Postkomunistická střední Evropa letos vstoupí do druhého desetiletí svého členství v Evropské unii. Toto konstatování by mohlo být banální, kdyby Maďarsko nemělo svou neortodoxní hospodářskou politiku, kdyby Česko nemělo prezidentský kabinet bez důvěry, kdyby Evropa neprožívala hospodářskou krizi a eurozóna neřešila své bytí a nebytí.

Výročí v takové situaci může být buď příležitostí k nudné bilanci a ohlédnutí, nebo naopak pohledem do budoucna. Nedávná zpráva poradenské společnosti McKinsey ukázala, jak by zvláště ekonomika budoucnosti regionu mohla vypadat očima západních analytiků. Tento týden představí skupina domácích, tedy především polských a slovenských expertů, svou vizi budoucnosti zemí visegrádské čtyřky v Evropě – příznačně jen se spíše symbolickým přispěním kolegů z Česka a Maďarska.

Zpráva nese titul Střední Evropa připravena na budoucnost a na několika desítkách stran po americkém způsobu hutně shrnuje, v jakém stavu region je a v jakém by mohl být, pokud by politici následovali doporučení expertů v závěru textu. Vznikl jako výsledek několika setkání skupiny vládních i nevládních odborníků a analytiků a závěrečnou podobu mu dali polský expert na Evropskou unii Pawel Świeboda z think-tanku demosEUROPA a slovenský analytik Milan Nič z institutu CEPI v Bratislavě.

Slovenské a polské autorství dokumentu, který kromě jiného doporučuje aktivnější politiku zemí regionu při ovlivňování budoucí podoby Evropské unie, nepřekvapí. Polsko jako šestá největší ekonomika EU a Slovensko jako členská země eurozóny a věrný souputník Německa mají přirozený a dlouhodobě jasně artikulovaný zájem na funkčnosti a prosperitě Evropy. V Česku chybí pocit naléhavosti, že je třeba aktivně ovlivňovat budoucí podobu unie. Češi si hrají na euroskeptiky, zatímco Maďaři na to, že v Evropě v podstatě téměř nejsou.

Zpráva se nevěnuje jen ekonomice, ale i stavu vládních institucí a bezpečnosti. Explicitně se v ní analyzuje vztah regionu k Německu, které je hlavním obchodním partnerem, ale nikoli už třeba bezpečnostním. Při vědomí toho, že se z Evropy stahují americké jednotky, je třeba budoucí bezpečnostní a zahraniční politická spolupráce ve střední Evropě jedním z nutných pilířů stability (vnější hranici EU mají kromě Česka všechny státy). K Německu by podle závěrů zprávy měl region najít bližší cestu poté, co se Velká Británie, hlavní inspirace středoevropského politického myšlení posledních dvaceti let a ideový spojenec zdejších euroskeptiků, sama vyděluje z hlavního proudu evropského myšlení.

Jedním z nejzajímavějších rysů zprávy je, že se snaží do už zažitého myšlení o visegrádské čtyřce přinést aktivní rakouský prvek, a to včetně bezpečnosti. Dalším pozoruhodným rysem je, že na rozdíl třeba od zmíněné zprávy společnosti McKinsey není tento report jednodimenzionální, ale upozorňuje vedle ekonomiky či bezpečnosti na tikající demografickou bombu či neřešenou otázku romských menšin nebo stavu státních institucí.

„Region má (po turbulentním 20. století – pozn. red.) slabé instituce, které jsou zneužívány různými zájmovými skupinami. Budování institucí je stále nedokončený proces a dobrá kvalita vlády ve visegrádských zemích často závisí na osobní angažovanosti jednotlivců s dobrými úmysly,“ je jeden z klíčových odstavců zprávy.

Kdo se o střední Evropu zajímá hlouběji, tak ho zpráva nepřekvapí, ale zaujme tím, jak stručně a precizně jsou jednotlivé problémy charakterizovány. Její naléhavost nespočívá v nějakých radikálně nerealistických doporučeních typu „vstupte zítra do eurozóny“, ale ve způsobu, jakým popisuje možnosti, scénáře vývoje a doporučení, kde i malý krok může mít důležitý význam. Je to zpráva realistická a vizionářská zároveň, protože vyplňuje vakuum, kterého se nám nedostává od politiků v regionu. Ti, pokud na to v boji o politické přežití mají vůbec čas a vůli, hasí aktuální problémy hospodářské krize a nejsou schopni voličům předložit byť jen nárys možností vývoje v příštích několika letech. Navíc, Poláci se příliš koncentrují na čerpání evropských peněz, Slováci na udržení rozpočtových pravidel eurozóny, Maďaři se snaží celkově rozhýbat ekonomiku, Češi uvést do úřadu plnohodnotnou vládu a investoři z Rakouska to celé pochopit.

Nepsaným závěrem této zprávy tak je, že pokud Středoevropané nebudou doma i v EU vůči budoucnosti aktivnější, tak se z jejich regionu bez ohledu na zeměpisnou polohu stane periferie. O dlouhodobé prosperitě si pak budou moci nechat jen vyprávět od emigrantů, kteří se budou vracet na svátky domů ze svých nových domovů na západě Evropy.

 

Související