Část Černých Petrů, skotačivých našminkovaných mouřenínů kolem Mikuláše, měla při jejich slavnostním příjezdu v holandském městě Gouda pod lesklým barevným kostýmem neprůstřelnou vestu a měla za úkol nejen rozhazovat do davu dětí cukroví, ale také dbát na bezpečnost svých kolegů. Přes všechna opatření a i neuvěřitelný počet policistů se stejně ale nezabránilo tomu, aby se několik desítek demonstrantů nezamíchalo do davu. Motto Černý Petr je rasismus na tričkách, hesla a nápisy o otroctví nad hlavami, hysterické výlevy na adresu všech přítomných. Při tahanicích s policisty padaly nadávky a facky, a to na krok od rozradostněných mrňousů, kteří to ani v nejmenším nechápou. Devadesát demonstrantů bylo na pár hodin zatčeno.

Letošní Mikuláš je v Holandsku poznamenán zostřenou a v médiích řádně rozmáznutou debatou o rasismu a diskriminaci. Už v sedmdesátých letech povstali první odpůrci Černých Petrů. V posledních letech se však s železnou pravidelností objevují hlasy za jejich zrušení. Tito Mikulášovi asistenti se jeví některým jako urážka lidí tmavé pleti. Ne poprvé se tedy objevily návrhy, aby Černí Petři byli v budoucnu zelení nebo v duhových barvách. Objevily se také návrhy na zrušení celého slavnostního příjezdu Mikuláše, neboť to uráží některé spoluobčany. Záležitost kolem Černých Petrů v Amsterdamu se projednávala letos u soudu. Odpůrci Petrů - poté co spor pro tentokrát prohráli – se ale chystají hájit jejich lidská práva u evropského soudu.

Občas tápeš, zda to všechno není nějaká recese. Zvlášť když se jdeš podívat na příjezd Mikuláše do amsterdamské čtvrti, kde je přes polovinu obyvatel cizineckého původu. Rodinky Surinamců s kupou dětí zurivě mávají na každého, jak bota černého Petra, starší hindustánský pán má zjevně potěšení z bubnování mladých černochů v orchestru, který uvádí vše to bujné veselí, kolemjdoucí všech barev a původu vystojí hodiny čekání, aby viděli tento veselý průvod. S Černými Petry a poněkud fádním Mikulášem.

Černý Petr v Holandsku

Sinterklaas (Mikulas) a jeho pomocník Zwarte Piet (Černý Petr) při příjezdu do Amsterdamu - severu. Foto: Martin Mollee

Od konce léta stojí v samoobsluhách regály s tradičním mikulášským cukrovím, i když podle tradice přicestuje svatý muž se svým doprovodem do Holandska až první sobotu po svatém Martinovi. Pak ale konečně přijde dětmi toužebně očekávaný den. Vždy jedno město má privilegium přivítat za jásotu tisíců dětí i dospělých toho jediného pravého holandského Mikuláše. Svatý muž připluje takzvaně ze Španěl parníkem plným dárků, vybaven knihou dárků a s kompletním doprovodem včetně šemíka zvaného Amerigo. Od toho dne prožívají holandské děti napětí, které se dá srovnat se Štědrým dnem. Děti taky věří tomu, že se Mikuláš promenáduje po holandských střechách a jeho sluhové, Černí Petři, házejí komínem dárky.

Ale ještě dlouho před příjezdem Mikuláše se letos Holandsko znova a dlouze dohadovalo o tom, zda Černí Petři mohou být černí. Do debaty se zamíchala i původem jamajská předsedkyně komise Spojených národů, která prohlásila tradici holandského mikulášského svátku za rasismus a za ‘znovuobnovení stereotypu otroctví‘. Holandsko jako zem, kde bují rasismus a porušují se lidská práva, to tady ještě nebylo. V debatních televizních pořadech i na stránkách tisku se střetaly názory osvícených i méně osvícených. Pár odpůrců většinou tmavé pleti si prožilo svých ‘pět minut slávy‘ v médiích a svým přesvědčováním se snažilo získat veřejné mínění na svou stranu.

Protiargumentem obránců Černých Petrů bylo mimo jiné, že velká část Holanďanů, včetně lidí tmavé pleti, v postavě rozpustilého Mikulášova pomocníka žádný symbol otroctví nevidí. Více než dva milióny lidí daly loni v rekordním čase necelých dvou dní svůj ‘like‘ na stránce Facebooku Petici za zachování Černého Petra. V každém případě ale letos zmizela figurka Černého Petra z obchodů. Obchodník si nechce pálit prsty, a tak je letošní mikulášská výzdoba ve většině obchodů takzvaně přizpůsobená. Stejně tak sortiment. Také některé školy slaví Mikuláše bez Petrů.

Staletá tradice versus rasismus. Tolerance versus vynucování si ústupků. Komerční samocenzura versus vlastní přesvědčení. Dětský svátek dárků, napjatého očekávání a radosti versus - podle některých - stále živoucí symbol ponižování. Politická korektnost versus zdravý rozum. Skutečné projevy rasismu se odehrávají každodenně ve veřejném životě i v denních situacích, ale může za to postava Černého Petra? Zrušíme jej a bude po rasismu? A nereprezentuje postava Černého Petra skutečně trochu koloniální stereotyp? Kde dochází argumenty, nastupují emoce. Dětem je ale celý ten povyk značně vzdálený. Tento svátek je jejich, a těší se hlavně na dárky.

Ostatně, Černý Petr neboli Zwarte Piet už dávno není karikaturou černocha s hranou přihlouplostí, ale je pravou rukou Mikuláše. Je to spíš asistent než sluha, oproti důstojnému Mikuláši vnese trochu života kamkoliv vkročí a děti se jej nebojí, naopak. Je to jejich spojenec, který někdy srší vtipem, jindy je nemotorný, ale nikdy utlačovaný. A tak se přes vší kontroverzi většinou slaví i letos Mikuláš tak jak se vždy slavil, s Černými Petry. Obyčejný Holanďan pokrčí rameny a nanejvýš si povzdychne nad bizarností současných problémů.

Související