Minulé týdny proběhla bitva o zákon, který by stát a obce vedl k automatickému zveřejnění smluv, které se týkají nakládání s veřejným majetkem. Po třech měsících, které poslanci vyplnili spíše nezájmem a šířením mýtů, se začalo schylovat k rozhodnutí. Proto začali posílat nejrůznější pozměňovací návrhy (detaily na blogu Jiřího Boudala) a zároveň protestovat, že zákon je zmetek a je třeba jej odmítnout. Snažili se skrze média šířit pocit, že je zlá Rekonstrukce státu násilím nutí přijmout nedotažený zákon. Přitom z jejich strany jsme až na ojedinělé výjimky neviděli žádnou snahu zákon upravit do podoby, která by jim více vyhovovala.

Nejdříve odmítl zákon hospodářský výbor na návrh svého předsedy poslance Pilného (námi iniciovaný otevřený dopis poslanci Pilnému na panepilnybudelip.cz). V následné komunikaci se nám podařilo vysvětlit, že zákon je technicky připravený k projednání a může jít dál legislativním procesem (viz aktuality na webu ANO). Škoda, že poslanec odmítl opačný postup – nejdříve zákon diskutovat, potom až stopnout.

Ústavně-právní výbor se chystal k podobnému kroku. Vyžádal si na poslední chvíli stanoviska tří ministerstev (vnitro, místní rozvoj a finance). Jak nám během týdne stanoviska ministerstev docházela do mailu, četli jsme v nich, že zákon sice podporují, ale navrhují (s výjimkou ministerstva financí), aby byl stažen a prošel klasickým vládním legislativním procesem. Většinou argumentovala, že není jisté, co přesně zákon způsobí. Přitom ministr Jiří Dienstbier ml. vhodně připomněl, že toto opatření měla ministerstva jako úkol v platné protikorupční strategii do letošního dubna – škrt – posunuto do prosince. Předat zákon úředníkům by tedy víceméně znamenalo začít celou debatu zase od začátku a vše odložit nejméně o rok, spíše dva. Stejný postup neustálých ministerských posudků zvolili poslanci v minulé sněmovně a zákon se jim podařilo odsunout do ztracena.

Důvody poslanců pro zastavení zákona byly tři. Za prvé údajně velké množství pozměňovacích návrhů, které podali většinou oni sami (napočítali jsme hrozivé číslo – šest většinou dílčích návrhů, naše vyjádření zde). Některé návrhy poslanci, kteří zákon konečně prostudovali (někteří celou noc před jednáním), na výboru sami odvolali, protože byly legislativně zrádné. 

Za druhé některým vadilo přidávání výjimek do zákona (poslanec Pilný, poslanec Blažek). Paradoxně jsou to buď výjimky rozumné, nebo výjimky, po kterých odpůrci zákona sami volají. Přitom žádná z výjimek radikálně zákon neohrožuje. 

Za třetí se bojí chaosu, protože odpůrci ze strany starostů a firem straší, že zákon přinese apokalypsu. Tato skupina neustále volá „zveřejňovat smlouvy, ale…“. Zatím bohužel nepředstavila alternativní postup, jak na to.

Pak se k našemu překvapení poslanci ANO, KDU-ČSL, ČSSD i Úsvitu vyjádřili pro pokračování prací na zákoně. Předseda výboru Jeroným Tejc doporučil k projednání v plénu ve znění schválených pozměňovacích návrhů. Zároveň vyzval k přípravě technického pozměňovacího návrhu, ve kterém by předkladatel řešil výhrady ministerstev. Rozhodnutí je to šalamounské – ani pro, ani proti.

V hlasování byly schváleny tyto pozměňovací návrhy: odložení účinnosti zákona o dva roky pro malé obce, limit pro zveřejnění objednávek a faktur ve výši 50 000 Kč (netýká se smluv) i výjimka pro firmy vztahující se na smlouvy uzavřené v běžném obchodním styku. Tedy návrhy, které považujeme za velmi rozumné kompromisy. Naopak návrh zpravodaje zákona, aby zveřejňovaly smlouvy jen firmy, ve kterých má stát 100% podíl, naštěstí neprošel (viz. blog Matěje Hollana ). Nesystémové návrhy, které požadovaly zveřejňování smluv i od církví či spolků, pak nebyly hlasovány vůbec, což je dobře. Jejich autoři je ale chtějí znovu předložit ve druhém čtení.

Příští úterý bude o registru jednat výbor pro veřejnou správu, a to přestože se jeho předsedkyně, poslankyně Halíková (KSČM), původně vyjádřila v tom smyslu, že výbor zákon nebude projednávat.

Původně jsme plánovali pouze sledovat, jestli zákon splňuje dva hlavní parametry – účinnou sankci neplatnosti a zahrnutí politiky ovládaných firem. Vůbec jsme nechtěli, jak naříkají poslanci, psát za ně zákony nebo jim bránit v pozměňovacích návrzích. Vzhledem k nezájmu o zákon a snaze nechat situaci „vyhnít“ jsme se bohužel museli zapojit aktivně a vyslechnout si řadu peprných útoků (naše veřejná odpověď poslanci Chvojkovi zde). Nechat zákony „vyhnít“ po dvou letech projednávání by byla škoda. Nyní stále není stanoven termín, kdy má sněmovna zákon projednat, takže jednání s ministerstvy se může táhnout další měsíce. Pokud si tedy koalice neudělá pořádek v prioritách. Tři ministerstva obsazená ministry za ANO a ČSSD se klidně mohou dohodnout s navrhovateli zákona na kvalitním pozměňovacím návrhu během několika týdnů.

Související