Ústavní soudci svým rozhodnutím vyhověli návrhu skupiny senátorů v čele s Petrem Bratským (ODS), podle kterých sporná část vyhlášky odporovala platnému insolvenčnímu zákonu i zdravému rozumu. Konstatovali, že ministerstvo spravedlnosti překročilo své své pravomoci.

"Povinnost nepřetržité fyzické přítomnosti insolvenčního správce v provozovně by mohla být uložena pouze na základě zákona v jeho mezích. Postup, kterým Ministerstvo spravedlnosti v napadené vyhlášce stanovilo nejen podmínky a omezení podnikání, ale také bez zákonného zmocnění uložilo insolvenčním správcům i povinnost, je neslučitelný s Ústavou České republiky," uvedla mluvčí soudu Miroslava Sedláčková.

Zároveň s vyškrtnutím sporné věty pozbylo smyslu i ustavení, podle něž mohl mít insolvenční správce nejvýše jedno sídlo a čtyři provozovny. "Takové omezení je v rozporu se zákonem o insolvenčních správcích, který stanoví, že svoji činnost může insolvenční správce vykonávat i ve více provozovnách, pokud k nim má vlastnické nebo užívací právo," dodala Sedláčková. Jediné omezení, které pro počet provozoven stanovuje zákon, ukládá, že v obvodu jednoho okresního soudu nesmí mít insolvenční správce více než jednu provozovnu. Vyhláška tento limit nastavený zákonodárcem nepřípustně snižuje, shledal Ústavní soud.

Ministerstvo spravedlnosti chtělo spornou částí vyhlášky zamezit zřizování fiktivních provozoven některých insolvenčních správců, kteří se tímto způsobem chtěli dostat k většímu množství insolvenčních řízení. Podle Ústavního soudu tak ale nepřiměřeně zasáhlo do svobody podnikání garantované Listinou základních práv a svobod.

Celý text nálezu najdete zde.

Související