V Praze dnes jedná polský prezident Andrzej Duda. Kromě aktuálních otázek spojených s migrační krizí má jeho návštěva i alianční rozměr v souvislosti s nadcházejícím červencovým summitem NATO ve Varšavě. Do něj politici z východního křídla NATO vkládají velké množství nadějí, že konečně vyřeší problém „dvourychlostní“ aliance, tedy nerovnoměrného rozložení základen mezi jejími členy. Na východ od Odry se téměř žádná alianční infrastruktura nenachází.

Od anexe ukrajinského Krymu v březnu 2014 a od kompromisu schváleného na summitu NATO ve waleském Newportu v září 2014 probíhá v alianci nevyhlášená přetahovaná mezi „ujišťovateli“, pro které je Akční plán připravenosti (RAP) z Walesu uspokojivou odpovědí na ruský avanturismus, a „odstrašovateli“, kteří žádají dalekosáhlejší změnu aliančního postoje a politiky odstrašování. Polsko představuje v této debatě klíčového hráče.

V průběhu minulého roku Varšava rozeběhla regionální program bezpečnostní asistence, který má podpořit vyzbrojování východních členů NATO (včetně těch visegrádských) poskytováním půjček na vojenské akvizice produktů polských zbrojovek. Na podzim 2015 pak spolu s rumunským prezidentem svolal Andrzej Duda špičky devíti států východního křídla NATO do Bukurešti, aby zbytku aliance vyslaly jasný signál, že umístění stálých základen NATO a pokračování v nápravě studenoválečného rozložení alianční infrastruktury v Evropě bude jedním z hlavních problémů varšavského summitu.

Zdá se tak, že Polsko v oblasti obrany a bezpečnosti nachází stále více společného se státy tzv. formátu Newport Plus. Příkladem může být i založení společné polsko-litevsko-ukrajinské brigády sídlící v polském Lublinu. Zatímco visegrádská skupina o společné permanentní brigádě jdoucí nad rámec Bojové skupiny EU jedná posledních pět let, Varšava, Vilnius a Kyjev na podzim 2014 podepsaly memorandum a odsouhlasily předpokládané uvedení jejich nové brigády do chodu již v roce 2017.

Pro dlouhodobý úspěch vzájemných vztahů je jedinou cestou přistupovat se stejnou vážností i k otázkám, které jsou pro ostatní aktéry spolupráce zásadní. V případě migrační problematiky se to V4 již částečně daří. Pro ČR to ale navíc znamená nutnost opustit svou komfortní zónu „nefrontového“ státu aliance a podpořit svou vahou na varšavském summitu aktivity „odstrašovatelů.“ Vždyť ohrožení jednoho člena aliance je ohrožením nás všech. Polsko nám náš postoj nezapomene.

 

Jakub Kufčák

Autor je analytikem AMO

Související