Soudní dvůr Evropské unie ve středu podpořil postoj Českého rozhlasu v jeho dlouholetém sporu s finančním ředitelstvím. V rozsudku, kterým odpověděl na otázku českého Nejvyššího správního soudu (NSS), totiž unijní soud došel k závěru, že veřejnoprávní vysílání není "službou za protiplnění" ve smyslu příslušné směrnice, a rozhlasové poplatky tak nejsou předmětem daně z přidané hodnoty (DPH). Ve složitém sporu jde v důsledku o stamiliony korun.
Městský soud v Praze předloni v červnu přiznal Českému rozhlasu nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty za období březen až prosinec 2006 v celkové výši 72,8 milionu korun. Rozhlas nárok uplatňoval prostřednictvím dodatečných daňových přiznání. Podle názoru rozhlasu by výnosy z poplatků předmětem daně být neměly, protože nevyplývají ze žádného smluvního vztahu.
Odvolací finanční ředitelství podalo proti rozhodnutí městského soudu kasační stížnost k NSS, který se obrátil na soud EU. Vlastní řízení NSS přerušil, dokud neobdrží odpověď.
"Je nutno konstatovat, že mezi Českým rozhlasem a poplatníky rozhlasového poplatku není dán právní vztah, v jehož rámci by byla vzájemně poskytována plnění, ani neexistuje přímá souvislost mezi touto službou veřejnoprávního vysílání a tímto poplatkem," uvedl dnes v rozsudku unijní soud.
Domácí rubriku Hospodářských novin najdete také na Twitteru.
Soud upozornil, že povinnost poplatek platit je dána zákonem a není důsledkem přímého právního vztahu mezi plátcem poplatku a veřejnoprávním rozhlasem. Poplatek totiž musí platit všichni, kdo vlastní rozhlasový přijímač, i kdyby jej používali pouze k poslechu jiných stanic než těch, které provozuje Český rozhlas.
Poplatek podle soudu není platbou ceny za službu veřejnoprávního vysílání. Soud též připomněl, že přístup k veřejnoprávnímu vysílání rozhlasu je volný a není podmíněn zaplacením rozhlasového poplatku.
Evropský soudní dvůr tak dnes ve svém rozsudku převzal březnový právní názor generálního advokáta soudu Macieje Szpunara.
