Mobilní plamen
Mobilní aplikace Tinder funguje jednoduše. Zaregistrujete se přes Facebook a vytvoříte si profil o pár fotkách a krátkém textu. Pak už se jen probíráte profily potenciálních partnerů ve vaší blízkosti. Listovat doleva znamená nezájem. Pokud ale u někoho přejedete prstem doprava, tedy už tak proslule “swipe right”, dáváte tím signál, že vás dotyčný zaujal. Když on či ona u vašeho profilu udělá to samé, aplikace vás propojí do chatu. Co se odehraje tam, už záleží na vás.
“Třeba dostanu zprávu “Chceš šukat?”, vypráví jedna dívka svoje zkušenosti ve článku Vanity Fair, který spojuje Tinder – a aplikace jemu podobné – s rozmachem hook-up culture, tedy kultury nezávazného a odosobněného sexu. Novinářka u Vanity Fair skrze zkušenosti desítek mladých Američanů vykresluje prostředí, ve kterém jsou out nejen dlouhodobé vztahy, ale i rande nad kávou. Cool je sex na jednu noc, který lze díky mobilní aplikaci domluvit s takřka neomezeným počtem partnerů. Někteří si libují v dostupnosti sexuálního uspokojení (“Je to jako objednat si jídlo, akorát si objednáváte člověka”) a ostatní se celé situaci přizpůsobí, protože si to už ani vlastně neumí představit jinak. Z depresivního článku vyplývá, že mobilní aplikace udělaly ze seznamování honbu za (často špatným) sexem a z mladých lidí povrchní sobce bez schopnosti navázat hlubší vztah.
Stinná a světlá stránka neomezených možností
Vanity Fair dobře popsal skupinu uživatelů, kterou na Tinderu nejspíš občas potkáte. Podle reprezentativnějších dat to ale vypadá, že realita online seznamování je mnohem komplexnější. A hlavně méně tragická. Studie ze Stanfordu potvrzuje, že počet lidí, kteří se seznamují přes Internet roste a nahrazuje tak dříve běžné formy seznámení, například přes přátele nebo rodinné známé. Přes Internet se seznamuje přibližně třetina amerických párů, což jednoznačně odporuje předpokladu, že na online seznamce o žádný dlouhodobý vztah nezavadíte (pro pár motivujících příběhů googlujte “Tinder marriage”). Ze srovnání stovek párů navíc vychází, že není rozdíl mezi kvalitou a delkou vztahů navázaných online a těmi, které začaly tradičnějšími způsoby.
Nelze ale popírat, že snadný přístup k takřka neomezenému množství partnerů může svádět k frustraci z nadvýběru a častému střídání partnerů, což ukazují i příběhy z Vanity Fair. Ale rozhodně to nevypadá, že by se takové chování stávalo normou. Z dlouhodobého výzkumu více jak třiceti tisíc Američanů vyplývá, že dnešní generace má k sexu sice liberální postoje, ale v průměru také méně sexuálních partnerů než jejich rodiče. Větší výběr naopak přináší některé výhody. Lehčí propojení s dalšími single lidmi skrz Internet mělo pozitivní dopad především na komunity, které mají tradičně užší prostor pro seznamování, jako jsou třeba LGBTQ nebo hendikepovaní. Dle již zmiňované studie ze Stanfordu to navíc vypadá, že větší výběr zároveň podporuje rozmanitost párů, ať už z hlediska náboženství, vzdělání nebo rodinného prostředí. Rozmanitost neznamená nutně vyšší kvalitu, ale spíš fakt, že může být fajn poznat single lidi mimo svůj mikrokosmos přátelé-práce-rodina.
Možná trochu překvapení
I přes určité stigma a občasné skandální články to tedy vypadá, že online seznamování je navzdory své jiné formě vlastně dost podobné seznamování offline. Narazíte asi na hodně blbců. Budete mít spoustu zážitků, které se dají vyprávět kamarádům. Nejspíš bude nějaký čas trvat, než poznáte někoho, s kým je kafe nebo sex zábava. Ale máte na výběr z tolika potenciálních partnerů, že by je nepojal ani ten největší bar. A to je vlastně největší a pravděpodobně i ten nejlepší rozdíl.
