1) Jeruzalém je přístavním městem na břehu věčnosti.
2) Myslím, že konec je nekonečný. Je buď velkou černou dírou nebo velkým bílým světlem nebo obojím dohromady. Ale je naprosto nemyslitelným, protože i kdyby jej někdo dokázal vysvětlit, tak bych jej pochopil.
3) Mé básně jsou politické v hlubším slova smyslu. Politicky ve smyslu žít ve své době, být člověkem svého času.
4) Existují dva jazyky: první jakým se věci zdají být a druhý znalost.
5) Každý inteligentní člověk, ať je to umělec nebo ne - matematik, lékař, vědec - má poetický způsob vidění a popisu světa.
6) Stejně jako řezník ostří nůž o nůž, brousím uvnitř mě srdce o srdce.
7) Stejně jako čas není uvnitř hodin, není láska uvnitř těl: těla pouze ukazují lásku.
8) A co teď budeš dělat? Budeš sbírat lásky jako známky. Máš je dvakrát a nikdo je s Tebou nesmění a máš ty poškozené.
9) Za tím vším kolem se nějaké ohromné štěstí skrývá.
10) Duše uvnitř mě je posledním cizím jazykem, který se učím.
11) Láska je zásobárnou laskavosti a radosti, stejně jako jsou sila a nádrže během obležení.
12) Svět náboženství není logickým světem. To je důvodem, proč se dětem líbí. Je to svět fantazie, velmi podobný dětským příběhům nebo pohádkám.
13) Snažím se zůstat civilistou, žít jako člověk, ne jako básník.
14) Důvodem, že básník je básník je, že píše básně, ne že sám sebe označuje za básníka.
15) Často jsem říkal, že všechna poezie je politická. Důvodem je, že se skutečné básně vypořádávají s lidskou reakci na realitu a politika je součástí reality, vytváření historie. Dokonce i když básník píše o sezení ve skleníku pijící čaj, odráží politiku.
Čtěte na podobné téma:
