Petr Cihlář prstem jemně dloubne do plástu. Z obtisku pomalu začíná vytékat med, včely krouží a bzučí všude kolem. "Je letošní, lipový," říká uznale muž, který za posledních patnáct let společně s manželkou vybudoval ve vesnici Kopeč na Mělnicku jednu z největších včelích farem v České republice.

Začínal se třemi úly, dnes jich má přes tisíc. O všechny se stará pouze on sám se ženou, občas jim vypomáhají dva brigádníci. "Takhle to je nejlepší, měl jsem čas se všemu pořádně naučit," uvažuje osmatřicetiletý zemědělec. Včelařil už jeho děda. Ten předal znalosti tátovi a on následně synovi. A zatímco jeho předci vlastnili jen pár úlů, Petr Cihlář měl jiné plány. "Vybudovat farmu je práce pro jednu generaci, vynášet bude až té druhé," myslí si.

Ostatní včelaři se mu prý kdysi smáli a vidinu velké farmy považovali za bláznovství. Možná i proto, že za dobu podnikání dvakrát téměř zkrachoval. "Byly roky, kdy o med nebyl zájem, prodával se za nízké ceny a neměl jsem naučené zákazníky," vysvětluje. Dnes je tomu jinak a jeho včely jsou rozmístěné na více než dvaceti stanovištích po Středočeském kraji.

Nejfalšovanější potravina

Šéfovi včelí farmy právě končí sezona a on vytáčí zbytky letošní sladké várky. Je unavený, poslední dobou toho kvůli práci moc nenaspal. "Uplynulé roky si jsou podobné. Kvůli velkému pěstování řepky, která vytlačila ostatní plodiny v kraji, a téměř žádnému jaru si na sebe musíme vydělat během jednoho měsíce v roce," vysvětluje včelař a dodává, že v průměru každoročně vytočí od deseti do třiceti tun medu.

Kilogram prodává za 150 korun. Zboží z kopečské včelí farmy odebírají regionální obchody, k mání je na farmářských trzích či si pro ně jezdí zákazníci přímo k Cihlářům na dvůr. Do obchodních řetězců a velkých marketů se nedostane. "Kontaktovalo nás například Makro z Ústí nad Labem a chtělo nám dát i dobré podmínky, ale musel jsem odmítnout," krčí rameny včelař a jako důvod uvádí omezené množství medu. Kvůli obavám z jeho kvality si nedovolí kupovat od někoho jiného.

Včelaření v číslech

Med z Číny

Největšími světovými producenty medu jsou podle analýzy vytvořené odborníky z Českého svazu včelařů Čína, Turecko, Argentina a Ukrajina. Podíl současné EU je mírně nad deseti procenty. Mezi hlavní zahraniční dodavatele medu na český trh patří Čína, Argentina a Mexiko.

Rostoucí cena

Med posledních několik let pomalu zdražuje. Před třemi lety Češi kupovali kilogram za přibližně 130 korun, loni v červnu zaplatili 165 korun a podle nejnovějších údajů Českého statistického úřadu to letos v červnu bylo 182 korun. I tak jsou tyto ceny v porovnání se zbytkem Evropy nízké. Například v Dánsku kilogramová sklenice vyjde na 550 korun, ve Švýcarsku i na 600 korun. Za rostoucí cenu medu může i onemocnění včel. Podle šetření mezinárodní asociace Coloss letošní zimu v tuzemsku nepřežila zhruba pětina včelstev, a úhyn tak byl výrazně vyšší než v předešlých letech. Hlavní příčinou bylo onemocnění varroáza. Nejhůře dopadli chovatelé v Moravskoslezském kraji.

Rozšířená záliba

Český svaz včelařů má podle posledních dat přes 52 tisíc členů. Od začátku letošního roku se do něj přihlásilo dalších tisíc chovatelů. Většině z nováčků je mezi 30 až 50 lety. Včelařství se v Česku vyučuje třeba na Středním odborném učilišti Blatná nebo na Mendelově univerzitě v Brně.

"Med je nejfalšovanější potravinou a nechci si pokazit dobré jméno," říká Cihlář. Jeho slova potvrzují i výsledky kontrol Státní potravinářské a zemědělské inspekce, podle níž například v loňském roce více než polovina zkoumaných vzorků medu nesplnila požadavky na kvalitu. Mezi hlavní důvody, proč propadly v testu, patří přidávání sirupů, barviv či nevhodné zpracování.

