Asertivní prosazování polských zájmů vládnoucí stranou Právo a spravedlnost v zahraniční, a především evropské politice vyvolávalo v minulém roce otazníky nad Varšavou připravovaným summitem NATO. Největším z nich byla a je ochota a schopnost polské politické reprezentace hrát na summitu roli jednotitele různorodých hlasů uvnitř Aliance, často na úkor tvrdšího prosazování vlastních bezpečnostních zájmů. Právě silný vlastní hlas na mezinárodním poli slibovali Andrzej Duda i Právo a spravedlnost Polákům v předvolebních kampaních v loňském roce. Ve druhé polovině roku 2015 také Varšava zahájila diplomatickou ofenzívu v regionu, když například iniciovala schůzku hlav států tzv. východního křídla NATO v Bukurešti. V tu chvíli se zdálo, že se vyplňují obavy spojenců, že Polsko nedokáže Alianci kvůli silným vlastním zájmům sjednocovat. (O dopadech tehdejšího vývoje pro ČR jsme podrobněji psali zde).

Jak se však přibližoval termín summitu a také poté, co na konci března Washington oznámil zčtyřnásobení rozpočtu určeného na evropské vojenské kapacity a zvýšení počtu amerických brigád umístěných v Evropě ze dvou na tři, začala se polská pozice posouvat směrem k pomyslnému aliančnímu středu. To potvrdil svým prohlášením na začátku dubna prezident Duda, když označil rozdíl mezi permanentní a rotační přítomností jednotek NATO za druhořadý. Znamenalo to kvalitativní ústup od původní pozice, která požadovala na polském území permanentní alianční základnu podobnou těm, které zůstávají v činnosti v Německu z doby studené války.

Druhým signálem, že se pozice Varšavy vyvíjí, byl výrok polského ministra obrany Antoniho Macierewicze z konce května. Zmínil, že k odstrašení Ruska by na území Polska stačila rotační přítomnost jednotky o velikosti posíleného praporu (cca tisíce vojáků). Tím se Varšava i z kvantitativního hlediska dostala do souladu s průměrným aliančním očekáváním, přičemž původně podle známého výroku Radosława Sikorského z dubna 2014 žádala polská vláda až 10 tisíc aliančních vojáků na permanentním základě.

Nejnověji na konci května vysláním fregaty Kościuszko Varšava poskytla vlastní příspěvek do alianční námořní aktivity v Egejském moři zacílené proti pašerákům lidí ve snaze zmírnit migrační tlak na tzv. balkánskou cestu. Vyvrcholilo tím polské úsilí prakticky svými příspěvky v jižním směru dokázat, že vnímá důležitost dosažení rovnováhy mezi jižním i východním křídlem NATO. Jednalo se o další krok tímto směrem poté, co se Polsko připojilo ke koalici bojující proti Daesh v únoru 2016.

Pro NATO, Varšavský summit i ČR je to dobrá zpráva. Politický kapitál, který by jinak byl investován do řešení otázky charakteru a rozsahu alianční přítomnosti na tzv. východním křídle NATO, může být pozitivně využit v dalších aliančních problematikách. Praha navíc není nucena podstoupit strategickou volbu mezi příklonem k Berlínu, či Varšavě.

Blog byl vydán za podpory Odboru veřejné diplomacie NATO.


Jakub Kufčák

Autor je analytikem Výzkumného centra AMO. Vyjadřuje výhradně soukromé názory.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru