„Nevědí, o čem hlasují, nebo podléhají lobbistům?“ Tak se ptaly titulky novin před pár týdny, když poslanci schválili pozměňovací návrh zákona, kterým nechtěně snížili daň na benzín a naftu. Teprve po hlasování jim došlo, co vlastně schválili. Legislativní proces, zvláště jeho závěrečné handlování ve sněmovně, je totiž podle analytiků kalným rejdištěm lobbistů a nikým nechtěných přílepků.

Novela jednacího řádu sněmovny, která by toto změnila, již byla ve hře v minulých volebních obdobích, ale nikdy se nedostala ani do poslaneckých výborů. V tomto období nastal průlom. 157 poslanců se ke změně písemně zavázalo. Hned po volbách jsme přesvědčili předkladatele Petra Gazdíka, Věru Jourovou, Pavla Bělobrádka a dalších 43 poslanců TOP09/STAN, ANO a KDU-ČSL, aby novelu do sněmovny vrátili. Přesto byl rozjezd projednávání novely velmi těžkopádný a nakonec všechny poslanecké výbory projednávání shodně přerušily s tím, že existuje řada připomínek a dá se očekávat mnoho pozměňovacích návrhů. To je u protikorupčních opatření důvěrně známý způsob, jak vše zamést do kouta. Pozitivní obrat nastal, když se novely chopil nově zřízený podvýbor pro Ústavu a parlamentní procedury vedený Jeronýmem Tejcem (ČSSD).

Oproti jiným zákonům, kde panuje řád chaosu, vznikla přehledná tabulka, z níž se zjistilo, že na klíčových opatřeních pro zvýšení transparentnosti se strany shodují. Podporu všech stran tak má prodloužení lhůty mezi druhým a třetím čtením návrhů zákonů či pořizování a zveřejňování zápisů z výborů sněmovny, a to včetně jmenného seznamu, jak jednotliví poslanci o návrzích na výboru hlasují. To jsou klíčová opatření doporučovaná Rekonstrukcí státu, které mohou zabránit minulým excesům, kdy poslanci a veřejnost mají na studium stohů pozměňovacích návrhů často jen 48 hodin, anebo kdy ve výborech vznikají podezřelé výjimky, ke kterým se nikdo nehlásí.

Naopak shoda zatím není např. u zákazu přílepků či u úpravy tzv. legislativní stopy, tedy seznamu osob podílejících se na přípravě návrhu. Legislativní návrh nesporných bodů už poslanci připomínkují, aby se na zářijové schůzi sněmovny mohlo o zákonu hlasovat.

Když jsme v březnu uspořádali kulatý stůl pro klíčové představitele parlamentních stran, na kterém proběhla diskuse nad jednotlivými body zákona, měli jsme dojem, že tento zákon paradoxně čelí nejmenším tlakům od různých zájmových skupin. Je to možná proto, že dopadá hlavně na poslance, a ti neoficiální, skrytí lobbisté nemají svoje odbory. Poslanci, kteří změnu prosazují, například Petr Gazdík (TOP09/STAN) a Jeroným Tejc, jsou také otevřeni debatě a analýzám expertní skupiny Rekonstrukce státu. Stanovisko skupiny se z velké části shoduje se závěry poslaneckého podvýboru. Přestože jednání podvýboru o průhledném legislativním procesu bylo paradoxně neveřejné, nakonec výstupy z jednání byly zájemcům zaslány.

Byť se to na první pohled nezdá, je novela jednacího řádu značným zásahem do zaběhnutých pořádků. Stačí připomenout známé případy, kdy byly narychlo do zákona prolobbovány bezplatné povolenky pro energetické firmy na úkor státního rozpočtu či několik desítek pozměňovacích návrhů k zákonu o obnovitelných zdrojích, které následně vedly k problematickému fotovoltaickému boomu (podrobná analýza zde). V paměti asi také všichni mají legendární sKartu, která byla ukryta v téměř stostránkovém „pozměňováku k zákonu o sociálně-právní ochraně dětí“, schváleném za pět dní.

Je nám často předhazováno, že Rekonstrukce státu jedná s poslanci násilně. Tato novela je ale ukázka, že pokud existuje na straně poslanců alespoň minimální vůle problémy řešit a diskutovat o nich, není třeba se navzájem obviňovat nebo upozorňovat na poslanecké omyly, mýty a rány pod pás skrze média. Snad to v tomto případě nezakřikneme.

Související