Může dnes slušný člověk dělat ještě něco jiného než nadávat na poměry? Všude vidíme, že se situace každým rokem zhoršuje. Přibývá regulací. Ubývá pracovních míst. Vlády se mění, ale všechny se chovají, jako by jejich hlavním cílem bylo zničit životní šance vlastního lidu. Státní dluh roste. Státní správa je stále dražší a úřady stále arogantnější. Mezitím jsou likvidovány poslední demokratické mechanismy a vládnoucí elita se už ani nenamáhá předstírat, že bere ohledy na normální lidi, co se živí poctivou prací.

Václav Klaus otevřeně přiznal, že odpověď nemá. Někteří uvažují o občanských nepokojích, což spočívá v tom, že vyjdou do ulice a vymlátí okna svým sousedům se stejně ubohým údělem, jaký mají oni sami. A pak tu jsou ti, kdo se snaží složit všechnu naději v Andreje Velikého a přivírat oči před jeho děsivě břídilským počínáním na ministerstvu financí (Jestliže jsme si za Kalouska mysleli, že to už nemůže být horší, teď už je jasné, že to bylo naivní. I kdyby Babiš zabavil všem drobným podnikatelům veškerý majetek a uložil u Agrofertu všechny státní peníze, nedokáže pokrýt rozmařilost státní správy, která za Babiše dosahuje dříve nepředstavitelných rozměrů).

Ale vedle toho je tu konečně pozitivní recept. Těch pár vět zaznělo po mé přednášce o třídních konfliktech, kterou jsem zakončil několikabodovým shrnutím:

  • Žijeme ve společnosti s hlubokými rozdíly mezi vládnoucí elitou a zbytkem společnosti.
  • Vládnoucí elita nezahrnuje jen nejbohatší lidi a manažery korporací, ale také profesionální novináře, umělce, vědce a vyšší státní úředníky.
  • Vládnoucí elita se od zbytku společnosti odlišuje životním stylem a vírou v multikulturalismus.
  • Vládnoucí elita se naučila využívat rozsáhlý stát, vysoké daně a systém regulací jako nástroj své moci nad nižšími třídami.
  • Vládnoucí elita nemá zájem na obnovení ekonomické prosperity.
  • Jedná se o statistické tendence, nikoliv striktní determinovanost (existují státní úředníci milující svobodu a pravdoláskařští podnikatelé, i když jich není mnoho).

Reportáž z celé akce najdete zde.

Poněkud tísnivou atmosféru, která celkem logicky zavládla, prolomil Tomáš Pajonk (majitel malé firmy a předseda Svobodných na Zlínsku) třemi jednoduchými body:

  • Buďte poctiví k lidem kolem sebe a učte se řešit případné spory přímo slušnou dohodou, aniž bychom museli do normálních vztahů tahat státní byrokracii.
  • Nevěřte tomu, že když vládnoucí elitu začnete napodobovat, vezme vás mezi sebe. Můžete volit elitářské strany, můžete si osvojit různé elitářské názory, ale vaše životní šance ani životní šance vašich dětí se tím nezvýší. V očích těch nahoře budete pořád patřit k lůze.
  • Volte takové strany, které nenabízí výměnu politiků, ale skutečně hlubokou systémovou změnu. Například Svobodné.

Nemám k tomu co dodat. Snad jen, že mě mrzí, že jsem to nevymyslel sám.

Související