Ve světě existují v zásadě dva způsoby, jak k prostituci přistupovat: buď ji legalizovat, nebo kriminalizovat – avšak ne na straně prostitutek, ale jejich klientů. S prvním přístupem se setkáme například v Německu či Nizozemsku, druhý funguje ve Francii či Španělsku. Ačkoli se jedná o dva zcela odlišné přístupy, jednu zásadní věc mají oba společnou: mají v první řadě sloužit k posílení práv osob v prostituci. Systém prostituce je založen na naprosto zásadní nerovnosti těch, kdo sex nakupují či zprostředkují na straně jedné (tedy zákazníků a pasáků) a těch, kdo sex prodávají (tedy prostitutek či prostitutů). Cílem jakékoliv zákonné úpravy prostituce v Evropě je proto pomoc těm, kdo jsou v rámci systému nejvíce ohroženi.

Návrh, který předložil Magistrát hlavního města Prahy, jde zcela proti tomuto trendu. Jeho cílem je především zajistit ochranu zdraví těm, kdo sex nakupují. Osobám v prostituci ukládá povinnost pravidelných zdravotních prohlídek, při nesplnění jim hrozí vysoké pokuty (až několik milionů Kč). Paradoxně tak ale způsobí ještě větší rizika pro prostitutky a prostituty – jak ukazují zkušenosti z ciziny, požadavek pravidelných lékařských prohlídek vede zákazníky k častějšímu požadavku na nechráněný sex. Proč by ne, když mají potvrzení o zdravotní bezúhonnosti. Z druhé strany to však neplatí. Ačkoli je prostituce jevem, na kterém se podílí dvě strany, nový návrh na ně dopadá naprosto nepřiměřeně - přináší výhody klientům, veškeré sankce za nedodržení však uděluje prostitutkám.

Prostituce je nesmírně nebezpečná, vysoce riziková činnost. Zhruba tři čtvrtiny žen v prostituci mají zkušenost s fyzickým násilím. Více než dvě třetiny žen v prostituci trpí posttraumatickým stresovým syndromem. Být prostitutkou je stejně riziková a co do pravděpodobnosti újmy na zdraví či ohrožení života i rizikovější činnost než práce dělníka na vrtných plošinách, kaskadéra, krotitele dravé zvěře, zkušebního pilota nebo například bodyguarda. Ne náhodou ji spolu s namátkou uvedenými profesemi některé pojišťovny již dnes řadí mezi nepojistitelná povolání. Zatímco ovšem ti ostatní mají po odchodu do důchodu jistotu slušné renty, osoby provozující prostituci čeká jen společenské odsouzení.

Rovněž představa, že lidé se do systému prostituce dostávají z vlastního svobodného rozhodnutí kvůli vysokým výdělkům, je až na naprosté výjimky zcela mylná. Drtivá většina z nich byla k prostituci donucena na základě ekonomické nutnosti, mnoho z nich již zažívalo násilí před vstupem do prostituce. Podle odhadu organizace Rozkoš bez rizika, která pracuje v terénu s ženami provozujícími prostituci, jsou zhruba polovina z nich matky samoživitelky v existenční nouzi.

9 z 10 žen v prostituci by tuto činnost chtělo opustit, ale mají pocit, že to není možné. Ani těm nový zákon nikterak nepomůže, naopak. Povinnost registrovat se a tím pádem mít někde uvedeno „černé na bílém“, že jsem se živila prostitucí, jistě neulehčí situaci těm ženám (a mužům), kteří by rádi s tímto „nejstarším řemeslem“ skončili.

Zákon také neřeší, že registrovat se bude chtít a bude moci pouze malá část všech osob v prostituci. Jedná se často o osoby, které nejsou plnoleté, nemají čistý trestní rejstřík nebo legální pobyt. Ty naopak zákon zatlačí do úplné ilegality. A to ani nemluvím o obětech obchodu s lidmi.

Současný návrh zákona považuji za jednoznačně špatný. Věřím, že se ještě podaří přesvědčit ty, kdo o něm budou hlasovat, že v této podobě by nadělal víc škody než užitku. Jednou z příležitostí k diskuzi o něm bude i debatní setkání na téma „Legalizace prostituce: ano, či ně?“, které pořádá Fórum 50 % ve spolupráci s Českou ženskou lobby 26. 8. 2014 od 18:00 ve Viničním altánu (Grébovce) v Havlíčkových sadech v Praze. Pozvání přijalo i několik poslanců a poslankyň, věřím tedy, že diskuze bude zajímavá a naše argumenty dopadnou na úrodnou půdu. Pokud chcete debatovat s námi, přihlašujte se na adrese silna (@) padesatprocent (.) cz.

 

Tento text vychází z otevřeného dopisu poslancům a poslankyním, který formulovala a rozeslala Česká ženská lobby.

Související