Ne ve víru náboženskou, ale ve víru velmi hmotnou. Ve víru v pracovitost, pokoru, hmotný výsledek lidské práce, víru v hodnoty, které představuje rodina, stabilita, vytrvalost, správná míra zarputilosti, obrovská odolnost, a také odvaha a vize.

 Jsem pracovně ve styku s generací Y. Často přemýšlím, kam dnešní svět spěje a co jsou ty produkty budoucnosti, které ještě nejsou vynalezeny. Občas se děsím, zda v tom budoucím světe bude vůbec nějaké místo pro mě a mé vrstevníky, když vše budoucnost má být o „appkách“, velkých datech, virtualizaci všeho (včetně měny) konče světem co ani definovat neumím. A tak mám pochyby o svém přežití.

 Najednou jsem našla klid a víru v sebe a v hmotný a stabilní svět kolem nás, který ještě existuje. Měla jsem to štěstí, že jsem se účastnila konference o rodinných firmách na Štiříně. Konference založené na sdílení zkušeností budovaní rodinných firem (za desítky let až několik generací), zkušeností tuzemských i zahraničních. Já v tom najednou stála nohama na zemi uprostřed hmotného a uchopitelného světa. Nikdo z tuzemských rodin na konferenci zastoupených neobchodoval s virtuální realitou. Naopak všichni měli konkrétní (a často hmatatelný) produkt od jogurtu, přes krmivo pro psy, stavební příčky až k auto-dílům. Všechny výrobky navýsost uchopitelné, všechny podniky dávající práci lidem z okolí a až v dalším gardu všude možně po světe.

 Setkaní byla také o příbězích. Příběhy měly mnohem vetší váhu a poučení než fráze z učebnic práva a ekonomie o řízení rodinných firem. Ve vzduchu byla cítit jistá noblesa poctivé práce, nezdolné letité víry ve výsledek a v sebe.

O tom vsak téměř nikdo nevmluvil. Přitom je jasné, že to je ten hlavní klíč k úspěchu, ten vnitřní pohon a pomyslná spojnice vedoucí tělo, duši i hlavu s buldočím nasazením k rozumnému úspěchu. A také veliká podpora nejbližšího okolí. Na setkání panovala otevřenost, nikdo se nezdráhal mluvit o neúspěchu, o svém obrovském váhaní v některých chvílích rodinně-podnikatelského života.

 I když většina účastníků byli muži, nestříkal tam testosteron, jak to někdy na podobných setkáních s převahou mužů vnímám. Tady se neprezentovaly kariéry jednotlivců a pomíjivý úspěch, který se druhý den může rázem rozplynout škrtem pera někoho nahoře. Lidé na konferenci byli skutečnou oporou místní / národní ekonomiky. Jejich trvalá péče o majetek, o tvorbu a rozmnožení hodnoty, které s sebou automaticky snoubí péči o zaměstnance, o místo, kde žijeme a podnikáme, o vztahy s dodavateli a zákazníky. Jako rodina z nich neutečete, zde se nedá jen tak přehodit výhybka, převléknout kabát a zapnout si sako jiné korporace a případné předchozí neetické chování přisoudit pokynu bývalého šéfa.

Tohle byla opravdová odpovědnost zakladatele firmy jako jedince, který tvoří a vytvořil, vůči společnosti jako celku. Odpovědnost, kterou si zakladatel rodinné firmy uvědomuje, a proto má na své následníky tak náročné požadavky. Je to jeho osobní odpovědnost, ze které se nelze vysvléci, které však není svazující a dá snad křídla a energii dalším generacím posunout rodinnou firmu a přeneseně i svět kolem nás.

 Celá konference byla o tvorbě reálných hodnot, na kterých může dobře stát ekonomika i nadále. Byla o hodnotách nehmotných, které mohou posunout morální kredit naší společnosti na vyšší úroveň. Ale také o inspiraci, které vrátí viru v neodepsaní mé generace, která se nenarodila s chytrým telefonem v ruce. I pro nás je stále místo v tomto digitálním světě. Jen by to chtělo více šířit ty „obyčejné“ příběhy o hmotě a hodnotách mezi nás, ať všichni máme inspiraci.

Související