Jedním z prostředků, jak rozjetý vlak ministra Babiše zbrzdit či dokonce zastavit, jsou obstrukce ze strany opozičních poslanců. Demagog.cz zmapoval, co ony propírané obstrukce znamenají. Podívali jsme se také na to, jaká je zkušenost s obstrukcemi v zahraničí a není náhodou, že zejména zde jsme našli několik místy až úsměvných zajímavostí.

Naší hlavní misí však bylo zjistit, je-li reálně možné obstrukcemi zabránit schválení zákona o elektronické evidenci tržeb, respektive obstruovat až do konce volebního období. A jak vzápětí zjistíte, možné to je.

Jakkoliv se nezaujatému diváku může zdát, že smyslem obstrukce ze strany opozice je bezpodmínečné zamítnutí návrhu, mnohem častěji je to spíše přilákání pozornosti veřejnosti a médií. A poslanci se rozhodně nenechají svazovat konvencemi, ať už čtou poezii či halekají svá plamenná prohlášení.

Historie obstrukcí v Poslanecké sněmovně

Za průkopníky obstukcí v parlamentarismu České republiky lze považovat poslance Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa (známí také jako Sládkovci). Republikánský poslanec Josef Krejsa se 15. února 1997 zapsal do dějin Sněmovny svýmněkolikahodinovým monologem, ve kterém se snažil pozdržet projednávanou legislativu o zákona o odpadech. Pro ilustraci, stenografický záznam jeho projevu vydá na 45 stran formátu A4. Můžeme jen odhadovat, zda-li se ke smetí uchýlil ve snaze přečkat právě zuřící sněhovou bouři nebo dlouhým projevem pouze doháněl absence z doby Vánoc.

Pozdější parlamentní obstrukce si pro sebe takřka vyhradili poslanci ČSSD a ODS. Na konci roku 2005 blokovala opoziční ODS společně s vládní KDU-ČSL sněmovnu při jednání o neziskových nemocnicích. Z období této krize také pochází jeden z nejslavnějších výroků bývalého předsedy ČSSD Jiřího Paroubka. Ten ve sněmovně postavil většinu 111 hlasů mimo půdorys vládní koalice a to spojením se s KSČM. Paroubek tehdy obhajoval svoje rozhodnutí takto:

Ty zákony, které jsou potřeba ve prospěch této země, lidu této země, budeme schvalovat i třeba s komunisty. A kdyby tady spadli marťani, tak je budu schvalovat třeba s marťany, budou-li členy Poslanecké sněmovny.

Další významnější obstrukce přineslo následující volební období. V červnu 2008 se vládní koalice rozhodla pro zvýšení počtu členů sněmovních výborů, což ostře odmítali opoziční poslanci ČSSD a KSČM (Lidovky, Respekt). Mediální pozornost si vysloužily především výroky poslance ČSSD Davida Ratha:

…tak tady je i svým způsobem precedentní chování Mirka Topolánka v charakteru „Nevaž se! Odvaž se!“, máš-li tu možnost, šup s přítelkyní do vysoké ústavní funkce. A najednou máme dalšího místopředsedu vlády, tentokrát z jiné Strany zelených, který v podstatě uvažoval podobně.

David Rath narážel na místopředsedkyni Poslanecké sněmovny Lucii Talmanovou, partnerku tehdejšího premiéra Mirka Topolánka.

...Já se nezlobím dokonce ani na Kateřinu Jacques, naopak jí naprosto rozumím, protože mě by to docela štvalo. Já kdybych večer uléhal, tak bych si říkal: „O co je Lucie Talmanová horší než já?“ (Oživení v sále. Poslankyně Jacques povstává: „Co to je?“) Prostě samozřejmě, že o nic.

Na Rathovu psychoanalytickou chvilku vzápětí reagoval ministr Petr Nečas slovy (citujeme doslova) „Jste dobytek!

Doposud nejrozsáhlejší obstrukce se datují do první čtvrtiny roku 2010. Po pádu vlády Mirka Topolánka na jaře 2009 vedl zemi úřednický kabinet Jana Fischera a občanští demokraté se obávali, že Poslanecká sněmovna schválí zákony navržené sociálními demokraty (Aktuálně: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, Lidovky: zdroj 1, zdroj 2).

Spor vyvolala na schůzi 25. února 2010 otázka, zda je na mimořádné schůzi možné hlasovat o vetovaných zákonech. ODS podpořená stanoviskem legislativního odboru Sněmovny hájila názor, že na mimořádné schůzi hlasovat lze. ČSSD a KSČM hájily opačný názor. Schůze se tehdy sice uskutečnila, nicméně Senátem vrácený návrh zákona o krajském referendu projednán nebyl. K problematice vetovaných zákonů na mimořádné schůzi se v knize “Česká parlamentní kultura” vyjádřil právník Jan Wintr:

Jen na okraj bych si v této věci dovolil dát za pravdu levicovým poslancům…, požadavek projednávání takového návrhu jen na řádnou schůzi nemá žádnou zákonnou oporu a jde proti smyslu Ústavy - ta předpokládá, že Sněmovna o návrhu zamítnutém či vráceném Senátem bude znovu hlasovat.

