„Výstavu v pařížském Institutu arabského světa jsme nazvali HIP HOP z Bronxu do arabských ulic. Podstata je v tom, že jsme chtěli vysvětlit původ tohohle uměleckého směru, v podstatě ukázat, co je hip hop, a jeho přenesení do arabských zemí, “ říká kurátorka Élodie Bouffard, která mě výstavou v Institutu arabského světa provází. A dodává, že základní myšlenka se opírá o to, jakou má hip hop kultura estetiku v těchto státech.

„Ukazujeme čtyři, dá se říct, disciplíny hip hopu. Samozřejmě hudbu – Djing a MCs, zpěv - rapování , tanec a graffiti. Zajímá nás i sociální postavení lidí, kteří patří do hip hop komunity. Jejich jazyk a jejich role.“ Výstava se řídí americkým hip hopem, z kterého vychází a bere ho jako své rodiště. Takovou přestupní stanicí je Francie konce 80. a začátku let devadesátých. Hlavně na jihu Francie se tvoří poměrně silná komunita hip hopu (skupiny jako IAM). Z jihu Francie je to už blízko do Alžírska, Maroka, Tuniska a dalších arabských zemí. Estetika hip hopu je silně specifická a zasazená do „západní“ kultury. Výstava ale reflektuje nejen rozmach téhle estetiky do arabské kultury ale i reciproční vliv.

Arabské jaro/Arabic street culture

Během tzv. arabského jara se zájem světových médií obracel ke státům, kde to vřelo společenskými změnami a státními převraty. Čím větší zájem o pouliční nepokoje, tím větší o pouliční umění. Trochu nepatřičně se právě v téhle době hip hop dostává v arabském světě na světlo. I když, jak mi říká Élodie, je trochu nespravedlivé, že se zájem projevil až teď v posledních letech. Přitom hip hop - sice převážně v undergroundové podobě – najdeme v arabských zemích už od 80. let.

„Hlavní výstředností arabského hip hopu je samozřejmě arabština. Díky ní se k nám dostává úplně jiný pohled na hip hop, než jak je tomu u jazyků latinských. Je to hlavně díky arabské zpěvnosti.“ Další zvláštností, na kterou nejsme v hip hopové hudbě zvyklí, je arabská hudba, která do hip hopu samozřejmě vstupuje. Hudební základ je v soulu, funku, jazzu, stejně tak jako je to u afroamerické hudby. Ta se následně dostává i do arabské hudby. A zároveň se vliv vrací i zpět – arabsko-muslimská hudba ovlivňuje afroamerickou. „A tuhle oboustrannou cestu jsme chtěli ukázat na naší výstavě, která se věnuje třiadvaceti teritoriím arabského světa “ říká kurátorka.kurA torka Ao oolodie Bouffard

Kurátorka Élodie Bouffard, foto: Marie Sýkorová

„Například hiphopová scéna se v Alžírsku a Libanonu formuje už od 90. let. Můžeme tady najít skupiny z roku 1992 rapující v arabštině. Na nich se taky nejvíc ukazuje vliv Francie a města Marseille, které je známé svou hiphopovou kulturou.“ Třeba v Libanonu se velice stoupla obliba nejen hip hopu a rapu ale i  jiných hudebních směrů, nejvíc asi popu. „A pak jsou tady země, které jsou kulturně a hlavně hip hopově na vzestupu až po arabském jaru v roce 2011. To je případ Tuniska. Doteď tady byla totiž spíš skutečná undergroundová scéna, kde se raper schovával a nebyl identifikovatelný.“ Oproti tomu třeba v Maroku už existovala určitá rapová scéna, která byla uznávaná. Proto taky v Casablance existuje jeden z největších festivalů hip hopu.

Arabský hip hop má svá vlastní specifika a charakteristiky země od země nebo regionu. Jeden styl je v Magrebu. Jiný pak můžeme najít na Blízkém Východě nebo v Saúdské Arábii. Expozice v pařížském Institutu arabského světa se tedy z jedné strany věnuje všeobecně hip hopové kultuře, ale stejně tak představuje konkrétní umělce

Téma – politika, náboženství, společnost

Hip hop a kultura rapu se formovala v Bronxu kolem roku 1973. Jak mi vysvětluje Élodie, texty ale byly spíš oslavné. Tedy tak oslavné, že oslavují jednotlivé gangy. Asi o deset let později se hip hop začíná formovat ve Francii. I tady je to spíš oslava a adorace. Postupně se ale témata veršů přeměňují v politickou a sociální kritiku. Do arabských zemí se tak hip hop dostává už s touhle naštvaností. Rovnou se tak rapuje o politice, sociální situaci nebo potřebě vytvořit kontrakulturu centrálně řízenému umění. Takové kritiky můžeme najít v Libanonu nebo v Alžírsku, kde proti hip hopové subkultuře byly vedeny represe. Mladí lidé často rapem kritizovali náboženství a politický systém.

