V těle profesionálního kulturisty Petra Soukupa byly při soutěži v dubnu 2012 nalezeny zakázané látky clenbuterol, metenolon, mesterolon, methamphetamin, oxandrolon, stanozolol, nandrolon, fluoxymesteron, DHCMtestosteron a metandienon. Za běžných podmínek by mu hrozil dvou- až čtyřletý trest. Soukup byl ovšem potrestaný už podruhé, takže výsledek musel být přísnější - doživotní distanc.

Fotbalová Viktoria Plzeň odjela v listopadu 2011 na zápas Ligy mistrů do běloruského Borisova (zvítězila 0:1, gól dával ve 42. minutě Bakoš). Po zápase si dopingoví komisaři předvolali obránce Davida Bystroně. Test na zakázané látky byl pozitivní - odhalil metamfetamin, v Česku známější pod značkou pervitin. V únoru následujícího roku přišel dvouletý zákaz hrát fotbal. Podle dostupných informací přitom byla celá aféra trochu zbytečná - plzeňskému fotbalistovi nešlo o zvýšení výkonu na trávníku, ale na taneční party.

Každý případ ilustruje jeden specifický rys českého dopingu v posledním desetiletí: za prvé, většinu dopingových případů tvoří silové disciplíny v čele s kulturistikou. A za druhé, mezi těmi ostatními je v porovnání se zbytkem světa neobvykle vysoký výskyt rekreačních drog, hlavně marihuany a pervitinu.

Seznam všech dopingových případů za posledních deset let jsme proto rozdělili na dvě tabulky: v první najdete běžné sporty, v druhé kulturistiku, vzpírání a jejich deriváty. Kliknutím do záhlaví tabulky si ji můžete setřídit podle libovolného sloupce.

  

Kulturistika přitahuje k dopingu i amatéry

Jen za posledních deset let bylo při dopingu přistiženo 160 kulturistů a vzpěračů, z toho desítka dostala za obzvlášť závažné nebo opakované porušení pravidel doživotní trest.

"Kulturistika je důvod, proč je u nás tak vysoký počet dopingových nálezů," vysvětluje šéf českého antidopingového výboru Jan Chlumský. "Většina zemí považuje kulturistiku spíš za šoubyznys, než sport, a nechává ji být. To nepovažujeme za šťastné řešení - doping v silových disciplínách má u nás bohužel příliš hluboké kořeny. Kulturisty proto pravidelně kontrolujeme, procento pozitivních nálezů přesto zůstává hrozivě vysoké. Pozitivní je každý čtvrtý test."

Pro srovnání - u ostatních sportů se podíl pozitivních nálezů dlouhodobě pohybuje mezi jedním a dvěma procenty.

Důvod pro přísnou regulaci kulturistiky přidává Jan Novotný z Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity, který se zabývá zdravotními následky dlouhodobého užívání zakázaných látek. "Doping mezi profesionály je jedna stránka věci. Možná ještě horší je ale běžná dostupnost dopingu ve fitcentrech pro amatérské kulturisty. Kromě čistoty sportu tady jde o zdravotní rizika, která dopadají na velkou masu lidí."

Marihuana, kokain, pervitin: Enge, Nováček, Bystroň

Bystroňova kauza zase ukazuje tenkou hranici mezi profesionálním sportem a životem po tréninku. Česká láska k marihuaně i množství varen pervitinu se otiskují i ve sportu: zatímco celosvětově se marihuana podílí zhruba na deseti procentech dopingových trestů, u nás je to dvojnásobek. Sportovců, u kterých byl odhalen pervitin, je po celém světě zhruba třicítka; z toho sedm Čechů.

"Marihuana není typický doping, nepomůže sportovcům k lepšímu výkonu, takže lze být smířlivější," popisuje Chlumský. "Často jde o mladé lidi, kde je obliba rekreačních drog vysoká. Někdy jde o první zkušenost s drogou a stačí varování. Jediný velký průšvih s rekreačními drogami byl Bystroň."

Kromě statistik (a Bystroňova případu) máme tentokrát k dispozici i pěkné a veřejně známé kauzy. V roce 2002 zbořila marihuana a roční zákaz startu kariéru nadějného jezdce ve formuli Tomáše Engeho. O tři roky později dostal tříměsíční zákaz za jinou relaxační drogu - kokain - tenista Karel Nováček. Zatím nejtěžší marihuanový trest padl v březnu 2013: za opakovaný nález metabolitů marihuany dostal čtyřletý zákaz hokejbalista Radek Šíma.

Muži dopují šestkrát víc než ženy, nejčastěji anabolika

Při srovnávání nejčastějších dopingových prohřešků u nás a v zahraničí jsme narazili na problém - neexistuje oficiální databáze mezinárodních dopingových trestů. V neoficiální norské databázi dopinglist.com, která globální doping mapuje, je necelých 7 tisíc záznamů, získaných převážně od národních antidopingových výborů.

Ne vždy jsou ovšem data stoprocentně spolehlivá - část zemí například neumožňuje sdělovat jména potrestaných sportovců na základě zákonů o ochraně soukromí. Databáze je navíc poměrně kompletní až od roku 2004, takže dohledat třeba prohřešky sovětských nebo východoněmeckých vzpěračů není možné. Data bohužel nejsou dokonalá - jen nejlepší, jaká máme k dispozici.

Přesto ukazují hlavní trendy v mezinárodním dopingu posledních deseti let. Zajímavou charakteristikou je třeba poměr potrestaných mužů (5939 případů) a žen (1016 případů). Na další charakteristiky - v kterých zemích a sportech se dopuje nejčastěji a jaké látky jsou v oblibě - se podívejte v následujících grafech.

* Nejčastěji nandrolon, který ukončil kariéru tenisty Petra Kordy v roce 1998

** Typicky EPO, spojené s dopingem v cyklistice i koncem kariéry Lance Armstronga

*** Látky, které obvykle slouží k zamaskování jiných zakázaných látek

**** Zatím existuje jen jako teoretická kategorie

* Jediný dopingový zápis v sumo má český zápasník Jaroslav Poříz z roku 2008

Olympiáda v Soči bude téměř "čistá"

Nedostatek dat nám neumožní odpovědět na nejzajímavější otázku - jak se projevila tradice "zobání" v zemích bývalého východního bloku v čele s NDR, kde doping organizoval samotný stát. V některých disciplínách evidentně návaznost existuje, stačí se podívat na české vzpěrače tehdy a teď. Jak je to ale s jinými, včetně těch zimních, se jen tak nedozvíme.

Na závěr tedy zůstává jen slabé tvrzení, že zimní olympiáda doping přitahuje o poznání méně, než ta letní: z celkových sedmi tisíc dopingových případů v databázi se jich v disciplínách, které uvidíte v Soči, odehrály pouze tři stovky. Tady jsou. Kliknutím do záhlaví tabulky opět můžete sportovce setřídit.

 

Související