Tzv. Godwinův zákon praví, že pravděpodobnost, že se v online diskusi objeví porovnání s Hitlerem či s nacisty, se s růstem délky diskuse blíží jedné. A kdo takové nepřiměřené a bezdůvodné přirovnání použije, dotyčnou debatu prohrává. Panu poslanci a signatáři Prohlášení o podpoře Rekonstrukce státu, Janu Bartoškovi (KDU-ČSL), to netrvalo dlouho, když v článku na zpravodajském serveru Echo24 připodobnil Rekonstrukci státu k hnědým košilím, které pomohly nástupu Hitlera k moci. Rekonstrukce státu se prý pokouší o „změnu volebního systému a jeho nahrazení něčím, co lze charakterizovat jako diktatura oligarchismu.“

 

A za co přesně si Rekonstrukce státu tato tvrdá slova vysloužila? Vytvořili jsme paramilitární jednotky k zastrašování, pronásledování či dokonce k vraždění demokraticky smýšlejících občanů včetně nejrůznějších menšin? Pomáháme v nastolování diktatury? Jak možná vnímavý čtenář tuší, není tomu tak.

 

Spustili jsme jen rozsáhlou veřejnou kampaň, která upozorňuje na snahu znefunkčnit výjimkami jediný zákon na podporu transparentnosti přijatý touto vládou, zákon o registru smluv. Součástí kampaně je web www.zatmivaci.cz, který zobrazuje autory těchto výjimek. Nejsme automaticky proti všem výjimkám (ostatně zákon jich už dnes mnoho obsahuje). Jsme však přesvědčeni, že v současné, ničím neodůvodněné panice, podávají někteří poslanci nedotažené a zbytečně široké návrhy, které by znovu utajily velkou část toho, co zákon odhaluje. A právě na čtyři nejkřiklavější výjimky potom upozorňují i plakáty a zhruba tři desítky billboardů v místě regionálních kanceláří poslanců, kteří tyto výjimky navrhli - Milana Urbana (ČSSD), Jana Mládka (ČSSD), Václava Snopka (KSČM) a ano, Jana Bartoška (KDU-ČSL). To je vše.

 

Represivní složky, které braly lidem životy, posílaly je do vězení nebo na smrt, jsou něco o dost jiného než veřejná diskuze v rámci demokratických pravidel, kterou by pan poslanec Bartošek zřejmě rád vedl sám jako monolog. Jakékoli nesouhlasné hlasy zvenčí mu zjevně nevoní. Takto se však veřejná politika v demokratické společnosti nedělá, resp. právě takhle ji dělali nacisté či komunisté (pro pořádek, i k lidovým milicím jsme byli panem poslancem přirovnáni). Slova pana poslance z diskuse v rozhlasovém pořadu Odpolední Plus, kde uvedl: „Rekonstrukce státu nemá žádný mandát voličů. Vstupuje do legislativního procesu nátlakovým způsobem. Je to organizace bez mandátu.”, jsou pak jen připomínkou ducha Václava Klause a jeho „nikým nevolené“ občanské společnosti, která nemá politikům do ničeho mluvit a jejíž aktivita se má omezit na pouhé vhození hlasovacího lístku do volební urny.

 

Pan poslanec také uvedl, že jeho pozměňovací návrhy by mohly vyvolat obavy z rozkrytí zdrojů financování některých neziskových organizací či aktivistických hnutí včetně Rekonstrukce státu. Budeme muset pana poslance zklamat, ale Rekonstrukce státu nemá nejmenší důvod se něčeho takového obávat vzhledem k tomu, že na svých stránkách jasně uvádíme způsob financování včetně transparentního účtu. Čeho se však obáváme a, podobně jako na své facebookové stránce pan poslanec, se ptáme, komu jsou ku prospěchu jeho pozměňovací návrhy? Rozhodně ne ku prospěchu důvěryhodnosti jeho strany, která má ve svém Volebním programu jasný závazek prosazování povinného on-line zveřejňování veškerých smluv uzavřených všemi složkami státu včetně státních podniků.

 

Poslanec Bartošek se ve své argumentaci zaštiťuje tím, že jím podané návrhy pouze reflektují obavy obsažené ve studii Ministerstva vnitra a ve stanovisku ÚOHS z toho, že státní firmy pohybující se v komerčním prostředí budou registrem smluv znevýhodněny. Předně, analýzu, kterou u společnosti Deloitte Advisory s.r.o. zadalo Ministerstvo vnitra, už dnes bere vážně jen málokdo. Jde z mnoha hledisek o nekvalitní dokument. Namísto klíčové otázky odpovídá na jinou, nesprávně položenou, obsahuje řadu nepravdivých informací a formálních chyb. K pochybnému materiálu jsme se již vyjádřili v komentáři a vydali jsme k němu stanovisko.

