Poprvé za řadu let Světové ekonomické fórum, jehož 44. ročník začal včera ve švýcarském Davosu, nezastiňuje nějaká akutní krize či událost nebo hrozba finanční krize. Nepokoje v Thajsku či na Ukrajině nevytvářejí onen pocit globální naléhavosti.

Zato se nad účastníky z osmadevesáti zemí vznáší přízrak stého výročí vypuknutí první světové války. V měsících před jejím začátkem se totiž také zdálo, že předchozí krize byly na poslední chvíli zažehnány a že země, které jsou spolu obchodně provázané, nemohou vést válku. 

Místo toho prvními výstřely války skončila doba, kterou někteří zvláště anglosaští historici označují za "zlatou éru globalizace".

"Evropa byla na sobě navzájem příliš závislá, její ekonomiky příliš propojené, aby se rozpadly v konfliktu. Nebylo by to racionální, bylo převládající mínění té doby," napsala britská historička Margaret MacMillanová, autorka úspěšné knihy "Válka, která ukončila mír", o příčinách první světové války.

Letos je díky včerejší prognóze růstu světové ekonomiky Mezinárodního měnového fondu o 3,7 % v Davosu důvod k dobré náladě, kterou tu pamatují naposledy na přelomu století. Od té doby teroristické útoky či finanční krize způsobily, že účastníci i pozorovatelé jsou velmi opatrní.

Oživení nepředpokládá jen MMF. Podle výhledu Evropské banky pro obnovu a rozvoj by střední Evropa měla v roce 2014 růst o 2,2 procenta, o téměř dvojnásobek než v posledních dvou letech.

Při účasti čtyřiceti hlav států a dvaceti guvernérů centrálních bank bude v Davosu nejspíš hlavní hvězdou umírněný íránský prezident Hasan Rouhání, jehož země se snaží přilákat firmy z celého světa. Davoské fórum je pro někoho s 250 diskusemi a panely jen místo pro tlachání. Pro nadnárodní firmy neopakovatelná příležitost k obchodu, kde se dá na malé ploše oslovit nejdůležitější skupina klientů. Především je to ale lakmusový papírek naznačující směr globalizace. A ten, přes naznačený optimismus, není jistý.

Globální rizika

Všichni napjatě sledují, jaké následky bude mít končící kvantitativní uvolňování americké centrální banky. Mezi největší nejistoty patří pomalejší růst v USA, než se očekává, deflace v eurozóně, chybějící strukturální reformy v Japonsku nebo špatné úvěry v Číně. Tím samozřejmě seznam nekončí.
Pravidelná zpráva Světového ekonomického fóra "Globální rizika" vycházející z průzkumu mezi sedmi stovkami světových lídrů letos na první místo dává fiskální krize v klíčových ekonomikách. Na druhém je strukturální vysoká nezaměstnanost, na třetím krize spojená s vodou, na čtvrtém zásadní příjmová nerovnost a na pátem neúspěch v řešení dopadů klimatické změny.  


"Poprvé byli účastníci tázáni, aby sami nominovali riziko, které je nejvíc znepokojuje. Proto jsou ekonomická a sociální rizika jasně na vrcholu," uvedl k tomu Klaus Schwab, zakladatel a ředitel Světového ekonomického fóra.

Účastníci davoské konference jako by znovu měli obhájit výhody globalizace, a to za situace rostoucí příjmové nerovnosti na jedné straně (85 nejbohatších lidí planety má stejný majetek jako 3,5 miliardy nejchudších), a zároveň prohlubující se nedůvěry a nejistoty, kterou krize za sebou zanechává. Sociální napětí, které příjmová nerovnost vyvolává, může být srovnávané s tím z roku 1914, kdy se rodilo moderní socialistické hnutí i jeho extrémní odnož, komunismus.

Státům a politikům se nyní nedostává vzájemné důvěry, a to ani v politicky si blízkých zemích. Například slibně se rozvíjející vyjednávání o Transatlantické zóně volného obchodu loni na podzim tvrdě zasáhl skandál s odposlechy americké tajné služby NSA, která sledovala evropské spojence včetně vrcholných politiků. Mezi americké a evropské vyjednavače to vneslo značnou nedůvěru.

Na globální úrovni jsou zaseklá jednání o uvolnění mezinárodního obchodu a jednotlivé státy jsou ostražitější a citlivější v ekonomické sféře než před krizí. Přeshraniční finanční toky jsou podle studie poradenské firmy McKinsey na šedesáti procentech svých předkrizových objemů.

"Směřujeme k systému, který je na papíře otevřený, ale pod povrchem stále více a více narušený všemi možnými druhy podpor a lokálních výjimek," řekl agentuře Bloomberg Simon Evenett, profesor mezinárodního obchodu na švýcarské Univerzitě St. Gallen.

Hlavní mezinárodní ekonom banky Morgan Stanley Joachim Fels loni dokonce varoval před tím, že rok 2014 může být podobně jako rok 1914 koncem jedné éry globalizace.

Jednou z hlavních příčin vypuknutí první světové války byl vypjatý nacionalismus, který se stal ventilem pro řadu sociálních i ekonomických frustrací. V Evropě i v Asii vidíme růst vlivu populistických a nacionalistických stran.

V některých případech nemusí být od věci například ruská úvaha z roku 1914, že válka může být způsob, jak rozkládající se (ruskou) společnost znovu semknout dohromady. Aktuální analogií může být Čína a Japonsko, které v posledních měsících stupňují svůj spor o ostrovy Senkaku. Jsou to navzájem po EU a USA největší obchodní partneři a zároveň doma usilují o reformy a ekonomické oživení. A zvyšují zbrojní výdaje. Čína nedávno oznámila založení Rady národní bezpečnosti, která má koordinovat aktivity bezpečnostních složek. A japonská vládní Liberální strana zase minulý týden vypustila ze svých stanov větu slibující, že Japonsko nikdy znovu nepovede válku.

Světoví lídři by se v Davosu při svém opatrném optimismu neměli nechat uchlácholit úvahou, která podle Margaret MacMillanové vedla k první světové válce: Když se úspěšně podařilo v posledním okamžiku překonat krize předchozí, tak se podaří překonat i ty další.

Související