Pod drobnohledem historiků, ale i širší ruské veřejnosti je v těchto dnech v Rusku příprava tezí nové učebnice dějepisu, která má být vůbec první soubornou učebnicí ruských dějin po rozpadu Sovětského svazu.

Seznam základních kapitol, který má ve čtvrtek schválit prezident Vladimir Putin, vyvolává v Rusku živé diskuse o tom, která událost či osobnost si v dějepisu zaslouží svou kapitolu či alespoň odstavec.

Učebnice má obsahovat všeobecně závazná pravidla pro hodnocení dávné ruské historie, ale i moderních dějin SSSR a Ruské federace až do dnešních dnů. Autoři nové koncepce pojmenovali dvacet kontroverzních událostí z ruských dějin, jejichž výklad prý činil ruským učitelům dějepisu potíže.

Patří mezi ně například nástup diktátora Josifa Stalina k moci a krvavé bolševické represe ze 30. a 40. let minulého století, politika SSSR v letech studené války a hodnocení éry komunistického vůdce Leonida Brežněva, aktivita sovětských disidentů, rozpad Sovětského svazu a nakonec i éra nynějšího prezidenta Putina po roce 2000.

Pozornosti médií neušel fakt, že v seznamu osobností, jejichž skutky učebnice dějepisu zachytí, chybí známá jména lidí, kteří se postavili dnešním kremelským špičkám.

Nic se studenti nedozvědí o Michailu Chodorkovském, bývalém miliardáři uvězněném za údajné podvody a krádeže, ani o někdejší "šedé eminenci" Kremlu Borisi Berezovském, který se ruskému vedení znelíbil a letos v březnu zemřel v britském exilu.

Z Velké říjnové zůstala jen "revoluce"

Velmi dlouho si podle moskevského rozhlasu historici lámali hlavu s interpretací bolševického převratu z roku 1917, který byl v dosavadních ruských učebnicích označován jako Velká říjnová socialistická revoluce. Z názvu, který se v sovětské éře vžil v SSSR i v ostatních východoevropských státech, nakonec zůstalo jen slovo "revoluce".

Nový historický výklad předkládá koncept Velké ruské revoluce, jejíž součástí byl kromě likvidace carského režimu v únoru 1917 i bolševický převrat v říjnu. Obě revoluce se tak v novém metodickém pojetí spojily v jednu pod názvem, který je podle ruských médií analogií Velké francouzské revoluce z konce 18. století.

Autoři koncepce, jejíž přípravu řídili experti Ruské historické společnosti, se nevyhnuli ani intervenci vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968, jejímž cílem bylo potlačit reformní komunistické hnutí. V tezích je tato událost zařazena do kapitoly nazvané Vrchol a krize sovětského systému.

V nových učebnicích se studenti dozvědí o takzvané Brežněvově doktríně, která se řídila zásadou "omezené svrchovanosti" zemí tehdejšího socialistického tábora a vedla i k okupaci Československa. Reformní hnutí známé jako pražské jaro je v tezích spojováno se "snížením mezinárodní autority SSSR".

Související