V médiích proběhla informace o dalším světovém žebříčku univerzit a umístěním českých institucí v něm. Měli jsme tak možnost se např. dozvědět, že "Karlovu univerzitu předběhla Moskva" (to by z mého pohledu byla docela alarmující zpráva) nebo že jde o "potvrzení toho, že Univerzita Palackého a její vědecké i pedagogické aktivity získávají stále větší pozornost v globálním kontextu".

Když jsem jako rektor osm let vedl Univerzitu Karlovu, byly pro mě různé žebříčky jedním z řady vodítek, podle nichž jsem si stav univerzity v mezinárodním a národním kontextu hodnotil, abych se mohl orientovat pro rozhodnutí o dalších krocích. Musel jsem se proto v nejednoduché problematice univerzitních žebříčků docela rozkoukat. Proto si teď dovoluji nabídnout pár postřehů a komentářů k současným zprávám.

1. Především je nutné zopakovat a zdůraznit, že žebříčky mají i při nejlepší vůli a snaze nejvýše přibližnou orientační hodnotu. Znovu a znovu se ukazuje (naposledy výrazně při nedávné nepříliš úspěšné snaze Evropské komise zaplatit "konečně dobrý" žebříček evropských univerzit, www.multirank.eu), že vysoké školy jsou tak rozmanité instituce a plní tak širokou paletu rolí a očekávání, že smysluplně vměstnat jejich kvalitu do jediného čísílka určujícího pořadí v žebříčku je skoro nemožné. To nicméně neznamená, že by žebříčky neposkytovaly užitečné informace, i když většinou na to nestačí celkové skóre – spíše potřebujeme detailnější pohled na jednotlivé parametry, z nichž se skládá.

2. Ne všechny žebříčky jsou si rovny. Velmi záleží na tom, co ten který žebříček považuje za důležitý údaj z hlediska kvality univerzit, a také na kvalitě dat, která může být velmi různá. Nejrespektovanější jsou ARWU (tzv. Šanghajský žebříček, www.arwu.org) a žebříčky THES (www.timeshighereducation.co.uk/world-university-rankings/) a QS (www.topuniversities.com). Poměrně hodnotný je také žebříček Leidenského univerzitního centra CWTS (www.leidenranking.com). Všechny tyto žebříčky typicky publikují umístění prvních pěti až šesti set univerzit.

3. Nyní v médiích citovaný žebříček pochází od Center for World University Rankings (http://cwur.org). To je saúdskoarabská  instituce, o níž je v otevřených zdrojích velmi obtížné něco zjistit (ve Wikipedii nic nenajdete, ani jejich vlastní www stránky neposkytují žádné informace kromě toho, že prezidentem je jakýsi Dr. Nadim Mahassen, o němž je možné z jiných www zdrojů zjistit, že je odborným asistentem na přírodovědecké fakultě Univerzity krále Abduláha v Džiddě). Tato absence základní transparentnosti je sama o sobě poněkud varující. Jejich žebříček je relativním nováčkem, poprvé hodnotil 100 institucí v roce 2012. Až od loňska hodnotí 1000 vysokých škol.

Proto příliš nepřekvapí informace našich médií, že "pro Univerzitu Palackého je to teprve druhá účast" (v mezinárodním žebříčku, a to na 724. pozici). Je samozřejmě klidně možné, že (i díky značným investicím z evropských strukturálních fondů) "Univerzita Palackého a její vědecké i pedagogické aktivity získávají stále větší pozornost v globálním kontextu", jen bych na to – na rozdíl od tiskového mluvčího UP – neusuzoval právě z tohoto žebříčku. A informace, že si Univerzita Palackého oproti loňsku polepšila o 80 příček, trochu bledne tváří v tvář známé nepříjemně vysoké meziroční fluktuaci výsledků právě tohoto žebříčku. Ostatně i tvrzení, že UP je "v globálním měřítku spíše menší univerzita" (a tím jsou výsledky ovlivněny v její neprospěch – Právo 23. 7. 2015), je trochu zavádějící – něco přes 20 tisíc jejích studentů patří k nejobvyklejší velikosti významnějších univerzit a většina nejlépe hodnocených univerzit světa má právě přibližně takovouto velikost. To už by spíše UK mohla argumentovat, že ji v žebříčcích diskvalifikuje její přílišná velikost (cca 50 tisíc studentů).

4. Jedním z indikátorů žebříčku CWUR je počet absolventů, kteří to dotáhli až na nejvyšší šéfy velkých korporací. To je jistě zajímavý indikátor třeba pro některé byznysové obory, ale už o dost méně třeba pro medicínu, učitelství či jadernou fyziku. Pro většinu oborů je tento indikátor spíše k ničemu.

5. Umístění Univerzity Karlovy na 270. místě vcelku odpovídá pozici UK v jiných relevantních žebříčcích. Připomínám, že při celkovém počtu vysokých škol na světě kolem 18 tisíc to znamená umístění mezi 1,5 procenta nejlepších. Naprostou pravdu má rektor UK prof. Zima, když připomíná, že výsledky českých univerzit by byly mnohem lepší, kdyby jejich financování více odpovídalo světové konkurenci. Tak tomu dlouhodobě není a nyní Poslaneckou sněmovnou PČR projednávaná novela zákona o vysokých školách se tomu vyhýbá. Bez rozhodného vykročení směrem k mezinárodně konkurenceschopnému financování nemůžeme čekat výraznější (a nesmírně žádoucí) posuny našich vysokých škol k výrazně lepšímu umístění v respektovaných mezinárodních žebříčcích. 

Související