 

Stanovisko ÚOHS je pak pohříchu stručným dokumentem, který se v podstatě jen v několika krátkých odstavcích (ne)vypořádává s komplexním tématem a navrací se k již dávno vyřešeným problémům. Základní argument stanoviska, že „podnikatelské subjekty dotčené zákonem o registru smluv budou postrádat výhodu obchodního tajemství oproti svým konkurentům“, jako by naprosto opomíjel dosavadní několikaletou diskusi i platnou právní úpravu. Zákon o registru smluv ukládá státem vlastněným podnikům povinnost uveřejnit pouze některé smlouvy, zatímco zákon o svobodném přístupu k informacím („InfZ“), umožňuje přístup veřejnosti, včetně konkurence, prakticky k veškerým smlouvám, jejichž smluvní stranou jsou státem vlastněné podniky coby povinný subjekt podle ust. § 2 odst. 1 InfZ. Přičemž obchodní tajemství, průmyslové vlastnictví i utajované informace chrání oba citované právní předpisy v zásadě ve stejném rozsahu. Proto je paradoxní, že námitka „protisoutěžnosti“ zákona o registru smluv nezaznívá tím spíše vůči InfZ. Pokud by konkurence skutečně měla zájem o nějaké smlouvy státem vlastněných podniků, dávno by o ně zažádala skrze InfZ. Vedle toho zákon o registru smluv umožňuje státem vlastněným podnikům neuveřejnit informace o smluvní protistraně ani o celkové ceně plnění ze smlouvy jak v metadatech smlouvy, tak v samotné smlouvě. Tím odpadá námitka, že snad konkurence státem vlastněných podniků získá informaci o tom, s kým tyto uzavírají smlouvy, nebo za jaké ceny. Tak je mimochodem chráněno obchodní tajemství těchto státem vlastněných podniků nad rámec InfZ.

 

 

 

To samé platí i na slova poslance Milana Urbana (ČSSD) v článku na Blesk.cz, který v souvislosti s informační kampaní píše o „podezření, že někdo chce touto snahou tyto podniky buď oslabit, likvidovat, nebo privatizovat.“ Jak je zřejmé, nic takového registr smluv neumožní a rozhodně ne naše kampaň, která je v porovnání s těmi volebními skutečně velmi skromná. Podezření však vzbuzuje rozsah výjimek navrhovaných poslancem Urbanem a způsob, jakým se do jejich přípravy zapojilo Ministerstvo průmyslu a obchodu pod vedením ministra Jana Mládka (ČSSD). Přitom nezbytnost transparentnosti smluv státních a městských firem potvrzují i zprávy BIS. Ty hovoří (mimo jiné) o úzkých vazbách mezi managementem a zástupci státu v dozorčích radách státních firem, kteří neplní svou kontrolní funkci. U státních firem tak mezitím dochází ke značným ztrátám z nákupů, na něž nikdo nedává pozor.

 

Ministr Mládek ve své reakci ve zmíněném článku mluví o tom, že kampaň představuje „ubohý projev Rekonstrukce státu, která se spojením s Andrejem Babišem a jeho obchodně-politickými zájmy zbavila věrohodnosti“. Škoda, že pan ministr používá místo věcných argumentů konstrukce hodné fantaskního světa Barona Prášila. Opravdu nevíme, proč bychom uváděli na „zatmívačském“ webu dva poslance za stranu ANO a proč bychom podporovali registr smluv, který může vnést transparentnost do nejrůznějších smluv včetně dceřiných společností Agrofertu, kdybychom byli napojeni na Andreje Babiše. Paradoxně, výjimky, které navrhuje poslanec Bartošek, budou mít například za následek neprůhlednost smluv uzavřených mezi státem vlastněnou společností ČEPRO a Agrofertem. Pan ministr by tedy měl upřít pozornost jiným směrem.

 

Všichni dotčení poslanci se snaží odvést pozornost tvrzením, že Rekonstrukce státu poskytuje služby jedné politické straně či skupině „angažovaných kapitalistů“. Trochu jako fotbalista, který zafauluje a potom skočí na zem a začne přehrávat, že ho někdo hrozně zranil. Určitě by ale neměla být zahrána do autu skutečnost, že jejich fauly (neodůvodněné plošné výjimky ze zákona o registru smluv) můžou zatemnit přibližně 300 mld. veřejných prostředků ročně. Cílem této kampaně proto není nikoho dehonestovat, ale poukázat s nadsázkou na absurdnost a nebezpečnost těchto faulů.

 

 

Související