Přes souhlas s tím, že by bylo dobré nepřekročit dalšího půl kelvinu, dokument z Paříže nevytváří žádné opravdu účinné nástroje, jak toho docílit. A dosavadní dobrovolné závazky zúčastněných zemí nemíří na oteplení max. 1,5 K, ale 3 K, tedy po odečtení již uplynulé jedničky čtyřikrát větší... přičemž není doopravdy zaručeno, že alespoň takové velmi nedostatečné závazky budou dodržovány.

Skutečné, rychlé a trvalé snižování místních emisí oproti dosavadnímu vývoji jistě možné je. Nevznikne ovšem vládní deklarací, je nutné, aby si je vzali za svůj úkol všichni. Pro nás přitom platí, že naším úkolem je téměř přestat s užíváním fosilních paliv do patnácti let... Zdá se to šílené? Jistě. Ale právě to vyplývá ze záměru nepřekročit onoho dalšího půl kelvinu, pokud jde o emise z EU čili i české. Lze si to přečíst např. v komentáři o setkání nejpřednějších světových vědců: http://roadtoparis.info/2015/12/11/top-scientists-weigh-in-on-current-draft-of-paris-climate-agreement/

Právní jazyk sobotního pařížského dokumentu asi celou veřejnost neprobudí, zpráva o dokumentu - http://newsroom.unfccc.int/unfccc-newsroom/finale-cop21/ - taky ne. Emotivní projevy jednotlivých státníků na závěrečném jednání už spíše, viz http://unfccc6.meta-fusion.com/cop21/events/2015-12-12-17-26-conference-of-the-parties-cop-11th-meeting, ale jejich apel brzy pomine.

Celistvý, fundovaný, důrazně vyzývající a trvale platný je zato dopis papeže Františka, napsaný již na jaře a v osmi jazycích publikovaný v červnu: Laudato si' – encyklika opéči o společný domov, viz její text aj. na http://amper.ped.muni.cz/gw/encyklika/. Je to první encyklika určená celému lidstvu, nejen dovnitř katolické církve či i dalším křesťanům, viz z jejího odstavce 3: „...V této encyklice se obracím ke všem s touhou navázat dialog týkající se našeho společného domova.“

A pak odst. 14:  Naléhavě vyzývám k obnovení dialogu o způsobu, jímž pojímáme budoucnost planety. Je třeba, abychom se do jednání zapojili všichni, vždyť krize životního prostředí a její lidské kořeny se týkají a dotýkají nás všech. ... Mnohé snahy nalézt konkrétní řešení krize životního prostředí bohužel často narážejí nejenom na odpor mocných, ale také na nezájem ostatních. Postoje, které i mezi věřícími kladou překážky na cestách k těmto řešením, sahají od popírání problému až ke lhostejnosti, pohodlné rezignaci anebo slepé důvěře v řešení technická. Potřebujeme novou všeobecnou solidaritu. Jak řekli biskupové Jihoafrické republiky, „k ná­pravě škod způsobených lidmi na Božím stvoření je nezbytný talent a zapojení všech“. ...

Encyklika, „okružní dopis“ podává věrný a zneklidňující obraz dnešního stavu světa. Rozebírá lidské kořeny toho, proč se životní prostředí a s ním propojené živobytí většiny lidstva velmi změnilo, většinou zhoršilo. A ukazuje, co všechno a jak hluboce musíme ve svém chování změnit – jako jedinci, rodiny, obce, firmy, státy, církve. To my, veřejnost a občanská společnost musíme přimět své vlády, aby dělaly vše nejen pro naplnění dosud předložených závazků, ale podstatně je zesílily a urychlily. Aby k jejich plnění vytvořily silné, dostatečně účinné a mohutnící nástroje. A my musíme začít s ukázkami, že snižovat emise lze hodně, rychle a bez neřešitelných konfliktů – jen tak si vlády troufnou být důraznější, protože pochopí, že to od nich opravdu chceme.

