Minulý týden jsme s českou pobočkou společnosti Microsoft organizovali na Facebooku poněkud netradiční akci. Byl to Den práce odkudkoliv. Společnost Microsoft se zavázala přispět Kontu Bariéry 200 Kč za každého, kdo na Facebooku popsal svůj pracovní den při práci odkudkoliv a uvedl hashtag #TakPracujuJa.

Na Facebooku se sešly desítky zajímavých příběhů lidí pracujících z domova, kaváren, výjezdů do zahraničí apod., které mě přivedly k jedné zajímavé myšlence – díky moderním technologiím a firmám, které podporují jejich využívání, se totiž začíná pozvolna bortit jedna z největších bariér pro vozíčkáře – cestování do práce a z práce i velké nároky na bezbariérové úpravy pracovišť.

Každý vozíčkář potřebuje ke svému běžnému fungování bezbariérový prostor, aby byl schopen se bez pomoci druhých pohybovat. Proto, když se někdo ocitne na vozíku, jedna z prvních věcí, které je potřeba vyřešit a financovat, jsou stavební úpravy v  bytě či domě. Seznam úprav je přitom obvykle daleko delší, než bychom si dovedli představit – kuchyně, koupelna, toaleta, ale i ložnice, všechny prahy, někdy i dveře a futra, atd. Drtivá většina těchto úprav je nezbytná k tomu, aby se vozíčkář mohl po bytě vůbec samostatně pohybovat. A to, co mu v samostatném pohybu vadí a překáží v jeho vlastní domácnosti, se týká i jeho pracoviště. Firem, které jsou ochotny do bezbariérových úprav pracoviště investovat, přibývá.  

S nástupem a rozšiřováním moderních technologií se navíc situace celkově začíná měnit. Vysokorychlostní internet a rozmach notebooků spolu se vzestupem mobilních telefonů a komunikačních nástrojů jako je Skype či Microsoft Lync přenesl práci z domova do běžné praxe u nás i v zahraničí. I když zatím většina firem vnímá homeworking spíše jako zaměstnanecký benefit udílený např. na 1 den v týdnu, situace, kdy zaměstnavatelé budou svým zaměstnancům důvěřovat natolik, že jim umožní pracovat z domovů kontinuálně, není vůbec daleko. A až to nastane, rázem se smaže rozdíl mezi vozíčkářem a zdravým člověkem. Jistě, dělat skladníka anebo pokladní v supermarketu z domova asi nepůjde, ale dnes existují tisíce pracovních pozic, které obnášejí hlavně práci na počítači, přítomnost na (třeba i virtuálně pořádaných) schůzkách a telefonování. A v takovém okamžiku už není důležité, jak dobře či špatně člověk chodí, ale je důležité, jaké má nápady a pracovní nasazení. Blíží se tedy doba, a tím jsem si jistá, kdy u mnoha pracovních pozic i bariéra nedůvěry zaměstnavatelů padne, a od základů se tak změní způsob, jakým lidé „zdraví“ i ti s handicapem pracují.

To by si však měli uvědomit i handicapovaní, kteří občas pod tíhou nepřízně osudu rezignují na další vzdělávání především se zřetelem navazujícího zaměstnání, protože bariéra každodenního dojíždění do práce je pro ně nepřekonatelná. V „novém světě“ ale budou pro všechny platit stejná pravidla, což znamená, že ti, kdo se snaží, pracují na sobě a dokáží zaměstnavatelům a potažmo i zákazníkům něco nabídnout, budou úspěšní a ti, kdo rezignovali na svůj rozvoj, nebudou. Na boření bariér by se tak měli určitě připravit všichni – zdraví i handicapovaní. Moderní technologie totiž vedou k rovným příležitostem pro všechny.