Ani ve snu mne nenapadlo, že budou mít média odvahu zveřejnit rozhovor tří králů či mudrců. Zajímalo by mne, zda by se tak stalo, kdyby byl třeba srpen tohoto roku. A zda by prosákla debata, pokud by nebylo na televizi nařčení, že někomu nadržuje.
Ani ve snu mne nenapadlo pohoršit se nad tím, jak slovutní páni mluví. Jen jsem si je zařadil a posteskl si, že to platí na více místech. Pěstujeme si dva jazyky. Jeden posvátný, kterým se mluví o intervenci centrální banky, novém rozpočtu a prolomení limitů těžby. Byť by za tou řečí bylo leccos podivného, jazyk je vyladěný, nenucený, kompetentní a odborný. Druhým jazykem mluví parta, které jde o společnou závěrečnou večeři v sobotu, zmíněnou premiérem, po níž nebude nikomu vadit mírné ovínění.
Ani ve snu mne nenapadlo, že díky politikům vyvstane tak zřetelně to, co mi vadí i v církvi. Kdekterý kněz a kazatel mluví v soukromí jinak, než za ambónem či za kazatelnou. Dokonce se pro krásu zvěsti text prozpěvuje, což někomu jde a jinému vůbec. Každopádně se čeká mluva vyvážená, spisovná, sváteční a melodická. Ani v hospodě nemusí kněz spadnout pod limit svého jazyka. A přesto mu štamgasti rozumí.
Horší však je pro ministra i pro kazatele, když myslí dvěma jazyky. Potom to, co se v řeči vyplaví přes stavidla, je spisovné či nespisovné, ale zkrátka a jasně nepůvodní a příležitostné. Zdroje bývají běžně pečlivě skryty. Ač kdekdo bude ministry napomínat, zhrozí se a bude pohoršen, mně ten odposlech nevadí. Jsem rád, že vím, na čem jsem. Ministři povolili stavidla i zdroje. A to je veskrze dobře. Mám o důvod více být rád, že se nad nimi snad brzo zavře hladina. Lidé, kterých si vážím, mluvili vždycky jedním jazykem a pokud použili barvitější slova, bylo vždy jasné, proč to dělají.
