Základním předpokladem pro boj s tak nebezpečnými jevy, jako je islámský (ale nejen islámský) náboženský radikalismus není to, že budeme mít lepší zbraně, lepší taktiku, dokonce ani lepší informace. Tímto předpokladem je, že se evropská civilizace, a potažmo česká populace udrží dostatečně soudržná. Středem této soudržnosti by teoreticky mohla být osoba vůdce, ale to vede k diktatuře, anebo, a to raději, sada hodnot. Základních, jednoduchých, elementárních věcí, na kterých jsme schopni se shodnout, a které budou platit pro všechny stejně, dokonce i tehdy, když se v řadě jiných, konkrétnějších, věcí vůbec neshodneme. Jako třeba, že základem naší společnosti je rodina a její ochrana, tvořivá a hodnocená práce, důvěra ve státní instituce a alespoň elementárně i v jejich volené představitele. A nejen to. Také respekt k sobě samým, i k jinému. A to včetně jiné kultury a jiného náboženství.

Pokud jsme schopni se na těchto věcech shodnout, je v boji s náboženským fanatismem vše ostatní nástrojem. Naše vzájemná různost je spíše výhodou, než nedostatkem, protože rozšiřuje arzenál nástrojů obrany, které máme k dispozici. Společný hodnotový základ zajišťuje, že jakýkoli atak z vnějšku, i kdyby byl sebevíce brutální, naši civilizaci neublíží. Naopak jí stmelí ve společném a tvůrčím úsilí na jeho odvrácení.

Krvavé a brutální události, jako ty z Paříže, by pro nás měly být potvrzením toho, že naše základní hodnoty jsou v pořádku, a že je pod žádnou, politickou, ekonomickou a dokonce ani humanistickou záminkou nenecháme erodovat. Že nenecháme to, co tvoří naší civilizaci rozpustit ani v odosobnělých direktivách, kterými se nám pokouší vládnout byrokratický aparát, ani ve žlučovité snaze o relativizaci všeho, o kterou se snaží někteří z intelektuálů.

Pro společnost je velmi snadné vymezit se vůči společnému nepříteli. Islámská civilizace je možná soupeřem, ale není nepřítelem, protože i ona je tvořena mnoha různými lidmi s různými postoji a potřebami. Pokud bychom jí začali vnímat jako nepřítele, brzy se projeví její snaha sjednotit se vůči nám, což by byl patrně počátek skutečně velkého a nebezpečného konfliktu. Je ale jiná, dostatečně jiná na to, aby kontakt jejich pravidel s našimi vlastními produkoval konflikty dílčí. Abychom jím předešli, musíme po všech, kteří se nacházejí na našem území důsledně vymáhat dodržování našich pravidel, a současně nacházíme-li se my tam, kde platí jiná, dodržovat zase je. A nejen to. Měli bychom také onu odlišnou civilizaci respektovat, nesnažit se jí napadat, ponižovat, urážet. Ne proto, že bychom jí tím zbytečně provokovali, ale zejména proto, že touto cestou narušujeme i svou vlastní soudržnost.

Základem ochrany před teroristickými hrozbami je zkrátka důsledné prosazování společného minima našich zásad, potírání snah o jejich rozplynutí, nebo relativizaci a současně respektování našich globálních sousedů v jejich prostředí. Je nebezpečné relativizovat hodnoty západní civilizace. Je stejně tak nesprávné zesměšňovat náboženské symboly a tradice blízkovýchodní; třeba karikováním proroka jejího náboženství, nebo zvěrstvy typu venčení prasátek, jak navrhoval jistý zdejší politik. Zdržíme-li se obojího, je to první krok na cestě k bezpečí.

Autor je Firemní sociolog

Související