Další vlnu obstrukcí zažila Sněmovna v listopadu 2011. Na program jednání se tehdy dostaly reformní zákony vlády Petra Nečase. Opoziční ČSSD blokovala projednávání zákonů šest dní (Aktuálně, Česká televize). Prakticky všichni poslanci ČSSD si naplánovali dvě desetiminutová vystoupení, kterážto rétorická estráda samozřejmě zpomalila proces jednání. Vládní poslanci zároveň odmítli hlasování odročení schůze na 22. prosince, čemuž rozumíme, neboť v tu dobu je již vládní manželky nejspíš očekávaly s pilou na stromeček. Krátkou ukázku z komorní atmosféry nočního zasedání přikládáme pro ilustraci níže:

Obstrukční metody

Nejčastější obstrukční taktiku představují, jak již bylo naznačeno, sáhodlouhé monology rozličných poslanců na ještě rozličnější témata. Na tyto situace myslí § 59 jednacího řádu Poslanecké sněmovny (dále jen jednací řád), který počítá s možností omezit délku řečnické doby na 10 minut pro jednoho poslance, přičemž dále se může sněmovna usnést, že k jedné věci se může poslanec vyjádřit pouze dvakrát.

Existuje zde ovšem také možnost přednostního práva na vystoupení, to má podle § 67 jednacího řádu prezident, členové vlády, předseda a místopředsedové sněmovny, předseda poslaneckého klubu a předseda (sněmovní) politické strany či hnutí, jejichž členové jsou zároveň členy některého poslaneckého klubu. V případě klubů TOP 09 a Starostové a ODS se jedná o Miroslava Kalouska, Františka Laudáta, Petra Gazdíka, Petra Fialu a Zbyňka Stanjuru. Těchto pět mužů tedy v podstatě může hovořit, dokud jim budou síly stačit.  

Omezení představuje také § 59 odst. 4 jednacího řádu, který říká, že poslanec má mluvit k věci. Pokud tak nečiní, může mu být v krajním případě odejmuto slovo. Tento instrument se téměř nevyužívá, naši zákonodárci zřejmě vždy mluví pouze a jen k věci.

Mezi další nástroje patří odhlášení z hlasovacích zařízení, které by mělo za následek zamezení usnášeníschopnosti sněmovny a přerušení schůze předsedajícím do doby, než se přihlásí do hlasovacího zařízení alespoň 67 poslanců. Tahle technika v minulých dnech nepotěšila ministryni Šlechtovou. Koalice má ovšem pohodlnou většinu, takže při projednávání předlohy, kterou považuje za zcela klíčovou, lze jistě očekávat plný sál koaličních poslanců.

K poměrně účinné metodě může patřit navrhování velkého počtu návrhů na změnu či doplnění pořadu schůze. Návrhy mohou podávat i jednotliví poslanci, avšak délka přednesení nesmí překročit 5 minut (což neplatí pro poslance s přednostním právem). Tento druh obstrukce již opoziční poslanci úspěšně využili v minulých dnech. Poslanci mohou předkládat návrhy na změnu až do vyčerpání fantazie, jejíž rozsah u příslušníků české politické scény není radno podceňovat.

Obranou proti tomuto, kterou jistě využije vládní koalice, je svolávání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny. Tu může svolat nejméně 40 poslanců a její program je pevně dán, není možné jej rozšiřovat a odpadne tak kreativní načítání všemožných bohulibých věcí, které nesnesou odklad.

Projednávání elektronické evidence tržeb

Zákon o evidenci tržeb se začíná projednávat v závěrečném čtení. Třetí čtení zákona může proběhnout, což je zcela zásadní, pouze ve středu a pátek mezi 9. a 14. hodinou a v rozpravě se mohou dle zákona navrhovat pouze opravy legislativně technických, pravopisných nebo tiskových chyb. Praxe ve Sněmovně je však taková, že rozprava ve 3. čtení není omezena na navrhování zmíněných oprav, ale je v ní možno diskutovat předložený zákon dle libosti každého jednoho poslance.

Dobu na projednání mezi 9. a 14. hodinou lze rozšířit, ale jen pokud se proti tomu nevysloví alespoň dva poslanecké kluby, což lze přirozeně u EET očekávat (veto TOP 09 a ODS).

Účinným nástrojem v rukou opozice mohou být také přestávky na jednání poslaneckého klubu. Ty předsedající obvykle uděluje ihned a bez toho, že by o žádosti na přestávku dával hlasovat. I zde se najdou výjimky. Bohuslav Sobotka 2. listopadu 2010 žádal o dvouhodinovou přestávku a vyhověno mu navzdory zvyklostem nebylo, na což reagoval slovy:

Já si myslím, že tímto hlasováním, v okamžiku, kdy vládní většina zakázala poslaneckému klubu sociální demokracie přestávku na jednání poslaneckého klubu, tak se nevytvořil precedent. Vy jste jenom podali zprávu o tom, jací jste a jakou byste chtěli Poslaneckou sněmovnu. Já si nemyslím, že je to precedent. My takovýmto způsobem do budoucna postupovat nechceme, nechceme tady studenou válku v Poslanecké sněmovně.“

Předpokládáme, že si nynější premiér svá slova pamatuje a k tomuto „velkému políčku politické kultuře v této Poslanecké sněmovně“ nepřikročí. 

