A teď jedna oblíbená disciplína – vítězové a poražení. Patří ke každému slušnému turnaji. I k eurovolbám. Navíc při pohledu na výsledky letošních voleb do Evropského parlamentu vidíme velmi zajímavé věci. Například někteří účastníci se ocitají jak mezi těmi úspěšnými, tak i mezi losery.

Začněme vítězi. Patří mezi ně pochopitelně všichni, kdo získali křesla v evropském parlamentu. Podle pořadí ANO, TOP 09, ČSSD (po čtyřech europoslancích), KSČM, KDU-ČSL (po třech), ODS (dva), Svobodní (jednoho).

A hned tu máme prvního opravdového vítěze, Svobodné někdejšího Klausova učně Petra Macha. Stranu, která má jako program jedinou větu: „Nemáme rádi EU“. Stačilo to. Je docela pochopitelné, že to voliči podobného ražení uvěřili spíše Svobodným než ODS. Obě strany se až tak moc neliší. Třeba v tom, že od obou dal jejich otec Václav Klaus ruce pryč. Ale ODS má tu smůlu, že ve chvílích, kdy vládla (už bychom na to skoro zapoměli, že?), vykonávala poměrně „proevropskou“ politiku. Dokonce i za Klause. Zoufalý pokus o záchranu před totálním úpadkem prostřednictvím najednou objeveného razantního „NE Euru“ zabral jen u těch nejvěrnějších. A kam měli jít ti, kteří se nechtěli nechat tak snadno napálit? Ke Svobodným. Je to logická druhá volba.

ODS se tím stala stranou, ze které neodsává voliče jen TOP 09 – další překvapivý vítěz voleb. Z těch zbytků fanoušků odsávají Svobodní a také ti, kdo k volbám nepřišli. Vlažní voliči, kteří ODS dlouho volili ze zvyku, jako „první skutečnou pravicovou polistopadovou stranu“. I pro ně se už ODS stala bezvýznamnou.

Nicméně je tu přeci jen jeden reprezentant ODS, kterého můžeme mezi vítěze zařadit. Dokonce si vysloužil speciální cenu pro největšího klikaře. Lídr a první místopředseda ODS Jan Zahradil nakonec obhájil své europoslanecké křeslo. Jinak by tenhle kritik poměrů staré ODS (poněkud opožděný) ve vysoké politice na dlouho skončil. Soudě podle intenzity jeho kampaně se toho opravdu hodně bál.

Jako vítěz se může smát také Petr Hannig, muž, který za minulého režimu udělal z Hany Zaňákové Lucii Bílou a stvořil takové hudební skvosty jakým byl třeba zpívající bubeník Viťa Vávra. Hannigova strana „zdravého rozumu“ se přehoupla přes jedno procento a na eurovolbách celkem bez námahy vydělala přes 720 tisíc korun. Jestli k tomu stačilo ono bizarní vystoupení v poměrně bizarní předvolební debatě České televize, tak by mohlo jít o docela úspěšný podnikatelský model.

Losers

A kdo jsou poražení? ANO Andreje Babiše, které jen o desetinky porazilo TOP 09. Zdá se, že se Babišovi voliči pomalu přesouvají z fáze očekávání do fáze zklamání. Ne snad, že by Babiš a jeho noví „nepolitici“ prováděli nějaké špatnosti. Jen jaksi neprovádí nic moc z toho, co slibovali. Nebo alespoň ne s takovou razancí, s jakou před volbami slibovali. Ochladnutí jejich fanoušků je logické.

Pak se příliš nevyznamenali sociální demokraté. Jejich výsledek tak nějak odpovídá charismatu jejich předsedy. Žádné výrazné evropské téma, žádný program ani kampaň.

Prohráli Zelení. Opět. Od jejich nepříliš vydařené účasti ve vládě Mirka Topolánka si nedokázali získat žádné přirozené ani protestní příznivce. Předseda Strany zelených Ondřej Liška proto hned v pondělí oznámil, že rezignuje. Velmi příkladné.

A zdá se, že k evropským volbám sice přišli naštvaní voliči, ale ne naštvaní na všechno. Úsvit Tomia Okamury volilo jen něco málo přes 3 procenta (Kolem 47 tisíc hlasů). Ve srovnání s loňskými sněmovními volbami, kdy Okamura získal zhruba 7 procent, je to propad. Okamura zatím nerezignoval. Velmi nepříkladné.

Mezi losery patří i nový Bursíkův projekt LES. Liberálně ekologická strana. Se svými 0,49 procenta, 7514 hlasů prohrál i s Cibulkou nebo rasisty z Dělnické strany.

Nakonec největším loserem je Česko. Tedy druhým největším, abychom byli úplně přesní. Ze všech zemí EU byla nejnižší volební účast na Slovensku a pak hned v Česku. Jsme zemí letargických lidí, kteří nejsou schopní dohlédnout dál, než za sousedův plot. Dorazilo jen 18,2 procenta voličů. V roce 2009 to bylo přes 28 procent.

Znamená to, že většina Čechů Evropskou unii nevnímá. A pokud ano, tak jen jako nepříjemného regulátora, který „nám“ zasahuje do toho „našeho“, at už tuší, co se tím myslí, nebo ne. Je to pochopitelně vina politiků, nejen českých, že unii a její strukturu lidem neumí a nechtějí přiblížit. Řekl nám snad některý ze starých europoslanců, co v tom Bruselu a Štrasburgu dělal? Ne. Spíš naopak.

Ale vzhledem k tomu, že asi 80 procent všech nových zákonů a regulací v Česku vytváří ona EU a europarlament na to má nečekaně velký vliv, neměli bychom jenom čekat. Měli bychom se víc ptát, víc hodnotit a víc volit.  

Související