"Je třeba rozlišit mezi tuzemským včelařem a výrobcem medu. Tím je i ten, kdo med dováží ze zahraničí a v tuzemsku jej pouze plní do sklenic. Významná část nevyhovujícího medu je ze zahraničí," vysvětluje mluvčí Státní potravinářské a zemědělské inspekce Pavel Kopřiva.

Kromě různých druhů medu Cihlářovi obchodují také se samotnými včelstvy. Jedno stojí 1500 korun a jezdí si pro ně začínající včelaři i ti, kteří kvůli nemocem o včely přišli. Ročně Cihlář prodá mezi třemi až čtyřmi stovkami včelstev.

Na otázku, jestli je včelařství byznys, se jen smutně usměje. "Pokud bych jenom překupoval med, tak ano. Klasická včelařina je ale dřina a člověk ji musí dělat sám."

Omlazení oboru

V České republice včelaří přes padesát tisíc lidí, drtivá většina z nich jsou drobní včelaři. Jen přibližně stovka má podle údajů Českého svazu včelařů nad sto padesát úlů. Větší chovy mají kromě rodiny Cihlářů například včelařská farma Kolomý, Veletov, včelařství Juráň, Zelená Bohdaneč či farma Ludvíka Bělohlávka v Bystřici na Benešovsku.

Věkový průměr typického českého včelaře se pohybuje okolo 60 let, chovatelství včel se však těší stále většímu zájmu i mezi mladšími lidmi. "Od začátku letošního roku se zaregistrovalo tisíc nových členů. Je to zvláštní, ale začínáme pomalu růst. Většinou to bývají lidé v produktivním věku mezi 30 až 50 lety," souhlasí tajemník Českého svazu včelařů Milan Petrů.

Mezi takové patří i dvě včelařky z Dubičné poblíž Úštěku. Ty na rozdíl od zkušených manželů Cihlářových začínají od nuly. "Když jsem na jaře zjistila, že včely napadl roztoč, hodně mě to mrzelo. Celou zimu jsem úly hlídala a starala se, aby všechno bylo v pořádku," neskrývá své zklamání Andrea Novotná, která se včelaření věnuje od puberty a od devadesátých let vyrábí svíčky z včelího vosku.

Spolu s kamarádkou Kateřinou Svobodovou založily včelí farmu AnnKas, kde měsíčně vyrábí i sedm tisíc svíček z pláství a třikrát větší množství těch odlévaných. Na první med si ale musí ještě počkat. Obě farmářky stihl podobný osud jako nespočet dalších českých včelařů, kteří kvůli nemocem, především varroáze, přišli přes zimu o včelstva. Místy úhyny v Česku dosáhly až 85 procent.

Podnikání i pomoc okolí

Smutek chovatelek ale střídá nadšení nad vidinou budoucnosti. Na zahradě za menším stavením stojí už tři desítky nových úlů. Za velmi krátkou dobu by jich mělo být tisíc.

Letos na jaře se ženy rozhodly farmu rozjet ve velkém a obchodování spojit s pomocí v regionu. Zakládají sociální firmu a v příštím roce plánují dát práci třinácti znevýhodněným lidem. "Jedná se o dlouhodobě nezaměstnané, zdravotně handicapované či osoby pečující o dítě do 15 let," přibližuje Andrea Novotná.

Nezaměstnanost na Úštěcku se podle jejích slov pohybuje okolo 20 procent. "Nepředpokládáme, že naši pracovníci budou stejně výkonní jako my. Spočítaly jsme, že i poloviční aktivita by měla uživit všechny lidi i včelstva," míní a prozrazuje, že podle propočtů se investice vyšplhají až na 12 milionů korun.

"Každý včelař nám říká, že je to šílený plán a že nebudeme stíhat. Proto plánujeme postupně zaměstnat dva včelaře. Vzhledem k tomu, že pět včelstev pokryje hektar krajiny, budeme se včelstvy kočovat v okruhu 20 kilometrů, využijeme místních sadařů a zemědělců," popisuje Novotná. Rychlost rozvoje včelí farmy závisí hlavně na evropských dotacích. "Pokud peníze získáme, tisíc včelstev budeme mít už koncem příštího roku. V opačném případě se včelstva rozrostou pomaleji, asi do tří let," uvažuje chovatelka Novotná.

