Gatestone institute v USA (překlad článku The Indonesian Jihad on Christian Churches z 11.11.2015) - V pátek 9. října 2015, poté, co skončilo kázání v mešitách, stovky muslimů napochodovalo do kanceláří místní samosprávy a požadovalo, aby všechny neregistrované církve v provincii Aceh byly uzavřeny. Imámové přitom zasílali textové zprávy urychlující povstání proti kostelům muslimů z jiných oblastí a vyzývali k jejich demolici. V pondělí 12. října 2015, úřady pomohly uskutečnit setkání s islámskými vůdci a dohodly se na demolici 10 neregistrovaných kostelů v průběhu dvou týdnů. Přičemž zřejmě to nebylo dostatečně rychlé, aby naplnily muslimské požadavky pro okamžitou akci, protože následující den, dav asi 700 muslimů, někteří vyzbrojeni sekerami a mačetami, zapálili místní kostel, i když nebyl na dohodnutém seznamu kostelů k demolici.
Muslimský dav se pak přesunul k druhému kostelu a jednal tak, že došlo k násilným střetům. Jeden člověk, považovaný za křesťana, zemřel poté, co byl střelen do hlavy. Několik dalších křesťanů bylo zraněno, když se snažili bránit svůj kostel proti ozbrojenému davu. Přibližně 8 tisíc křesťanů bylo přesídleno a mnoho uprchlo do okolních provincií. Jejich obavy nebyly neoprávněné: islámští vůdcové vydávali zprávy a zasílali textové zprávy říkající: "Nezastavíme hon na křesťany a vypalování kostelů. Křesťané jsou nepřátelé Alláha!"
Místo trestání těch, kdo podněcovali násilí a vzali zákon do vlastních rukou vypalováním a útočením na kostely, tak místní úřady dne 19. října zbouraly tři svatostánky (katolickou misijní stanici a dva protestantské kostely). V nadcházejících dnech, bude zničeno sedm dalších kostelů a v příštích měsících a letech, desítky dalších. Úřady původně žádaly církevní představitele, aby si své kostely zbourali sami. "Jak to můžeme udělat?" ptal se Paima Berutu, jeden z představitelů křesťanských církví. "Je pro nás nemožné je zbourat. Někteří z nás sledovali demolici z dálky, muži i ženy. Bylo to bolestivé." Situace v Acehu je i nadále napjatá: "Každý člen církve si nyní střeží svůj vlastní kostel", řekl další pastor. Pokud jde o přesídlené křesťany, mnozí zůstávají bez prostředků, čekající „zoufale na potřebnou čistou vodu, potraviny pro sebe a děti, oblečení, přikrývky a léky." Protože militantní muslimové údajně střeží hranici, s cílem zabít všechny křesťany překračující hranici, je spojení s těmito křesťany obtížné.
Mnoho muslimů a některá média se snaží ospravedlnit toto ničení tím, že poukazují na to, že církve nekonaly v souladu s právem a nebyly registrovány. Skutečností však je, že díky indonéské vyhlášce o svatostáncích z roku 2006 je v podstatě nemožné získat církevní povolení. Vyhláška udělala církve nezákonnými do doby, dokud nezískají povolení a to nemohou získat dříve, než získají "písemný souhlas od 60 místních domácností jiných vyznání" nejčastěji muslimů a "písemné doporučení regentství nebo obecního úřadu pro náboženské záležitosti" - to je vydáváno místním šejkem a radou muslimských starších. Titíž lidé s největší pravděpodobností podněcovali muslimy proti křesťanům a jiným církvím během kázání v mešitách. Křesťanští aktivisté říkají, že existuje mnoho mešit, které jsou neregistrované a byly postaveny bez povolení, ale úřady tyto přestupky ignorují.
Další se snaží ospravedlnit tyto nedávné útoky na kostely poukazováním na to, že se staly v Acehu, jediné oblasti v Indonésii, kde existuje islámské právo a šaría je úředně schválena a kde od roku 2006 bylo více než 1000 kostelů uzavřeno.
Přesto v jiných částech Indonésie, kde islámské právo šaría není vymahatelné, nejsou ani kostely z plně registrovaných církví v bezpečí před útoky. Mezi ně patří Filadelfská protestantská církev v Bekasi – asi 1500 mil jižně od oblasti Aceh s vynucovaným právem šaría. I když měl jejich kostel potřebná povolení, byl také nelegálně uzavřen v reakci na násilnosti muslimských protestů. Dne 25. prosince 2012, kdy křesťanský sbor zabral prázdný pozemek na oslavu vánoc, stovky muslimů, včetně žen a dětí, začalo na něj házet zkažená vejce, kameny a igelitové tašky naplněné močí a výkaly. Přičemž policie jen stála a přihlížela.
Církevní mluvčí uvedl: "Neustále musíme měnit místo pobytu, protože naše existence se zdá být nežádoucí a musíme se schovávat, tak abychom nebyli pod tlakem netolerantních skupin. Doufali jsme v pomoc od policie, ale po mnoha útocích na členy sboru (včetně, když se soukromě sejdou na modlitby ve vlastních domech), vidíme, že se policie také na tomto jednání spolupodílí". Bogor je oblastí, kde islámské právo není vymahatelné. Přesto probíhající události s církví GKI Yasmin ukazuje, jak má islámské právo přednost před právem indonéským. V roce 2008, kdy si místní muslimové začali stěžovat na existenci kostela, i když byl řádně registrován, tak jej úřady úslužně uzavřeli. V prosinci roku 2010, indonéský nejvyšší soud nařídil kostel znovu otevřít, ale starosta Bogor, odmítl vyhovět a kostel je stále uzavřen. Od té doby drží sbor nedělní bohoslužby po domovech členů a občas na ulici, s obvyklými posměšky a útoky ze strany muslimského davu. V neděli 27. září, konala církev 100. setkání pod otevřeným nebem.
Indonéský džihád se koná v různé míře po celé východoasijské zemi a není omezen na oblasti s vymahatelností a vynucováním práva šaría, jako je Aceh. Pro zemi, kdysi oslavovanou jako tváří "umírněného islámu" se "extremistické" chování, které by se dalo očekávat od islámského státu (ISIS) - nenávidění, napadání a bourání kostelů - zřejmě stalo normou.
Čtěte na podobné téma:
Náboženská morální policie v zemích islámského světa a šaría patroly domobran na západě
"Svobodný občan" je přirozeným predátorem islámu a jeho projevy netoleruje