Papež k tomu píše v odst. 211: … Existence zákonů a norem z dlouhodobého hlediska nestačí omezit špatné jednání, třebaže existuje účinná kontrola. K tomu, aby právní nor­ma působila relevantní a trvalé účinky, je nezbytné, aby ji většina společnosti na základě vhodných motivací přijala a reagovala osobní proměnou. Pouze na základě kultivace solidních ctností je možné darovat se v nasazení za životní prostředí. Jestliže se někdo – ačkoli mu jeho ekonomické podmínky umožňují spotřebovat a utrácet víc – radši lépe oblékne místo toho, aby zapnul topení, znamená to, že si osvojil přesvědčení a způsoby prospěšné ochraně životní­ho prostředí. … Když ze svého hlubokého přesvědčení radši opětovně použijeme nějakou věc místo toho, abychom se jí rychle zbavili, může to být skutek lásky, který vyjadřuje naši důstojnost.

Ejhle, to je přece i nápověda, co dělat. Jak snižovat emise? Začít lze téměř skokem: snížit velice svou spotřebu. Ona totiž veškerá spotřeba, není-li nezbytná, a je-li opřená o fosilní paliva, je nemorální. Jde o zlozvyk. A lze mu odvyknout, když se k tomu člověk rozhodne a když se v tom spojí hodně lidí. Pak budou zbývat peníze na kroky další, totiž pokrytí té zbývající, již nepřehnané, skromné spotřeby nefosilně. Jako např. náhradou valné většiny topení pořádnou tepelnou izolací budov, dobrou i na další století. A na náhradu fosilních elektráren větrnými turbínami, do nichž budeme investovat sami.

A také budeme mít peníze na to, abychom my z bohatých zemí pomohli lidem chudým, u nás i v zemích mnohem chudších. Tak, aby mohli pokud možno zůstat doma a žít tam důstojným životem přes nepřízeň zdivočelého klimatu a jí zhoršovanými společenskými problémy. K tomu říká odst. 52: … Je nezbytné, aby rozvinuté země přispěly k řešení tohoto dluhu zásadním omezením spotřeby energie z neobnovitelných zdrojů a tím, že nejpotřebnějším zemím poskytnou prostředky k podpoře politiky a programů udržitelného rozvoje. … Neexistují politické či so­ciální hranice a bariéry, které nám dovolují se izolovat, a proto také neexistuje prostor pro globalizaci lhostejnosti.

A odst. 193: … Víme, že chování těch, kteří stále více konzumují a ničí, je ne­únosné, zatímco jiní nemohou žít v souladu s vlastní lidskou důstojností. Proto nastal čas přijmout jistý úbytek v některých částech světa, čímž se zajistí zdroje, aby bylo možné zdravě růst v jiných částech. ...

To, že se musí naše bohatá společnost hodně proměnit, není nový poznatek. Opět z encykliky, která v odst. 5 cituje sv. Jana Pavla II: ... Každá snaha o kultivaci a zlepšování světa vyžaduje radikální změnu „způsobu života, modelů výroby a spotřeby a zkostnatělých mocenských struktur, jež dnes ovládají společnost“.

Uvedených pár citátů z knihy čítající na sto padesát stran nechť je pro každého pobídkou, aby si knihu pomalu přečetl a pak se k ní vracel. Ona dává moudré rady ke kdečemu. Pochybuji, že k procesu počátku ochrany klimatu, k němuž se nyní přihlásily prakticky všechny státy, existuje lepší a promyšlenější opora. I pro neznabohy, jako jsem já.

Jedna zásadní věc ale v encyklice naplno řečena není: totiž nutnost nejen snížit spotřebu, ale také zastavit těžbu fosilních paliv. „Síly zla“, když to přeženu, je levně vytěží a tak či tak někde s nemalým ziskem prodají. Obrana proti tomu je jen jedna: zpoplatnit, napřed mírně a postupně obrovsky, všechna vytěžená paliva. Začít lze na hodnotě 10 až 30 eur za tunu ekvivalentu CO2, která v důsledku těžby vznikne. To nikoho nezničí, jen důrazně upozorní. Ale během patnácti let je onen poplatek potřeba zvýšit tak na pět set eur za tunu, za dalších deset let na tisíc. Až tak lze reálně, tržními prostředky – samozřejmě podporovanými a vyžadovanými většinou světové, poučené, zmoudřelé a odhodlané veřejnosti – zahájit pokles emisí k nule, na niž bychom se globálně mohli a měli dostat do poloviny století. Už léta o tom píše a mluví nestor věd o klimatické změn James Hansen, po papežovi možná největší morální autorita dneška. Je načase začít poslouchat i jeho.

Související