Aby, po zkušenosti s načítáním rozličných změn programu, koalice vůbec začala ve 3. čtení EET projednávat, svolá mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny. Na programu bude EET a opozice tedy nebude moct načítat změny programu. Než však bude program mimořádné schůze po jejím zahájení schválen, mohou k programu vystupovat řečníci s přednostním právem, což si jistě pánové Kalousek, Fiala, Stanjura a Laudát nenechají ujít. To se stalo již minulý pátek, kdy předseda Kalousek pronesl tříhodinový projev. Tedy projev. Četl rok starý stenoprotokol z mimořádné schůze Sněmovny k otázce Vrbětic. Je to jeho právo a vytrvá-li opozice v obstrukcích po delší dobu, nelze ani domýšlet, jaká kreativní vystoupení pro nás pětka řečníků s přednostním právem připraví.

Nicméně připusťme, že program mimořádné schůze, jak jsme uváděli výše, bude schválen. Přijato bude rovněž omezení řečnické doby pro každého poslance na 2 krát 10 minut. To dělá celkem 74 vystoupení po 10 minutách (37 je poslanců TOP 09 a ODS bez přednostního práva). Co je však zásadní, opoziční poslanci mají 5 hlav nadaných přednostním právem, což znamená, že mohou vystupovat dle libosti. Vzhledem k tomu, že 3. čtení je vymezeno na 9-14 hodinu ve středu a pátek, tak lze čekat, že opozice může skutečně blokovat Směnovnu vystoupeními 5 lidí a také braním si přestávek na jednání klubu.

Hnutí ANO se vyjádřilo, že by rádo změnilo jednací řád a to v tom smyslu, aby byla omezena možnost vystupovat (resp. délka vystoupení). K tomu ovšem potřebuje změnit zákon (jednací řád sám je zákonem) a opozice jej může teoreticky zobstruovat také. Závěr je tedy takový, že 2 opoziční kluby se silou zhruba 20 % mandátů mohou teoreticky obstruovat EET až do konce volebního období (neodhodlá-li se koalice k použití režimu legislativní nouze, což by dozajista vedlo k Ústavnímu soudu s nejistým úspěchem pro koalici). 

Během prvního čtení návrhu si Andrej Babiš postěžoval, že „mu Kalousek poničil účtenku“. Nakolik mu Kalousek spolu s Fialou a dalšími poničí celý zákon, uvidíme v nadcházejících měsících.

Obstrukce v zahraničí

Nejznámější případy mnohahodinových obstrukcí jsou spojeny se Senátem Spojených států. Senátoři nejsou ve svých výstupech nijak časově limitováni vyjma specifických případů. Historicky nejdelší vystoupení na půdě amerického Senátu měl Strom Thurmond, demokrat z Jižní Karolíny. Ten řečnil 24 hodin a 18 minut v kuse (.pdf - přepis celé řeči), bojoval tak proti možnosti afroameričanů volit.

V těsném závěru s více než 20 hodinami verbální exhibice překonali ještě další tři senátoři v letech 1986 a 1953. V roce 2013 pak kritizoval republikánský senátor Ted Cruz reformu zdravotnictví prezidenta Baracka Obamy přes 21 hodin. Nelze tedy zpochybnit, že situace ohledně amerického zdravotnictví je přinejmenším komplikovaná. Vyčerpaný však senátor Cruz rozhodně není, soudě podle jeho ambicí - v roce 2016 by rád kandidoval na prezidenta USA.

Jedničkou v australské rétorické hitparádě se stal poslanec federálního parlamentu Albert Gardiner, který v roce 1918 hovořil 12 hodin a 40 minut. Na základě této zkušenosti byl v parlamentu zaveden limit omezující obstrukce. Jak se říká, chybami se člověk učí. Člen dolní komory britského parlamentu Henry Peter Brougham hovořil nepřerušeně v roce 1828 po dobu šesti hodin o reformě práva, nejdelší v historii dolní komory. Jak je vidět, Britové jsou oproti ostatním národům vyloženě na slovo skoupí.

Jak se vyvine situace v naší Poslanecké sněmovně, je zatím ve hvězdách. Slova opozice každopádně slibují velkou show. Dá se rozumně předpokládat, že si na své přijdou milovníci poezie, metody volných asociací či politického humoru a samozřejmě také příznivci racionální argumentace proti dané předloze.

Proto Vám doporučujeme, sledujte to s námi a nebojte se nám některý z výroků poslat do aplikace Ověř.to. My s ověřováním totiž obstrukce zásadně neděláme. Popřípadě si můžete napsat ministrovi o dětskou pokladničku a u sledování obstrukcí si cinkat stejně, jako to minulý pátek předváděl při projednávání Andrej Babiš. 

Související