Byl to bonmot, který si z celé dvoudenní mezinárodně politické konference pojmenované po Lennartu Merim, prvním estonském prezidentovi po obnovení nezávislosti v roce 1992, budou účastníci dlouho pamatovat.

Když se probírala otázka bezpečnosti pobaltských států, které mají na svém území ruské menšiny, reagoval náčelník generálního štábu estonských ozbrojených sil Riho Terras jednoznačně: "Pokud by se první zelený mužík objevil v (pohraničním městě) Narvě, vláda přesně ví, jak odpovědět. Musíte prvního zastřelit a druhý už nepřijde."

Zní to typicky estonsky sebevědomě. Estonci (Lotyši i Litevci) se tak schovávají za obrovskou nervozitu, kterou situace na Krymu a východní Ukrajině v Pobaltí vyvolala.

Členství v Evropské unii a NATO se doposud zdálo jako dostatečná záruka toho, že si na státy, které přes dvě desítky let budují staronovou státnost a nezávislost, nikdo zvenčí netroufne. Obsazování budov ukrajinské bezpečnosti SBU, radnic, křižovatek a televizních vysílačů dobře vyzbrojenými oddíly "sebeobrany" - tedy "zelených mužíků" - v čele s veliteli pochybného původu, je ale novinka, na kterou demoralizovaní Ukrajinci marně hledají odpověď.

Pobalťané jsou na tom o něco lépe, i když jejich armády o síle několika tisíc mužů a žen nemají ani bojové letouny, ani tanky. Americký spojenec začal tento týden rozmisťovat v Pobaltí malé jednotky výsadkářů a nové doposud opuštěné zmodernizované estonské letiště Ämari hostí bitevníky z Dánska.

Je ale Severoatlantická aliance připravena na to, co Tim Judah, reportér časopisu The Economist, nazval ve skvělé reportáži v časopise The New York Review of Books "Falešná válka"?

Západní komentátoři často až donekonečna opakují, že Vladimir Putin a jeho generálové rozumějí jen tvrdé síle vyjádřené počtem divizí, bojových letounů a tanků. Ale Pobalťany nejvíce znervózňují právě akce, které Rusové předvedli s podporou místních na Krymu a na východní Ukrajině, kde nejmohutnější zbraní byl nákladní automobil.

Jak ve své studii ukazuje Janis Berzinš, ředitel Centra obranného výzkumu Lotyšské národní akademie obrany, právě diverzní akce probíhající takřka bez výstřelu tak úspěšně prováděné na Krymu a východě Ukrajiny se mohou ukázat pro východní členy NATO nebezpečnější - nemusejí totiž na rozdíl od frontálního armádního útoku vést k tomu, že Severoatlantická aliance aktivuje svůj slavný článek pět, základ společné obrany členských zemí.

"Pravděpodobnost přímého vojenského útoku z Ruska na Lotyšsko je velmi malá. Místo toho ruské útoky na Lotyšsko povedou podle popsaných pěti fází, protože tak nedávají záminku pro aktivaci článku pět smlouvy o Severoatlantické alianci. Přímá okupace s pomocí tradičních zbraní a techniky je tak nepravděpodobná. Rusko spíš rozdělí Lotyšsko a vezme si část jeho území, jako se to děje na Ukrajině," píše Berzinš.

O jakých fázích to mluví? Hovoří o nové vojenské strategii, kterou sepsal nynější náčelník ruského generálního štábu Valerij Gerasimov, na kterého se od úterý vztahují protiruské sankce Evropské unie. Nový způsob boje je založen právě na akcích malých diverzních skupin, psychologické a propagandistické válce a využití ruských menšin.

Jde o ruskou verzi asymetrického konfliktu, kdy na jedné straně máte klasickou vojenskou a policejní sílu, na druhé různé špatně čitelné a odhalitelné skupiny či jednotlivce podpořené moderními informačními technologiemi. Až kdesi v pozadí, jen jako nátlaková kulisa, jsou v pohotovosti desítky tisíc vojáků s těžkou technikou.

Gerasimov poměrně podrobně už loni v únoru novou techniku popsal ve specializovaném časopise Vojenno-promyšlennyj kurier. A potom ji aplikoval na Krymu a ještě úspěšněji ji provozuje, už vypilovanou krymskou zkušeností, na východní Ukrajině.


Nová strategie má podle analytiků, jako je Janis Berzinš, osm fází:

První fáze: nevojenská - vytvoření informačního, morálního, psychologického, ideologického, diplomatického a ekonomického tlaku, který vytvoří příznivé podmínky pro útočníka. Dá se například rozdmýchat otázka používání ruštiny jako oficiálního jazyka v Pobaltí nebo chudoba v příhraničních regionech, kde žije ruská menšina.

Druhá fáze: speciální operace, která má zmást elitu země, na kterou se útočí. Matení v médiích, využití agentů, podstrkování falešných informací. Média 21. století jako Twitter, Facebook jsou k tomu ideální.

Třetí fáze: oklamání, podplácení vládních a vojenských představitelů tak, aby řádně neplnili své povinnosti, byli demoralizovaní nebo prostě nakoupení.

Čtvrtá fáze: zvýšení nestability v populaci, příjezd ozbrojených skupin ruských militantů.

Pátá fáze: vytvoření blokád v klíčových uzlech, obsazení budov, využití soukromých vojenských a bezpečnostních agentur v úzké součinnosti s místními ozbrojenci.

Šestá fáze: příprava vojenské operace za účasti průzkumných jednotek a příprava mezinárodního prostředí vlivem propagandy, médií, diplomatických i elektronických kanálů.

Sedmá fáze: teprve teď přichází kombinovaná vojenská operace podporovaná technologickým útokem (kybernetický útok), užití zbraní s přesným účinkem, narušování leteckého provozu.

Osmá fáze: vyčištění posledních center odporu speciálními jednotkami, úplné ovládnutí cílového území.


Bonmot generála Terrase má pravdu v jednom zásadním bodě: útočník používající tuto strategii musí od počátku narazit na tvrdý odpor - a to nejen tím, že zastřelíte první "zelené mužíky". Napadený stát musí dát jasně najevo, že své suverénní území hodlá bránit všemi prostředky, že odhaluje triky a podvody protivníka, že jednotky policie a armády jsou věrné domácí vládě a že propaganda útočníka šíří lži a nepravdu.

To jsou fáze, kdy se spojenci v NATO nemohou spolehnout na článek pět, který výslovně hovoří o "ozbrojeném útoku", ale jen a pouze na solidaritu a důvěru spojenců. Zoufalá situace na východě Ukrajiny ukazuje, že slabý stát bez přímých spojeneckých vazeb si s takovým útokem prostě neporadí.

Situace Pobalťanů je složitá v tom, že na podobné scénáře často své západní spojence a kolegy upozorňovali. Byli ovšem považování za škarohlídy a rusofoby. Teď jim nestačí dát za pravdu, ale podat konkrétní pomocnou ruku.

Moskva totiž testuje soudržnost liberálních demokracií - na Ukrajině, v Pobaltí, ale i pomocí různých drobných incidentů, jako je narušení vzdušného prostoru nad Nizozemskem či skotských pobřežních vod. A potom nastoupí zelení mužíci.

Související