Z průjezdu amerického konvoje přes ČR se na přelomu března a dubna stala jedna z nejvíce komentovaných události letošního roku. Zesílená aktivita internetových pro-ruských užitečných idiotů se ukázala jako kontraproduktivní. Skvělé. Leč, těžko se chce věřit, že se česká společnost od roku 2008, kdy plány na umístění amerického radaru zapříčinily vznik masivního protestního hnutí, kvalitativně změnila. Nelze však popřít, že část veřejnosti skutečně vnímala průjezd konvoje jako příležitost manifestovat svou sounáležitost se „Západem“.

Dělo se tak ovšem za situace, kdy vlastně o nic nejde a nic nás to reálně nestojí. Diskuze ohledně průjezdu konvoje ale odvedla pozornost od hlubšího problému, který ČR s plněním svých spojeneckých závazků má. Počet amerických vlajek a lidí vítajících projíždějící Američany najednou fungoval jako jakýsi test našeho chápání sebe sama jako „spolehlivého spojence“. To je ale zástupný problém reagující na, díky bohu, pouze potenciální hrozbu zpochybnění českého členství v NATO, ke které přistupují tu a tam pouze komunisté.

Zásadním výrazem, který v diskuzi takřka úplně chyběl, byla spojenecká spoluodpovědnost. Realita je taková, že schopnost ČR přispět ke kolektivní obraně NATO je malá a nálepku „černého pasažéra“ bychom si víceméně zasloužili. Ano, armáda dělá, na co jí síly stačí, například přispívá svým dílem do nových sil velmi rychlé reakce NATO. Armádě ale také chybí zhruba 6 tisíc lidí do předepsaných stavů. K 1. 1. 2015 počet profesionálních vojáků opět meziročně poklesl o zhruba 150. Nedaří se tak zvrátit kontinuální propad trvající již od roku 2008. Průměrná naplněnost útvarů je pouze 70 %, zatímco kritériem NATO pro bojeschopnost je 90 %.

Jak v únoru opět upozornil bývalý náčelník generálního štábu Petr Pavel, k tomu, abychom plnili minimum svých spojeneckých závazků, nám aktuálně chybí v rozpočtu ministerstva obrany asi 9 miliard Kč. Potěšující je, že vzhledem k aktuálním událostem podporuje navýšení výdajů na obranu více než polovina české veřejnosti (55 %).

Momentálním bojištěm tak bude rozpočet ministerstva obrany pro rok 2016. Pokud by totiž HDP v roce 2016 měl růst podle předpokladu ministerstva financí (o 2,5 %), zatímco do armádního rozpočtu by přibyly pouze slíbené zhruba dvě miliardy, klesl by podíl výdajů na obranu pod 1 % HDP. To by se ČR na plánovaném Varšavském summitu NATO v polovině roku 2016 asi pochvaly nedočkala. Jak hodlá vláda splnit svůj slib, že do roku 2020 budou výdaje na úrovni 1,4 % HDP?

Americký konvoj projel, česká nedostatečnost zatím zůstává. Manifestace spojeneckého závazku ze strany USA a její autentické vítání ze strany ČR z nás respektované spojence nedělá.

 

Jakub Kufčák

Autor je analytik Výzkumného centra AMO

 

Související