V Praze tento týden jednala nová gruzínská ministryně obrany Tinatin Khidasheli. Ta na začátku června prohlásila, že Tbilisi bude na příštím summitu NATO v polské Varšavě usilovat o tzv. Akční plán členství (MAP) - poslední faktický předstupeň členství v Alianci. Česká republika by měla svoji otevřenou podporou tohoto kroku ukázat, že stále stojí za principy, díky kterým mohla sama do NATO vstoupit.

Rozšiřování NATO je kvůli ukrajinsko-ruské válce výbušným tématem. Revizionistické chování Ruska sice přineslo renesanci významu NATO pro evropskou bezpečnost. Na druhou stranu ale není Aliance zatím schopna nalézt shodu na tom, jak čelit snahám Ruska udržet si svoji sféru vlivu, ve které netoleruje neruským národům svobodnou volbu spojenců a národní budoucnosti.

Stojí za připomenutí, že místopředseda ČSSD Sobotka v roce 2008 napsal na svém blogu, že „by Gruzie, po splnění všech podmínek, měla mít i nadále šanci do NATO v relativně krátké době vstoupit. A to i navzdory případnému diplomatickému odporu Ruska.“ Premiér Sobotka už ale v září 2014 v Parlamentu naopak argumentoval, že „není možné rozšiřovat tyto integrační struktury (myšleny EU a NATO) za cenu eskalace vojenského napětí mezi západní Evropou a Ruskem.“

Zdrženlivému přístupu k rozšiřování lze rozumět. Hraje se však o to, zda Aliance svou opatrností neutvrdí Rusko v přesvědčení, že vojenská agrese vůči státům, které se přibližují „Západu“, je ideální prostředek, jak v Alianci vyvolat vnitřní spor mezi „opatrnými“ a „odvážnými.“ Připomeňme, že krátce po bukurešťském summitu NATO v roce 2008, který nenaplnil gruzínské aspirace, propukla rusko-gruzínská válka.

Zatímco v roce 2008, kdy NATO poprvé odmítlo udělit Gruzii Akční plán členství, mohl být o plnění aliančních kritérií spor, v roce 2016 již nikoliv. Všeobecně se soudí, že Gruzie by i na případný vstup do Aliance byla nyní připravena mnohem lépe, než Chorvatsko a Albánie v roce 2009.

V otázkách, kde se setkává pragmatismus „opatrných“ a principy „odvážných“, je zájmem ČR, aby tendence stavět názor Ruska před svobodnou volbu Gruzie při vybírání svých spojenců nepřevážily. Vláda by se měla jasně vyslovit, zda MAP pro Gruzii podporuje.

 

Původní znění komentáře vydaného na iHNed.cz dne 24.7.2015.

Jakub Kufčák

Autor je analytik Výzkumného centra AMO

 

Související