V rámci pluralitní občanské společnosti se postoje k obchodní a investiční dohodě EU a USA (TTIP) mohou lišit. Někteří odpůrci, ale používají nekoretní munici. Je například zarážející, když bojují proti tomu, aby byl v TTIP zakotven mechanismus řešení sporů mezi státem a investorem (ISDS), který by umožňoval investorům vést arbitrážní řízení vůči státu. Tvrdí, že se tím omezí legislativní pravomoci států. Tato kritika snad může mít své opodstatnění v západních zemích Evropské unie, které dosud žádnou úmluvu o ochraně investic s možností arbitráže neměly. V jejich případě k tomu nebyl důvod, protože úroveň právní ochrany investic byla v těcto zemích dostatečná a země byly pro zahraniční investory věrohodné i bez tohoto institutu.
Česko je ale v jiné situaci. Ještě za dob federace jsme uzavřeli s USA dohodu o ochraně investic, která možnost arbitráže zakotvuje. Dle představitelů českého státu a řady odborníků je tato dohoda v mnoha ohledech pro česko méně výhodná, než kdyby byl tento mechanismus součástí navrhované TTIP. Česká republika by tak uzavřením TTIP s celoevropsky platným způsobem řešení sporů investor-stát mohla spíše získat.
Stěžejním bodem kritiky smlouvy pak bývá i otázka sbližování standardů. Americké a evropské standardy jsou v řadě ohledů odlišné. V mnoha oblastech, od nezávadnosti potravin až po bezpečnost motorových vozidel, se standardy po řadu desetiletí utvářely na obou stranách Atlantiku v odlišných právních a sociokulturních prostředí. Kritici často vycházejí z toho, že pouze evropské standardy jsou ty správné a americký způsob vystavuje spotřebitele značným rizikům. Po přečtení některých textů kritizujících TTIP lze nabýt obav, zda je vůbec bezpečné jezdit do USA, zda by turisté z Evropy neměli mít vlastní zásoby potravin a hygienických potřeb. A tařka smrtelným nebezpečím, kterého by se prý měla Evropa bát, je možný příliv geneticky modifikovaných potravin (GMO) z USA.
Je pravda, že ve Spojených státech regulace nevychází v takovém rozsahu jako v Evropské unii z tzv. principu předběžné opatrnosti (precautionary principle). Tetnto princip umožnuje odmítnout vstup na trh u takových produktů, u nichž dosud není vědecky nezpochybnitelně prokázána jejich nezávadnost. Menší míra regulatorních omezení však je ve Spojených státech do jisté míry narovnána prostřednictvím institutů typických pro angloamerický právní systém, jako například možnost přiznat poškozeným spotřebitelům i extrémně vysokou dodatečnou náhradu ve formě tzv. punitive damages. Spotřebitelům tak může být vůči obchodníkům přiznáno odškodnění, které i mnohonásobně přesáhne výši spotřebitelem utrpěné újmy a může také citlivě zasáhnout do ekonomického fungování daného obchodníka. V řadě ohledů tak soudní systém ve Spojených státech výrazně přispívá ke kultivaci podnikatelského prostředí a nutí výrobce k opatrnosti i nad rámec regulatorních opatření.
Dohoda o TTIP a následný proces přibližování standardů bude muset výše zmíněné rozdíly reflektovat. Při posuzování vzájemné úrovně standardů se budou muset zohlednit právě i zmíněné odlišnosti právního systému ve Spojených státech. Prosté porovnání úrovně standardů nemusí být plně vypovídající o úrovni ochrany, která je skutečně spotřebitelům poskytována. V loňském roce zveřejněný mandát pro vyjednávání TTIP za Evropskou unii však dává jasně vymezené mantinely pro jednání a zdůrazňuje, že by nemělo vyústit ve snížení standardů v oblasti životního prostředí, bezpečnosti či při ochraně zaměstnanců nebo zachování kulturní rozmanitosti v EU. Zmíněný mandát je závazný, vyšel ,,černý na bílém" a je to dost dobrý nástroj jak ohlídat, aby smlouva s USA Evropu nepoškodila.
Článek byl původně publikován 19.1.2015 v Hospodářských novinách.
Kryštof Kruliš
Autor je analytik AMO
