Když mizí ropný doping

Rusko nízké ceny zasahují citelně, protože ropa a její produkty vytvářejí podstatnou část tamního HDP, přes polovinu hodnoty veškerých vývozů a do federálního rozpočtu přispívají ze čtyřiceti procent. Mimoto je na ceny ropy často navázána i cena zemního plynu, další ruské strategické komodity, která zodpovídá za další šestinu vývozních příjmů a desetinu federálních příjmů. Vysoké ceny, které za ruský plyn platí evropští zákazníci, také umožňují národnímu plynárenskému gigantovi Gazpromu účtovat ruským zákazníkům ceny nižší. Tato skrytá dotace dosahuje přibližně 2 % ruského HDP.

I bez propadu cen by se země potácela na hranici recese. Svůj díl na tom nesou i sankce ze strany Západu za okupaci Krymu a podporu východoukrajinských separatistů. Ruský ministr financí Siluanov ale vyhodnotil dopad nízkých ropných cen jako daleko horší – země kvůli nim přijde jen v tomto roce až o 100 miliard USD, sankce přijdou na 40 miliard. Špatná ekonomická situace se odráží v rapidně klesajícím rublu. Ten se jen za posledních čtrnáct dní propadl vůči americkému dolaru asi o 20 % a od začátku roku to bylo přibližně 40 %, a to navzdory masivním měnovým intervencím a zvyšování úrokové sazby ze strany ruské centrální banky.

Problémy se kupí

Dobrou zprávou pro ruského ministra financí je, že v rublovém vyjádření se hodnota vyvezeného barelu ruské ropy příliš nesnížila. Na konci června se barel značky Urals prodával za 110 dolarů, tedy 3800 rublů. Na začátku tohoto týdne poklesla cena na 65 dolarů, což ovšem díky slabšímu rublu znamenalo 3500 rublů. Moskva měla doposavad vyrovnaný rozpočet a stále má rezervy v ropných fondech. Bezprostřední kolaps státních financí tedy nehrozí. Podle Chrise Weafera z The Moscow Times lze v následujících dvou letech očekávat deficit rozpočtu na hranici 2-2,5 % HDP. To není mnoho, vždyť jen v Rezervním fondu je 90 miliard USD, tedy 6 % současného HDP. Horší je, že o finanční pomoc od státu si řekla i celá řada ruských podniků, například gigant Rosněfť. Jejich bankrot si Rusko nemůže dovolit a půjčit si v zahraničí nebude nic lehkého ani pro ruskou státní pokladnu. První obětí nízkých cen proto budou některé výdaje státního rozpočtu. Ten na rok 2015 byl sice nedávno schválen samotným prezidentem Putinem, ale protože stále zcela nerealisticky počítá s cenou ropy na úrovni 100 dolarů, je jeho revize nevyhnutelná.

Propad cen nebude bez následků ani pro ruský ropný průmysl. Podle konzultantské společnosti Energy Aspects jsou sice ruské náklady na těžbu pod globálním průměrem (v roce 2014 okolo 45 USD za barel, průměr je 50 USD), ale nové ruské projekty patří k těm cenově náročnějším. Tradiční naleziště se vyčerpávají a k udržení produkce musí Rusko začít těžit v arktických oblastech, v šelfových mořích anebo se pokusit o nastartování vlastní „břidličné revoluce“, k jaké došlo v USA. Nízké ceny v kombinaci se západním embargem na dovoz vyspělých těžebních technologií u mnohých analytiků budí obavy o osud ruské produkce. Letošní postsovětský těžební vrchol může zůstat rekordem na dlouhou dobu. Leonid Fedun, viceprezident druhého největšího ruského producenta LUKoilu, se nechal slyšet, že ruská těžba by se během čtyř let mohla propadnout oproti dnešku téměř o desetinu. Dlouhodobé plány ovšem počítají s nárůstem těžby a vývozu ropy.

Vedou nitky do Washingtonu?

Při tak velké závislosti ruského hospodářství na cenách ropy a latentní ruské paranoie není divu, že se v Rusku množí hlasy, které za nízkými cenami ropy vidí spiknutí vedené Spojenými státy. Prezident Vladimir Putin na začátku listopadu ještě zůstal u konstatování, že u cen ropy vždy hraje roli i politika. Nevyloučil tak, že klíč k současným nízkým cenám neleží v Americe, ale třeba v Saúdské Arábii, čemuž mnohé nasvědčuje. Bývalý ministr financí Alexej Kudrin šel později v ruské televizi dále: „Existuje teorie, že když se Rusko dostane do situace, kdy potřebuje vysoké ceny ropy, je zde dohoda mezi hlavními importéry a exportéry ropy, například USA a Blízkým východem, že těžba bude zvýšena a ceny budou drženy na nízké úrovni.“ Dodal, že v minulosti se to už několikrát stalo. Tím patrně myslel v Rusku poměrně populární hypotézu, že za rozpad Sovětského svazu mohly nízké ropné ceny způsobené dohodou právě mezi Washingtonem a Rijádem.

Kudrin a Putin zůstali u náznaků. To Alexandr Prochanov, vydavatel novin Zavtra, které moskevský korespondent německého Der Spiegel Benjamin Bidder neváhal označit za „imperialisticky smýšlející“, v nízkých ropných cenách vidí rovnou speciální operaci s cílem oslabit Rusko. V tom je zajedno s Michailem Fradkovem, šéfem Služby vnější rozvědky a bývalým premiérem. Obdobně Nikolaj Patrušev, tajemník ruské Bezpečností rady, také upozornil na možnou paralelu s 80. lety a připomněl, že součást strategie USA nebyly jen nízké ceny ropy, nýbrž i růst nákladů na řešení problémů, které byly SSSR vnuceny. Místo například závodů ve zbrojení si nyní může jednat o ukrajinskou krizi a následné sankce.

Spíše než obětí velkého mezinárodního komplotu je Rusko obětí vlastní neschopnosti zbavit se závislosti na ropě. Před ní ostatně už řadu let varují někteří ruští ekonomové. Dnešní premiér Medvěděv ji na začátku svého prezidentství označil za ponižující. Závislost na ropě je ale především značně nebezpečná, jak dnes jasně vidíme.

 

Vyšlo 14. prosince 2014 na ZET.cz.

Související