Oslavné texty přišly až záhy. Se změnou politické situace se mění i texty v arabském rapu. Hip hop byl často přijímán jako „západní“ kultura a proto tady původně existoval jen v podobě undergroundu. A přitom dnes má ohromnou posluchačskou základnu. V Tunisku je to víc jak polovina lidí mladších pětadvaceti let, kteří poslouchají hip hop. A nejde jen o hudbu. Na vzestupu je i produkce fanzinů. Popularitu hip hopu dokládá i zájem o přesunutí pařížské výstavy do Maroka. „A to mluvíme jen o hudbě. Přitom hip hopová kulturu má za sebou i graffiti, street art a hlavně tanec. Ten je vůbec v Africe dost populární. Konkrétně v Maroku je hip hopová kultura velice dobře přijata,“ vysvětluje Élodie Bouffard.

Dělat bordel

„Chceme, aby se lidi na výstavě nebáli dělat hluk, protože hip hop nemá komunikační zábrany.“ To vidíme v prvním sále, kde je kromě videí i hudební produkce, která navozuje bezva atmosféru. Druhý velký sál se jmenuje Arabic Sound Systém, kde už najdeme jednotlivé umělkyně a umělce. „Je to třeba Palestinka Shadia Mansour , Iráčan žijící v Kanadě Narcysist nebo třeba Omar Offendum ze Sýrie, který teď žije v LA. Pak třeba Donbee z Maroka, rapeři z Tuniska, Libanonu.“ Vlivy jednotlivých zemí jsou patrné.

vA stava Hip hop z Bronxu do arabskA ch ulicfoto: Marie Sýkorová

To co přijde v USA do módy, záhy vidíme ve Francii i v arabském rapu. Zároveň ale dochází ke zpětnému prolínání. „V arabských zemích je v poslední době hodně holek, které se věnují graffiti a hip hopu (Malika, Shadia Mansour). Samozřejmě ženy jsou zároveň omezovány ve své kreativitě, záleží prostě země od země a jejich režimu. Hodně dívek se věnuje hip hopu nezávisle, vidíme je v rapu i v graffiti scéně. Takže i tady máme jakési ženské hnutí v arabském hip hopu.“ Jejich texty se nejvíc zaměřují na sociální témata, politické situace v daných zemích, postavení žen i náboženství. Rap je angažovaný a často si pokládá v podstatě až existenciální otázky.

Graffiti vs. Kaligrafie

Kultura hip hopu je dost bohatá v arabských zemích jako jinde. V případě graffiti a street art tady nejsou tak velké rozdíly jako mezi rapery a beat boxery. „K výstavě jsme se zaměřili na graffiti crew, které vycházejí z hip hopu. Nechtěli jsme ukázat street art, ale spíš se fakt zaměřit jen na graffiti bombing.“ Expozice se prostě výhradně zajímá o vývoj graffiti a tagů v arabských zemích. Mezi nimi je samozřejmě část, která se následně proměnila i v jiné formy street art, kurátorku ale spíš zajímala arabská kaligrafie undergroundu. „Výrazy a nápisy na zdech jsou pro arabskou kulturu typické a dá se říct i symbolické. Vidíme to třeba na egyptské kultuře Hadžiů, kteří vyprávějí svojí cestu a vyobrazují vypíší ji na zdech. Zdi jsou v arabském světě brány jako takový zdroj informací, exprese, nejen jako reklamní, ale i politický, cestovatelský a náboženský zdroj informací.“ Navíc, jak Élodie upřesňuje, kaligrafista je v arabském světě považován za umělce ne za řemeslníka. V arabštině a jejím písmu nehledáme jen to, jak se to čte a co to znamená, ale i estetiku. Proto už v minulosti můžeme vidět báseň napsanou různým typem písma. „A stejně tak se arabština a kaligrafie promítá do graffiti. Kultura vzkazů po zdech a zároveň kaligrafie, ke které přistupujeme jako k umění. Kompetence arabského writera graffiti tak vychází z  uměleckého základu kaligrafie. Výraz v arabském graffiti je hodně silný a rozvitý. I tady mluvíme o „wild style“, arabské graffiti je tak prakticky nečitelné,“ zakončuje kurátorka výstav Élodie Bouffard.

Výstava „Hip hop – z Bronxu do arabských ulic“; do 26.července 2015; Institut du monde arabe à Paris

Institut arabského svěa v Paříži

Pařížský Institut arabského světa vznikl před 25 lety a zaměřuje se na prezentaci arabských kultur ve všech svých formách – hudbě, výtvarném umění, divadle, kinematografii aj. Sídlí v 5. pařížském obvodu v budově, kterou navrhl slavný francouzský architekt Jean Nouvel. V budově je muzeum, galerie ve dvou podlažích, konferenční sál, kino, ale také největší arabská knihovna na evropském kontinentu. Zaměřuje se i na pedagogickou činnost a kurzy.