Připomeňme, že jde o zákon, podle kterého mají stát, města a jejich firmy zveřejňovat automaticky smlouvy z veřejných peněz. Princip je jednoduchý - soukromá firma uzavře se státem smlouvu. Aby byla tato platná, musí ji jedna ze smluvních stran nahrát do internetového registru. Strany jsou přirozeně motivovány dokument nahrát a zkontrolovat. Tento princip na Slovensku funguje už tři roky. Podle Nejvyššího správního soudu je dokonce “jediným vskutku účinným prostředkem před snahami transparentnost smluvního jednání veřejných institucí obcházet". Tento princip schválili i čeští poslanci.

Jenže senátoři ČSSD vrátili zákon do Sněmovny v podobě prázdné skořápky a sociálnědemokratičtí poslanci pro ni hodlají podle předsedy klubu příští úterý hlasovat. Pomáhat jim v tom budou poslanci KSČM a možná část ODS. Senátní verze není slabší, opatrnější, kompromisní nebo bezpečnější, jak budou tvrdit. Je to narychlo přepsaný legislativní paskvil, který bude zcela zbytečný.

Úřady platí pokuty úřadům

Senátoři ČSSD totiž dávají přednost jinému postupu. Uzavřenou smlouvu nahraje na web úředník. Když ne, hrozí jeho instituci pokuta od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (UOHS). To zní na papíře hezky, ale v praxi není nic zbytečnějšího.

Pomineme, že zákon neříká, jak má UOHS kontrolovat a udělovat sankce, a že za nedbalost úředníka budeme platit pokuty z veřejných peněz. Již nyní úřady plošně ignorují pokuty UOHS. Čtvrtina smluv zakázek krajů dnes zůstává v rozporu se zákonem neveřejná - dohlíží na ně UOHS. Praha 10 dostala pokutu 100 tisíc korun za nezveřejnění smluv k zakázkám a ignoruje zákon vesele dál. Výmluvné je, že senátoři s úřadem celou věc nekonzultovali. Netuší, kolik stovek úředníků bude potřebovat na kontrolu odhadem 125 000 smluv měsíčně. Proč se obtěžovat, poslanci a senátoři dobře vědí, že takto se ze zákona stala formalita. Jako když premiér vyzval ministry ČSSD, aby zveřejňovali smlouvy dobrovolně, ale podle zjištění HN se tak ani po měsících nestalo.

Strašidla bez zkušeností

Senátoři a celá ČSSD se nechává ovlivňovat lidmi, kteří s tématem nemají žádné zkušenosti, anebo je jim průhlednost nemilá. Přitom nikdo nepřinesl ze Slovenska jediný příklad problému s tímto principem. První strašidlo, že zákon zničí starosty na malých městech, které rád šíří český senátor a kyperský loterijní magnát Ivo Valenta, je paradox. Starostové mají v Čechách a na Moravě právě největší zkušenosti s tím, že transparentnost jim pomáhá lépe řídit město. Jak říká starosta Milan Šmarda: “Pro politika je jediný způsob jak se alespoň zčásti ubránit tomu, aby zodpovídal za něco, o čem vůbec neví. Donutit úřad k transparentnosti. Nejlepší dezinfekce je světlo.” Ostatně prvním propagátorem byl Tomáš Baťa, který jako starosta v roce 1923 nařídil zveřejnit všechny smlouvy, aby se vyhnul podezření ze střetu zájmů.

Transparentnost vede k bezpečnosti

Druhým strašidlem je, že průhlednost zničí státem a městy vlastněné firmy, nebo dokonce ohrozí jejich bezpečnost. Znovu je to podivné, protože senátoři se zkušeností v podnikání, například oceňovaný majitel firmy Jiří Hlavatý, nad tím kroutí nevěřícně hlavou. Firma má možnost chránit obchodní tajemství, a pokud dává do smluv svoje know-how, potom má špatné smlouvy a právníky, což je velké nebezpečí samo o sobě.
Ostatně nedávno upozornila šéfka jaderného úřadu Dana Drábová na to, co skutečně škodí firmám ovládaným státem. Firma ČEZ podle ní prodělala miliardy na nevýhodném prodeji dceřiné firmy a outsourcování oprav potrubí, kvůli kterému musely být zastaveny tři jaderné bloky v elektrárně Dukovany. Transparentnost by měla z firem vytlačovat klientelismus, který jim škodí nejvíce, jak každoročně upozorňuje zpráva Bezpečnostní informační služby.

Test pro ČSSD

Jde o schvalování prvního protikorupčního zákona, na kterém se podílelo ministerstvo této vlády (konkrétně ČSSD) a koaliční skupina poslanců. Podpořili jej předsedové ANO, KDU-ČSL i TOP 09/STAN. Proti se jako první postavila KSČM. Rozhodující je ČSSD a je to pro ni velký test. Bez podpory Bohuslava Sobotky zákon nezíská potřebných 101 hlasů. Premiér několikrát zopakoval, že chce “funkční zákon” a dokonce pro něj ve Sněmovně hlasoval. Pokud nyní prosadí senátní verzi, bude to vskutku konec nadějím, že tato vláda je schopna jakékoliv reformy pro odpovědný stát.

Související