Dvojice každopádně dostane národní dotaci udělovanou ministerstvem zemědělství. To loni rozdělilo částku 76 milionů korun rovnoměrně mezi včelaře na základě počtu včelstev. "Na jedno včelstvo to dělalo 126 korun a dotace byla vyplacena všem, kteří si o ni požádali," uvádí Milan Petrů ze svazu včelařů, který přijímá veškeré žádosti o dotace pro chovatele včel.

Z evropských fondů pak mohli včelaři za poslední tři roky čerpat každoročně kolem dvou milionů a tří set tisíc eur, tedy něco přes 6o milionů korun. "Toto období končí v srpnu. Momentálně probíhají jednání, jak budou vypadat podmínky pro období 2016−2019," dodává Petrů.

Nejvíce peněz včelaři získávají na prevenci a léčení varroázy, dále mohou žádat o finance na nákup nové techniky. Začínající chovatelé mají nárok na příspěvek na pořízení nových úlů. Současný evropský dotační systém se ale nelíbí včelařům, kteří své farmy budovali roky a dnes mají větší počty včelstev.

"My prakticky můžeme čerpat dotace ve stejné výši jako malovčelaři. Potřebujeme ale, aby investiční dotace byly nastavené v každém případě podle počtu včelstev," objasňuje člen Asociace profesionálních včelařů Ludvík Bělohlávek, jenž na Benešovsku provozuje vlastní farmu s téměř sedmi stovkami včelstev.

Boj o cenu

Díky finanční podpoře i historické tradici patří Česká republika mezi země s největším počtem včelstev na plochu v Evropě. "Před námi jsou už pouze Řecko, Maďarsko a Slovinsko. Personálně je chov včel zajištěn v rámci naší země nadprůměrně," nastiňuje akademik Antonín Přidal z Mendelovy univerzity v Brně, podle kterého ve světě produkce medu rok od roku klesá a kvůli tomu stále roste jeho cena.

Za kilogram medu nyní spotřebitelé v Česku zaplatí v průměru okolo 182 korun. Jinde v Evropě se cena pohybuje mezi 350 až 450 korunami. "Při mém porovnávání zemí v Evropě jsem došel ke zjištění, že srovnatelně nízké ceny, jako jsou nyní v České republice, už jsou jen v Bělorusku," konstatuje Přidal.

O vyšší částku si včelaři v tuzemsku bojí říct. "Nedokážou do medu započítat svou práci, čas a náklady a mnozí z nich si své práce neváží," nabízí vysvětlení tajemník svazu včelařů Petrů.

Jenomže právě drobní včelaři prý určují, kolik bude med mimo obchody stát. "Cenu v České republice udává těch padesát tisíc malovčelařů, kteří jsou osvobození od placení daní," říká Petr Cihlář.

Produkce medu v číslech

(rok - výnos v tunách)

■ 2010 - 7455

■ 2012 - 7332

■ 2013 - 8063

■ 2014 - 7163

Většina prodává med zákazníkům u sebe na dvorcích. Do obchodních řetězců se proto dostává zboží převážně od výrobců medu nebo z ciziny, hlavně z Argentiny a Číny. A málokterá potravina v Češích vzbuzuje takové emoce jako právě med.

"Negativní medializace týkající se medu v posledních měsících a letech ovlivnily chování našich zákazníků, včetně jejich celkového vnímání kvality potravin," souhlasí mluvčí supermarketu Globus Pavla Hobíková. Kupující prý dávají přednost českému medu, i tak ale obchod kvůli ceně nabízí zboží z dovozu.

Supermarkety sice mají v regálech tuny medu od různých dodavatelů, přesto přibývá lidí, kteří si raději najdou přímo svého včelaře. Třeba právě v Kopečné za Prahou, kde jsou ve voňavé "medárně" u Cihlářů vyskládané sklenice naplněné zlatou tekutinou. Letošní rok je pro rodinu přece jenom jiný a lepší než ty předešlé. "Podařilo se nám získat akátový med, ten se vytočí tak jednou za pět let," usmívá se Petr Cihlář.

Související