle volebním období, takže se bude muset snažit, aby se zalíbil dobrými zákony a kroky. Z čehož můžeme těžit taky my ostatní.

2) ODS a ČSSD to projely

Výsledek sociálních demokratů je naprosté fiasko. Být sedm let v opozici, být nejhlasitějším (a jediným) odpůrcem pravicových vlád, a přesto utrpět takovou nevýhru, tím se dostanou do učebnic. Důvodů neporážky je několik – slaboučká a vyprázdněná kampaň, která nenabídla nic nového, jen dekonstrukci kroků předchozích vlád. Dále, ČSSD je personální fosílií, která zařízne každou progresivnější osobnost (zdravíme Dienstbiera). Zároveň si musí ujasnit, zda chce být fanklubem Miloše Zemana, který ji táhne dolů, nebo se konečně osamostatní a vyleze z ulity. Bude pak čitelnější a pro mnohé se stane i volitelnou. ČSSD se musí změnit, jinak skončí jako ODS. A Babiš s bolševiky si zatančí kozáček na jejím hrobě.

O výsledku ODS nemá smysl debatovat. Platí pro ni totéž, co pro sociální demokraty. Musí vylézt ze slonovinové věže, ve které žijí, a uvědomit si, co se stalo. Plusem je, že se tam dostali lidé vesměs nezkorumpovaní, což by jim mohlo pomoci v očištění strany. Nebo taky ne a v příštích volbách definitivně odumřou na souchotě. Ani jedna varianta nebude na škodu.

3) Pan prezident prohrál

Ukazuje se, že Miloš Zeman není zase takovým zločineckým mozkem a mistrem loutkařem, za jakého se vydává. Jeho prohra je jen dočasná, pan prezident Zeman se v nastalé situaci jistě rychle zorientuje a obnoví hradní majestát. Přesto se budou tyto výsledky interpretovat jako jeho fatální prohra. Nejenže je velmi pravděpodobné, že svými útoky a štěpením ubral ČSSD hlasy, jeho fanouškovská strana exekutorů a hazardních mafiánů pohořela jako fáborek a desítky, možná stovky milionů protekly jako ruská ropa ropovodem. Pokud nás může na těchto volbách něco obzvláště těšit, tak je to právě výsledek Strany přátel organizovaného zločinu. Udělejme jim pápá, zpoza šutru vylezou asi až v další úřednické vládě.

4) Lidovci jsou ve sněmovně

Na jejich místě by se možná lépe vyjímali zelení. Ale máme tam lidovce a to není zase tak hrozný. Jistě, osvojili si v poslední době ultrakonzervativní až fašoidní rétoriku v mnoha tématech. Ale jsou jedinou malou systémovou stranou, která tam je a po minulém výprasku se bude snažit, aby tam zůstala. Navíc omladila kádr a je možné, že se z ní stane perspektivní strana. Ještě by mohli vyštípat ze strany Čunka, pak Bělobrádka a obnoví zašlou slávu. Jejich návrat je přesto fajn zprávou.

5) Okamura je ve sněmovně

Japonsko-valašský Hitler s histriónskou poruchou osobnosti a antisystémovou partají je ještě větším problémem než Babiš. Na druhou stranu, v Senátu, kam takřka nechodí, na něj nebylo vidět. Okamuru za pár měsíců ve sněmovně s největší pravděpodobností potká osud jeho znovuzrozeného poslaneckého kolegy Víta Bárty – bublina praskne a hnis vyteče. Pak uvidíme kroutící se parodii člověka a politika, který měl zůstat u psaní sushi kuchařek a utopických knížek. Navíc, s jeho manickými a paranoidními záchvaty je sranda.

Nic jiného než srandu tahle Poslanecká sněmovna stejně nenabídne. Smějte se, plačte, nožičkama kopejte, ale takhle jsme si ty karty rozdali. Do dalších voleb můžete nadávat jen sami sobě. Možná to nebude mít dlouhého trvání a na jaře se sejdeme u uren zase.