Rozruch kolem švýcarské centrální banky (SNB) pro její kontroverzní krok, jimž zrušila fixační pásmo eura vůči franku, ani po dvou měsících neutichá.  SNB se potýká s intenzivní domácí kritikou, která volá po změnách v  domácí monetární politice a v století staré vlastnické struktuře centrální banky.

Šokující rozhodnutí centrální banky z 15. ledna zrušit 3letou fixaci měnového kurzu EUR/CHF na úrovni 1,2000 se čím dál tím víc stává středobodem zájmu domácích politiků, kteří čelí před parlamentními volbami (18. října) slábnoucímu výkonu hospodářství. Švýcarský frank po rozhodnutí centrální banky uvolnit fixaci maximální hodnoty franku vůči euru posílil v průběhu jednoho dne o 19 procent. Pro výrazně exportně orientovanou ekonomiku, jejíž vývoz se na HDP podílí 67 procenty, je posílení domácí měny v takovémto rozsahu citelně negativní. Prosincová prognóza švýcarského ekonomického institutu KOF predikovala pro letošní rok 1,9 procentní růst HDP. Po zásahu banky se toto číslo propadlo 0,5 procenta pod nulu.

Silný frank, deflace a pokles výkonu hospodářství mohou narušit důvěru občanů ve švýcarskou centrální banku a její schopnost naplnit svěřený mandát v podobě zabezpečení cenové stability. SNB na svých webových stránkách rovněž uvádí, že svou monetární politiku cílí tak, aby vytvořila vhodné prostředí pro ekonomický růst. Avšak opuštění fixace kurzu a následné posílení měny uberou letos z HDP 2 procenta, což je v ostrém rozporu s tím, co by měla banka zabezpečit. Opuštěním fixačního pásma se dobrovolně vzdala jednoho z posledních a poměrně silných nástrojů monetární politiky. Pro podporu růstu hospodářství ji tak zbývá jenom dále snižovat úrokové sazby. Momentálně platí banky za přes noční úložky u SNB 0,75 procenta. Další snížení úrokové sazby by mohlo ohrozit úspory občanů u penzijních fondů.

Avšak SNB své lednové rozhodnutí omlouvá tím, že udržení fixace měnového kurzu bylo vzhledem k rozhodnutí Evropské centrální banky spustit program kvantitativního uvolňování nad její síly. QE má do systému napumpovat 1 bilion eur, což povede k dalšímu oslabování eura, proti čemuž již banka nebyla schopna dále bojovat.

Sociální demokratická strana (SP), která nyní disponuje 2 křesly v 7členné vládě, vyzývá k parlamentní debatě, která by se zamyslela nad složením bankovní rady. Rozhodovací proces 3členné bankovní rady je podle strany nepřehledný. Sociální demokracie uvádí, že není možné, aby tři lidi v zemi měli větší moc nad osudem Švýcarska než samotná vláda. SP se opírá o složení bankovních rad jiných zemí a zdůrazňuje, že rozhodovací proces o monetární politice například Británie je v rukou až 9 členů, v USA je to 12 členů a v eurozóně až 25 členů. Navíc 3 členové bankovní rady SNB jsou si profesně velmi podobní. Bance tak chybí různorodost názorů, kreativní a podněcující diskuze, což podle strany způsobuje, že SNB dělá rozhodnutí, jež jsou odtržena od života. Navíc SNB čelí již po druhé za 3 roky ztrátě kredibility. Před třemi roky opustil guvernérskou židli Philipp Michael Hildebrand kvůli skandálu své manželky ohledně měnových transakcí.

Další kritiky se opírají o kapitálovou strukturu banky, která je z 54 procent vlastněna kantony. Zbytek banky je v rukou soukromých investorů. Pokračování v politice fixace maximálního kurzu CHF vůči EUR by při stávající politice ECB bylo pro banku ztrátové, což se nelíbí kantonům, jejichž financování je hodně závislé na příjmech ze zisků SNB. Soukromí investoři by rovněž proti takovému hospodaření namítali. Z tohoto důvodu někteří navrhují změnit nejen strukturu bankovní rady, ale i mechanismus financování kantonů.

Související