Výhody přijetí eura    

Snížení nákladů         

Zásadní výhodou přijetí jednotné měny je eliminace kurzového rizika u přeshraničních transakcí. Takovéto riziko může do značné míry omezovat přeshraniční ekonomickou aktivitu a jeho eliminace by tedy měla značně napomoci další integraci do společného evropského trhu. Tento faktor působí jak v střednědobém horizontu, když snižuje náklady exportérům a importérům, tak v dlouhodobém horizontu, kdy eliminuje jeden zdroj nejistoty pro zahraniční investory  působící v ČR a zvyšuje tak atraktivitu ČR jako destinace pro zahraniční investice. Konečně máme i některé signály, že Slovenské členství Eurozóny je jedním z faktorů vedoucích k rozhodnutí preferovat Slovensko před ČR. Ačkoliv by se mohlo zdát, že ČR netrpí na velké výkyvy měnového kurzu, jsou to právě krizové situace, ve kterých je plovoucí kurz rozvíjející se země náchylný k prudkým výkyvům. Například během krizového období na přelomu let 2008 a 2009 oslabila koruna z 23 CKZ/EUR až na 29 CZK/EUR.

S eliminací kurzového rizika je spojen i zánik transakčních nákladů při směně mezi jednotlivými evropskými měnami. Oba faktory se zdají (být) zvláště významné pro českou debatu, jelikož česká ekonomika je jednou z nejotevřenějších v EU.

Hospodářská disciplína

Přijetí jednotné měny znamená omezení hospodářské politiky dvěma způsoby. Zaprvé, Česká národní banka (ČNB) by již neměla ve své kompetenci stanovovat krátkodobé úrokové míry. To z dlouhodobého hlediska znamená větší záruku, že nedojde v budoucnosti k vysoké inflaci. Zatímco tento problém se může v dnešní perspektivě zdát neopodstatněný, ČNB je stále pod nepřímou kontrolou českých politiků a lze si tedy představit, že by mohlo v budoucnosti dojít k vývoji vedoucímu ke zvýšené inflaci. Zadruhé, přistoupením k EMU se daná země musí připojit k dalším dohodám, které omezují její možnosti zadlužování (Pakt stability a růstu a jeho následovníci) jak v rovině schodku veřejných rozpočtů, tak v rovině celkové zadlužení státu. Oba tyto faktory pak vytvářejí větší záruku pro domácí i zahraniční ekonomické subjekty, že jejich investice nebudou znehodnoceny nevhodnou (tj. inflační) hospodářskou politikou.  

Snížení úrokových sazeb

Existují i možné argumenty, že by zavedení jednotné měny vedlo ke snížení dlouhodobých úrokových měr. Právě výše zmíněná hospodářská disciplína je jedním z argumentů k takovémuto vývoji. Dále by se zavedením jednotné měny české státní dluhopisy, a potenciálně i ostatní cenné papíry, staly součástí širšího evropského finančního trhu. Takovýto trh je výrazně likvidnější a tedy tento krok má potenciál snížit prémii za nelikviditu domácích cenných papírů a tedy i úrokové míry na státní dluhopisy.

Větší zapojení do jednotného trhu

Přistoupení ke společné měně s sebou také potenciálně nese větší zapojení do jednotného trhu. Zaprvé, se zapojením do širšího evropského finančního trhu se otvírají nové investiční možnosti pro domácí investory, kteří by mohli prosperovat z větší diverzifikace jejich investic úspor. Zadruhé, denominace zboží a služeb v jednotné měně vede ke snadnějšímu porovnání cen mezi jednotlivými státy. Toto vytvoří větší výběr pro domácí subjekty, což vede k větší konkurenci a tedy potenciálně i nižším cenám.

Pravomoci v rámci Eurozóny

Zapojení se do hlavního dění a dalšího směřování Unie  v okamžiku přístupu ČR do eurozóny získává vedení ČNB právo účastnit se jednání o směřování a podobě monetární politiky Evropské centrální banky, která mimo jiné svými rozhodnutími o výši klíčových úrokových sazeb ovlivňuje fungování ekonomik prakticky celé Evropy. Zároveň se zástupci Ministerstva financí ČR automaticky účastní zasedání uskupení Eurogroup, tedy zástupců zemí platících eurem, v rámci konání pravidelných zasedání Rady EU pro hospodářské a finanční záležitosti ECOFIN. I v tomto ohledu tak ČR může získat významnější hlas a větší vliv v hospodářské a ekonomické diplomacii EU.

Nevýhody přijetí Eura

Ztráta nezávislé měnové politiky a plovoucího kurzu

Přijetím jednotné evropské měny by se ČR musela automaticky vzdát své nezávislé měnové politiky. Domácí centrální banka by již nadále nestanovovala krátkodobé úrokové míry a ani nepoužívala další nástroje měnové politiky. Všechny kroky tohoto druhu jsou činěny Evropskou centrální bankou (ECB). Ta přizpůsobuje jednotné úrokové míry stavu celé ekonomiky eurozóny a může tedy z hlediska jednotlivé země nastavit nevhodné (vyšší či nižší) úrokové míry.

Tento fakt není závažný v případě, pokud je hospodářský cyklus ČR silně synchronizován s celou eurozónou. Ekonomové toto označují jako situaci, kdy daná země tvoří optimální měnovou oblast se zbytkem eurozóny. Avšak vývoj od zavedení jednotné měny a zvláště pak události posledních let naznačily, že eurozóna jako taková netvoří plně optimální měnou oblast. Nejdříve byly úrokové míry pravděpodobně relativně vysoké z hlediska německého hospodářství a poté relativně nízké z hlediska států jižní Evropy. Mnoho autorů tvrdí, že toto podpořilo ekonomický vývoj v těchto zemích, který vedl k jejich nízké konkurenceschopnosti a následným hospodářským a fiskálním problémům, stejně jako k nafouknutí bublin na jejich realitním trhu (hlavně v případě Irska a Španělska).

Ztráta nezávislé měnové politiky se může negativně projevit i v situaci ekonomické krize, pokud ta postihne různé země eurozóny do různé míry. V takové situaci nemá domácí centrální banka možnost pružně zareagovat na specifika domácí ekonomické situace, ať již snížením úrokových měr či pomocí intervencí na devizovém trhu za účelem oslabení domácí měny a posílením konkurenceschopnosti domácí ekonomiky.

Konečně pomineme-li aktivní měnovou politiku a budeme se soustředit pouze na přirozené ekonomické mechanismy, přechod k jednotné měně je de facto trvalé zafixování směnného kurzu na dané úrovni. Toto pak znamená, že ekonomika přichází o jeden z nejpřirozenějších mechanismů, jak se vypořádat s ekonomickými šoky, tj. oslabení kurzu vlastní měny v době hospodářského útlumu a posílení v době hospodářského růstu.

Ztráta vlastní měny a demokratický deficit

Z hlediska domácí populace je ztráta domácí měny často vnímána negativně. Je známo, že velká část německé populace nadále touží po návratu k německé marce. Samotný přechod je pak spojen s jednorázovými náklady jak pro stát, tak i pro soukromé subjekty.

S problematikou ztráty vlastní měny je spojena také otázka demokratického deficitu. S přechodem k jednotné měně je spojeno přesouvání pravomocí na vyšší, nadnárodní celky a instituce. Tyto instituce jsou do velké míry odděleny od domácího demokratického procesu, což nadále zvyšuje pocit nedemokratičnosti měnové politiky a může v extrémním případě vést ke zpochybňování legitimity dané měnové politiky. V tomto ohledu je opět ilustrativní příklad Německa, kde existuje významný odpor vůči krokům, které ECB činí během současné finanční krize.

Povinnost podílet se na záchranných mechanismech

Státy eurozóny v reakci na evropskou dluhovou krizi přistoupily k vytvoření Evropského stabilizačního mechanismu, což je stálý krizový mechanismus finanční pomoci pro státy mající problém s vlastním financováním. Vstupem do eurozóny by ČR musela, stejně jako ostatní členové, přispět finančními prostředky do tohoto fondu a být připravena je eventuálně poskytnout další postižené zemi. Na jedné straně by měl být tento krok brán jako samozřejmá forma solidarity a pomoci v rámci EU. Kritici těchto fondů naopak argumentují nejistou návratností poskytnutých prostředků do fondů a také faktickým podporováním morálního hazardu u čerpajících zemí, které se místo řešení svých hospodářských problémů mohou spolehnout na pomoc Fondu.

 

Tento článek je výtahem z odborného podkladu think-tanku Evropské hodnoty k problematice přijetí eura pro kandidátskou debatu 13.3.2014 v Olomouci. Kompletní podklad ve formátu pdf naleznete ZDE.

 

Autor Kamil Kovář působí v CERGE-EI a v Analytickém týmu think-tanku Evropské hodnoty.