V době převratných vynálezů, v moderní době od 19. do počátku 20. století, architektura a urbanismus byly jediné disciplíny schopné integrovat všechny ostatní technické obory, výdobytky technologií a inovace. A to tak, že tyto inovace byly hmatatelné a k dispozici moderním obyvatelům měst. Architektonický návrh měl tedy sílu reformovat městskou sféru a měnit životní styl prostřednictvím působivých a smysluplných inovací pro městský prostor.

Příkladem lze uvést pouliční osvětlení, v důsledku rostoucí urbanizace bylo v ulicích Paříže v roce 1841 instalováno experimentální osvětlení, stejně jako první obloukové lampy Pavla Yablochova v roce 1876. Tato inovativní technická řešení se stala faktorem nejen pro měření kvality staveb a urbanismu, ale i kvality městského života jako takového.

Inovace jako součást městské architektury

Inovace pomáhaly zlepšit celkovou kvalitu městského prostoru a zároveň měly značný dopad i na tvář krajiny nebo celé země. Zavedení slavné červené telefonní budky Gilese Gilberta Scotta tak měnilo charakter britské krajiny od roku 1926 až do nedávné současnosti, a umožnilo komunikovat prakticky každému člověku v Británii. Tato moderní červená telefonní budka je dnes symbolem Británie.

Otcové moderní architektury, rakousko-český architekt Adolf Loos nebo Švýcar Le Corbusier, překračovali a kombinovali disciplíny od umění k inženýrství, tak aby mohli vytvořit nové normy moderního životního stylu. Jejich ambice byly poháněny chutí vytvářet prostory pro moderní životní styl a zajistit novou kvalitu života ve městě, které odráží a umožňuje nové technologie. Architektura se stala nástrojem definujícím život prostřednictvím interakce v městském prostoru.

Digitální technologie a architektura

Co je nejvlivnější silou podporující lidskou interakci v městském prostoru dnes? Městský život a urbanizované prostředí je nevratně předefinováno digitálními technologiemi, aplikacemi a ovládáním pomocí chytrých telefonů. Navigace a přístupnost měst jako Londýn byly zásadně změněny rozšířením iPhonu a využitím aplikací typu Citymapper nebo Uber.

Tyto technologie mají přímý dopad na vnímání městského prostředí a transformace městské krajiny. Kultovní černé taxíky nebo právě červené telefonní budky, symboly Londýna, by tak mohly zmizet díky novému přístupu k dopravě či komunikaci. Věřím, že tady vzniká příležitost pro architekty, aby utvářeli a kultivovali prostor i pomocí navrhování digitálních technologií. Nový městský prostor v nové formě, s cílem navrhnout skutečně inteligentní a udržitelné zastavěné prostředí.

Jak nové technologie předefinují architektonickou praxi a výsledky architektonického návrhu? Největší příležitost spočívá ve schopnosti navrhnout interaktivní prostory pomocí digitálního designu a pozitivně tak ovlivnit interakce lidí se zastavěným prostředím. To vyžaduje nový přístup k designu a architektuře staveb, návrhu a způsobu výstavby, třeba i pomocí sledování pohybu pracovníků na stavbě, ale hlavně i návrhu zaměřeným na budoucí provoz.

Design Smart City

Tradiční pravidla a stavební typy je třeba nově definovat, tak aby uznaly a odrážely přítomnost digitálních technologií. Smart City aplikace budou moci podpořit tradiční principy a pravidla návrhu. Smart City aplikace budou součástí designu každé nové budovy, městské čtvrti nebo veřejného prostoru. Displeje a navigační technologie jsou jednou z více zřejmých možností.

Jako příklad lze uvést tradiční obchodní centra, která jsou navržena jako uzavřená smyčka umožňující plynulý pohyb mezi minimálně dvěma hlavními obchody. Při použití navigační aplikace se tato tradiční smyčka zdá méně důležitá, protože aplikace nahradí prostorové spojení jasnou navigací a informacemi v reálném čase, na příklad o obchodech na cestě. (Tento koncept byl využit u nových obchodů u stanice Crossrail v Canary Wharf, kde aplikace Buzzstreets dovede návštěvníky až do vzdálené stanice, další takovou možností je aplikace Pointr navigující zákazníky v obchodě v Londýně Harrods).

Ale aby tyto aplikace byly úspěšné, musí být součástí systematického přístupu k roli digitálních technologií v městském prostředí a architektuře zastavěného prostoru. Digitální stavby vyžadují hlubší integraci digitálních technologií a důraz na celý životní cyklus budovy od prvotního konceptu návrhu až po vyřazení z provozu nebo renovaci. Tento přístup je ve své podstatě bližší způsobu navrhování měst, tak jak tomu bylo v době, kdy převratné vynálezy, jako veřejné osvětlení nebo první metro v roce 1863 měnily určovaly charakter moderního životního stylu.

Související