Prezident Zeman přednesl svůj avizovaný "důležitý proslov" u příležitosti 70. výročí osvobození Osvětimi. Podařilo se mu během jednoho dne dostat se do hledáčku některých světových médií, ale zároveň sklidit kritiku od ministra zahraničí ČR.

K cti panu prezidentovi slouží, že se angažuje jako bojovník proti antisemitismu – to samotné by bylo dostačující a vhodné v den uctění památky Židů a dalších zahynuvších v koncentračních táborech. Pan prezident využil příležitosti k oslovení co největšího počtu lidí svým poselstvím. Byl to trefný a přelomový proslov, který ovlivní světové dění, nebo něco zcela jiného?

Prezident vykazuje zvláštní kombinaci naprostého politického realismu, co se domácí politiky týče a zároveň nepochopitelného idealismu či naivity co se týče fungování mezinárodních vztahů. Proslov pana prezidenta si zajistil titulky všude možně, ale zatím žádné reakce od odborníků na mezinárodní vztahy, terorismus, natožpak od těch, komu je výzva určena. Důvod je prostý – výzva je naprosto nereálná a nenese s sebou žádnou váhu, jelikož pan prezident nemá dostatečnou moc a vliv přimět k akci světové velmoci a ani naši vojensky nevýraznou zemi.

V jádru je snaha prezidenta dobře míněna – terorismus vždy byl a vždy bude problém (probíhá po staletí a nikdy moc nevěstil lásku vůči bližním), ISIS by byl stále větší hrozbou, kdyby zabíral postupně části světa, to asi nikdo nepopírá. Přirovnání k nástupu Adolfa Hitlera je komplikované, ale berme to, že pan prezident není akademik. Užití nového termínu superholocaust je spíše termínem pro nadpisy do bulvárních médií (českému bulváru se hodil jak zadeček na hrneček), ale ok, prezident chtěl strhnout pozornost. V čem pokulhává nejvíce prezidentův proslov, je nikoliv jeho záměr, ale způsob řešení, který navrhuje.

Představa sjednocené ozbrojené akce vedené Radou bezpečnosti OSN s vojsky všech stálých členů Rady je naprostá utopie – ještě nikdy v historii celé OSN nešly všichni stálí členové Rady se svými jednotkami do sjednocené vojenské akce. Nejintenzivnějšími momenty vojenské spolupráce členů Rady byla reakce proti Saddámu Husajnovi při Operaci pouštní bouře roku 1991 a pak vojenská intervence v Afghánistánu po 11. září, ale ani při nich nedaly své jednotky k užití všichni stálí členové Rady, a to bylo ještě období relativně klidných vztahů mezi velmocemi, kdy vůdčí role USA nebyla zpochybňována a vojenské intervence do suverénních států ještě nebyly natolik zdiskreditované.

Obzvláště v dnešní době, kdy jsou vztahy mezi Ruskem a USA, Ruskem a Británií, Ruskem a Francií, USA a Čínou velmi napjaté, je spolupráce takřka vyloučena – muselo by se jednat o společné ohromné nebezpečí, které by se týkalo základních bezpečnostních zájmů všech pěti velmocí. Teroristické útoky spolu se současnou rozlohou IS jsou důvodem pro znepokojení pro všechny tyto hráče, ale nepředstavují existenční hrozbu.

Prezident nabádá k užití moderních technologií včetně dronů k zlikvidování táborů teroristů a varuje před appeasementem a snahou teroristy edukovat. Moderní zbraně se už ale dávno užívají v boji proti "teroristickým hnutím" na Blízkém Východě, válka už je proti IS vedena s prokazatelnými úspěchy, appeasement se nekoná, snaha o edukaci neprobíhá, rozsáhlé letecké operace jsou již od léta na denním pořádku a velká koalice zemí již intervenuje – útoky na IS probíhají již od minulého roku, v Iráku a Sýrii vojensky intervenují USA, Británie, Maroko a irácký Kurdistán, na území pouze Sýrie bojují proti "teroristům" Jordánsko, Bahrajn, Katar, Saudská Arábie a Spojené arabské emiráty, na území pouze Iráku bojuje dalších 13 zemí, vojenskou pomoc poskytuje dalších více než 10 zemí, včetně České republiky. Koalice proti IS již byla vytvořena, podařilo se vytvořit poměrně rozsáhlou koalici a expanze IS je držena zatím na uzdě.

Otázka nakolik se mají navýšit útoky proti IS a co přesně má být jejich cílem (útoky na infrastrukturu, výcvikové tábory atd.), je spíše hodná vojenského experta. Lze soudně předpokládat, že největší vojenské kapacity USA a dalších koaličních partnerů používají veškeré své dovednosti a znalosti, aby útoky promysleli tak, aby způsobily IS co největší ztrátu. Koalice navíc nepůsobí dojmem, že by potřebovala větší počet států na výpomoc. IS používá barbarské metody války (jelikož je ve vojenské nevýhodě tak se pokouší nahnat alespoň nějak strach), počet vojáků má dle odhadů přes 200 000, ale naprosto postrádá technickou převahu a moderní výbavu – nemají žádnou efektivní obranu proti leteckým a raketovým útokům a bez ní se jim bude těžko dobývat svět.

Kdyby pan prezident vyzval k masivní vojenské pozemní operaci a ostatní by ho snad i vyslyšeli, tak by byly způsobeny IS mnohem větší početní ztráty – důvod proč je taktika dosud spíše zadržovací než ofenzivní je ten, že koaliční jednotky se zdráhají nechat své vojáky ve velkých počtech krvácet a nevidí pro pozemní operace zatím dostatečný důvod. Jejich analýza je vcelku trefná - IS je parazitem, ale spíše lokálního charakteru a nepředstavuje pro svět zatím tak velké riziko (vlastnění zbraní hromadného ničení apod.), aby vyžadovalo nasazení desítky a stovky tisíc pozemních sil. Dejme tomu, že považujeme IS za nového Hitlera a chceme se poučit z chyb 30. let a chceme ho zničit ihned a totálně – pak je pozemní operace ale nevyhnutelná. K pozemní operaci však prezident nevyzývá. Volá víceméně po něčem, co už dávno a efektivně probíhá.

Z výše uvedených důvodů vyplývá, že pan prezident nemohl myslet svou výzvu vážně – a pokud ji tak myslel, tak nemohl doufat, že se jeho návrhem bude v dalších dnech skutečně zabývat Rada OSN či jiná významná politická instance. Otázkou je, proč si prezident zvolil dané téma a pokusil se mu dát takovou pozornost. Vyvíjející se znepokojivé události na Ukrajině a nové útoky s následkem smrti desítky civilistů nestály prezidentovi ani za zmínku.

Nebo že by se jednalo o klasický kouzelnický trik upoutání pozornosti diváka někam jinam, než kde se skutečně něco hodné pozornosti děje? Snaha zaujmout jak to jen jde alarmujícími výroky o superholocaustu a megalomanskými návrhy jak spasit svět, aby se nevěnovala pozornost krokům Putina, který rozpoutává další kolo války? Pokus získat si zpět přízeň voličů, kteří jsou z části muslimofobní a představa velkolepého boje proti Islámskému státu se jim může líbit? Těžko říci, ale jisté je, že zahraničí mocnosti nemůžou brát výroky pana prezidenta a jeho výzvu vážně.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru