Sdílená ekonomika je prý fenomén, který si zaslouží od vlády hluboké zamyšlení. Nutno připsat kabinetu Bohuslava Sobotky k dobru, že na rozdíl od mnoha západoevropských zemí ji nechce ani zakázat, ani přísně zregulovat. Zatím jde hlavně o hledání toho, jak správně nastavit hranice mezi tím, co je občasné přilepšení, a regulérním celoročním kšeftem. Doufejme, že na to vláda půjde o něco chytřeji, než když se kdysi jiný, podle vlastních slov pravicový kabinet snažit povinnou veřejnou prací vymýtit melouchaření. Protože ve skutečnosti rozeznat přivýdělek od podnikání lze jen za pomoci umělých limitů, kterými může být například počet dní podnikání (v případě pronájmu je to například turistická sezona), případně velikost obratu stanoveného na jeden konkrétní typ přivýdělku.

Podle některých názorů jsou sdílené služby typu Uber, Airbnb či půjčky P2P jen modifikací podnikání a žádné úlevy si nezaslouží. Podle jiných jde o nový typ ekonomiky založený na tom, že "klasická práce" přesunem do Asie ztratila svoji podstatu, tedy normální výdělek, a pronájem věcí či služeb za úplatu je jen pokrokem v rámci systému. Z daňového hlediska je to jednoduché − "o čem berňák ví, to zdaní". Nastavení nějakého mezistupně, který by přežil i kontrolu poté, co naštvaný soused "napráská" černý pronájem turistům, by nebylo od věci. Protože ve chvíli, kdy bude jasné, kolik si kdo může vydělat, aniž by šel po zásluze do vězení pro daňové dlužníky za jednodenní pronájem, bude daná i hranice pro daně. A to je pro stát i pro majitele sdílených služeb či movitých i nemovitých věcí jen dobře.

Zbývá vám ještě 40 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se