Matematici tehdy spočítali, na kolik desítek variant by se musel děj filmu rozvětvit. Autoři nápadu ovšem nakonec přiznali, že dějová smyčka se vždy vrací do nastavení osy příběhu bez ohledu na to, pro kterou variantu se většina diváků rozhodla.

Unijní inženýři lidských duší a osudů před několika lety zkonstruovali současný smluvní základ EU a pro jistotu nikde (s výjimkou Irska) ho k referendu nepředložili.  Na rozdíl od předchozích referend k Maastrichtské smlouvě nebo neúspěšných referend k Ústavě pro Evropu. První příležitost ukázat, co si o současné EU myslí obyvatelstvo členského státu dostali Britové a rozhodli se pro vystoupení z Evropské unie. Od prvních reakcí z Bruselu, co si to vlastně britské obyvatelstvo dovolilo, přes úvahy, jak celý plebiscit zpochybnit, případně ho opakovat tak dlouho, dokud nebude většina pro, se ukazuje, že nakonec bude muset dojít k dohodě. Británii nelze přestěhovat a ekonomické vazby s kontinentem jsou za více než čtyřicet let členství až příliš srostlé. Jednání o smlouvě o vystoupení může trvat i několik let. Do její ratifikace si Spojené království zachová práva a povinnosti člena EU. I poté bude zřejmě režim vztahů, ovládán respektováním unijního práva a vazbou na základní tržní svobody vnitřního trhu.   

Dějová osa zůstává stejná, jen britští občané na chvíli získali pocit, že rozhodují o svých osudech. Stejně jako divák v kinoautomatu, tak i volič v referendu je plně v rukou scénáristy, kterého si sám nevybral. A takoví scénáristé příběhu se už postarají, aby děj pokračoval tak, jak sami chtějí a potřebují. Nápad kinoautomatu se příliš neujal. Celosvětově ani u nás. Referendum, které ve svém důsledku vlastně nic nezmění, je už nebezpečnější, než filmová iluze. Frustrace voličů by totiž mohla vést k radikalizaci, jejíž důsledky je lepší nedomýšlet.

Související