Konkurenceschopnost: pojetí

Podstatná část problémů souvisejících s pokusy poměřovat konkurenceschopnost jednotlivých ekonomik souvisí se samotným pojmem konkurenceschopnost. Pojem je to fascinující – zní odborně a přitom povědomě, užitečně, reálně. Používá jej mnoho politiků a konzultantů, ve svém názvu jej mělo již nespočet konferencí, fór, odborných komisí a vládních strategií. Po dotazu na přesný význam či definici tohoto termínu však obvykle nastane nepříjemné ticho.

Zcela jednoznačná, obecně přijímané a bezproblémová definice konkurenceschopnosti v podstatě neexistuje, zejména pokud máme na zřeteli celé ekonomiky. Moderní teoretiční ekonomové se s výjimkou institucionální ekonomie tomuto tématu kvůli jeho nejednoznačnosti spíše vyhýbají, odborníci zaměření na management a marketing jsou sice vůči konkurenceschopnosti vstřícnější, ale ani jim se nedaří přijít s nějakým dostatečně jednoduchým a přehledným konceptem. Příkladem může být např. tzv. Porterův „diamant“, tj. koncept podle kterého konkureční výhodu zemí/národů determinují čtyři hlavní typy faktorů. Při pokusu o abstraktnější pohled pak můžeme dospět k závěru, že konkurenceschopná je ta ekonomika, která umožňuje (ale současně je k tomu i motivuje) firmám i jednotlivcům, aby naplno využívali své zdroje a schopnosti – a to takovým způsobem, který je dlouhodobě udržitelný a konzistentní s tím, kam se vyvíjí zbytek světa.

Vágnost a šíře podobných pokusů má nepříjemný důsledek – neexistuje jednoduchý indikátor, který by stačilo změřit či spočítat a který by byl s takto pojatou konkurenceschopností jednoznačně zkorelován. Řešením je proto multikriteriální přístup, kdy se snažíme porovnávat ekonomiky na základě desítek či stovek ukazatelů, které by měly zahrnovat i indikátory měřící faktory spojené s motivací či kvalitou institucionálního prostředí.

 Sestavování žebříčků: metodika používaná IMD

IMD používá pro sestavování žebříčků celkem 253 kritérií, pocházející ze dvou typů zdrojů: 

  1.  „Hard data“, což jsou oficiální statistická data z národních či unifikovaných mezinárodních zdrojů (celem 135 kritérií). 
  2.  Data z průzkumu, který se formou tradičního či elektronického dotazníku každoročně provádí ve všech zemích, které se v žebříčku objeví. Z tohoto dotazníku pochází celkem 118 kritérií.

Vyhodnocení těchto dat probíhá přibližně takto: údaje pro všechna kritéria jsou nejprve standardadizovány (od každé hodnoty je odečtena průměrná hodnota za všechny země a tento rozdíl je pak vydělen směrodatnou odchylkou), pak jsou ekonomiky podle standardizovaných kritérií seřazeny. Agregací těchto jednotlivých pořadí vznikne celkový žebříček konkurenceschopnosti. Další detaily – např. částečné agregace pro účely vyhodnocení role jednotlivých „makro“ faktorů – jsou k dispozici v metodické sekci ročenky World Competitiveness Yearbook.

 Žebříčky konkurenceschopnosti: slabší stránky a problémy

 I když se v současné době zdá, že tento přístup nemá moc reálně použitelných alternativ, je nutné si uvědomit i omezení této metodiky:

  1. Velkou slabinou všech pokusů o mezinárodní srovnávání je dostupnost kvalitních dat a srovnatelnost metodik používaných při jejich získávání. Navíc chybí-li některá pozorování, je nutné je nahradit např. průměrnými standardizovanými hodnotami daného indikátoru.
  2. Zacházení (zejména při agregaci) s indikátory, jejichž souvislost s „konkurenceschopností“ je výrazně nelineární.
  3.  Výkyvy související s organizací dotazníkového šetření. První typ rizik souvisí s tím, že možné očekávat, že otázky v dotazníku budou interpretovat respondenti z různých kultur zcela identicky (např. interpretace problémů s korupcí v zemi, kde je nepotismus brán jako něco zcela přirozeného). Druhý s tím, že konkrétní vzorek respondentů se každý rok mírně mění, což může do určité míry ovlivnit výsledky. Obě rizika je samozřejmě možné omezit/regulovat (velikostí vzorku, zahrnutím profesionálů se zahraničními zkušenostmi), avšak nikoliv zcela odstranit.
  4. Možná citlivost na ekonomický/politický cyklus. Makroekonomická situace někdy výrazně ovlivňuje vstupní data: řada oficiálních statistických údajů je zkorelována s ekonomickým cyklem, totéž platí kvůli dopadům ekonomické situace na optimismus/pesimismus a očekávání respondentů pro subjektivní odpovědi na otázky v dotazníkovém šetření. Je tedy poměrně dobrá šance, že země, která zpomalila či spadla do recese, v podobných žebříčcích zaznamená propad, zatímco země, která se dočkala oživení zaznamená zlepšení, aniž by v nich došlo k hlubším reálným změnám.

 Závěr: jak interpretovat výsledky žebříčků?

Reakce na publikované výsledky by měla zohledňovat výše uvedené metodologické problémy a nevyhraněnost samotné konceptu konkurenceschopnosti. To znamená především tři doporučení: 

  1. Brát s rezervou drobné fluktuace pozic v celkovém žebříčku – mohou souviset s nepřesnostmi či nesouvisejícími změnami, které se odehrály v jiných zemích, spíše než s úspěšnou domácí hospodářskou politikou.
  2. Zejména nepřeceňovat náhlá zlepšení u zemí, které nedávno prošly recesí či změnou vlády. Hrozí zde riziko, že chybně dospějeme k závěru, že další reformy nemusí být nutné (konkurenceschopnost se již zlepšila), ačkoliv opak je pravdou a zlepšení je spíše výsledkem cyklických vlivů.
  3. Nemá smysl honit se za konkrétní pozicí v žebříčku, výsledky je nutno chápat jako pokus nepřímo měřit velmi neurčitý koncept.

To vše ale neznamená, že získaná data jsou bezcenná, ostatně levnou kritikou založenou na problémech s kvalitou a spolehlivostí dat je možné atakovat snad veškeré metody používané v moderní ekonomické analýze.

Pro obdobné ročenky a žebříčky konkurenceschopnosti je možné najít přinejmenším dvojí využití. Podobně jako v někdejším materiálu „Rámec strategie konkurenceschopnosti“ je při obezřetném postupu identifikovat faktory, ve kterých naše ekonomika nejvíce zaostává. Druhý způsob použití je zatím méně častý, ale možná zajímavější. Pro ekonomy (ale např. i analytiky zabývající se výzkumem trhu) představují podobné ročenky docela zajímavý alternativní zdroj kvalitativních dat o pohledu manažerů na zdraví a trendy v ekonomice. Jednotlivé proměnné tak je možné použít jako vstupní data, která mohou zlepšit např. ekonometrickou analýzu jevů, které na první pohled s konkurenceschopností souviset nemusí.

 

Zdroje a další literatura:

IMD World Competitiveness Yearbook 2014: část Methodology and principles of analysis

Michal Mejstřík (ed.): Rámec strategie konkurenceschopnosti, NERV, 2011.

Michael E. Porter: Competitivenes: A Dangerous Obsession? Foreign Affairs, March/April 1994

Paul R. Krugman: The Competitive Advantage of Nations. Harvard Business Review, March-April 1990

Související