České zklamání

Rezort Jourové má svou historickou hodnotu. V obou předchozích Komisích, jak Barroso I, tak Barroso II, byla spravedlnost spojena s pozicí místopředsedy. I proto pocházeli příslušní komisaři buď z velkých států (Frattini – Itálie, Barrot – Francie), nebo se jednalo o silné politické osobnosti (Redingová – Lucembursko). Zejména Viviane Redingová udělala z tohoto rezortu díky své osobě významné portfolium. Příkladem je její návrh genderových kvót ve vysokém managementu firem, který rezonoval celou Evropou.

Věra Jourová se však dostala do zcela jiné pozice. Justice byla odpojena od místopředsednického postu a byla k ní přidána spotřebitelská agenda, rovnost pohlaví zůstala. Rezort tedy veskrze právnický zabývající se harmonizací práva v členských zemích. Rezort, který nelze označit za ekonomický, ač právě po takovém česká vláda prahla.

Doprava a fondy – silnější vyhrává

Věra Jourová měla velmi složitou pozici. Při rozdělování postů v Komisi totiž hraje důležitou roli nejen stát, ze kterého daný nominant pochází, ale i jeho praxe a politická zkušenost. V plejádě dlouholetých ministrů, bývalých komisařů, bruselských insiderů a dokonce premiérů tak měla Jourová jako půlroční ministryně hned na startu hendikep, který nešel nepřehlédnout.

Portfolia, o kterých se v souvislosti s ČR nejvíce spekulovalo, dostali ve finále daleko zkušenější politici, kteří byli vyhodnoceni jako kvalitnější manažeři pro resorty, ve kterých opravdu „tečou“ peníze. Dopravu a vesmír získal Slovák Maroš Šefčovič, který evropské prostředí zná velmi dobře, neboť je členem dosluhující Komise a před tím působil jako velvyslanec Slovenska při EU. Regionální politiku získala kandidátka Rumunska - Corina Creţu. Nejprve působila na domácí politické scéně, nicméně od roku 2007 je poslankyní Evropského parlamentu. Dalším zmiňovaným portfoliem, o které česká vláda stála, byly meziinstitucionální vztahy, které ovšem připadly Fransi Timmermansovi, jehož životopis zahrnuje post státního tajemníka pro evropské záležitosti a který je současným ministrem zahraničí Nizozemska.

Zakopaného psa hledejme u nás, ne v Bruselu

Při hodnocení postu Věry Jourové je nutné si položit dvě otázky. Zda ČR mohla dosáhnout na lepší portfolium a zda zrovna Jourová mohla získat lepší mandát? Na první lze odpovědět ano, na druhou spíše ne. Proč?

Česká republika vzala v úvahu pouze domácí scénu, která se od té evropské odlišuje. Vítěz evropských voleb, hnutí ANO, si silově prosadilo Věru Jourovou, která byla nejméně zkušenou osobou ze všech kandidátů koaličních stran. Její profesní a politická praxe zahrnující dva roky jako náměstkyně na Ministerstvu pro místní rozvoj a půlroční ministerský mandát tamtéž nebyla ve srovnání s celoevropskou konkurencí nic oslnivého.

Vše bohužel korunoval Andrej Babiš, který evropskou politiku po volbách do EP zcela přestal řešit, a osud Věry Jourové nechal běžet samospádem. Nezúčastnil se žádného summitu evropských liberálů (do kterých ANO po volbách vstoupilo), a tak jako vicepremiér nikterak své nominantce nepomohl. Nezkušenost, nejednotnost a slabá lobby nás tak opět dostala spíše na okraj.

 

Ondřej Mocek

Autor je analytik AMO

 
Související