Překlad článku Willful Blindness and Radical Islam: My Testimony z 29.6.2016 a videa z 28.6.2016 ze senátního výboru USA s předsedajícím republikánským texaským senátorem Cruzem.

Předsedo Cruzi, členové výboru, jmenuji se Andrew C. McCarthy. Více než osmnáct let jsem byl federálním prokurátorem v jižním obvodu New Yorku, odešel jsem z ministerstva spravedlnosti v roce 2003 jako hlavní asistent advokáta USA majícího na starosti úřad jižního obvodu. Pracoval jsem na vyšetřování teroristických činů a jejich pokusů v různém zapojení včetně džihádistického bombového útoku na Světové Obchodní Centrum dne 26. února 1993 a pokračoval v tom až do konce mého funkčního období na ministerstvu spravedlnosti. Toto zahrnovalo několik týdnů pomáhání v dohledu na našem velitelském stanovišti poblíž Ground Zero na Dolním Manhattanu vlivem džihádistického zvěrstva dne 11. září 2001, ve kterém skoro 3 tisíce Američanů bylo zabito džihádisty al-Káidy v nejhorším vnitrostátním útoku od zahraničního nepřítele v celé americké historii.

Od roku 1993 do začátku roku 1996 jsem vedl vyšetřování a úspěšné stíhal džihádistickou buňku, která provedla bombový útok na World Trade Center a která ještě plánovala ambicióznější útok: simultánní útoky na různé památky ve městě New York. V říjnu 1995, po devítiměsíčním soudu, byli všichni obžalovaní odsouzeni za různé trestné činy, především včetně pobuřujícího spiknutí s cílem vést válku městským terorismem proti USA. V souvislosti s naší diskusí o radikálním islámu dnes odpoledne, je třeba poznamenat, že mě tento případ naučil, že existují dvě strany tohoto příběhu. Předně, muslimové se kterými jsem se setkal v tomto případě nebyli teroristé. Byli to muslimové s americkým vlastenectvím, kteří nám pomohli infiltrovat a narušit džihádistickou buňku vedenou Omar Abdel Rahman, spíše známým jako "Slepý Šejk."

V návaznosti na můj odchod z ministerstva spravedlnosti, jsem pracoval v nadstranické pracovní skupině bývalých vládních úředníků v souvislosti se snahou pomoci kongresu při posuzování novely zákona PATRIOT ACT USA v říjnu 2001. Sloužil jsem také několik měsíců jako poradce náměstka ministra obrany v době, kdy ministerstvo obrany pracovalo, jak s “Komisí pro události ze dne 11. září”, tak když se pokoušelo strukturovat vojenský justiční systém přizpůsobený k zadržování a soudním řízením cizích nepřátelských bojovníků. V důsledku toho jsem měl možnost účastnit se "v první linii", toho co se dělo, počáteční odpovědí naší vlády k prohlášení nepřítele z džihádistické války proti Spojeným státům (což je ve skutečnosti to, čím v roce 1993 byl bombový útok na Světové Obchodní Centrum): stejně jako našeho protiteroristického přechodu v přístupu před a po 11.září a válečného postavení s kritizovaným vynucovacím právem a misemi podporujících domácí zpravodajské služby.

I nadále jsem přesvědčen, že tato válečná strategie je jediným rozumným protiteroristickým paradigmatem v našem současném ohrožení našeho životního prostředí – především včetně jeho prvotní prevence v protiteroristickém smýšlení, opírající se o zpravodajskými službami řízené policejní činnosti - na rozdíl od doby před “11.zářím” s důrazem na stíhání, které pohlíželo na terorismus jako na trestní čin a záležitosti pro soud, který se řešil vyšetřováním až poté, co k útokům došlo.

V mé druhé kariéře jako spisovatele, jsem v roce 2008 napsal výčet svých výše popsaných zkušeností pod názvem Úmyslná slepota: Paměti džihádu. Je zřejmé, že titul je dvojsmyslem: Můj hlavní obžalovaný, Omar Abdel Rahman, byl slepý a úmyslný představitel šaría-aparteidové ideologie. Odpověď naší vlády na hrozbu, kterou představoval byla a stále je úmyslná slepota k této ideologii - systému víry, která představuje, spouští a urychluje hrozbu proti nám. Abychom pochopili tento nebezpečný jev, můžeme se zaměřit pouze na šejka Abdel Rahmana. Po bombovém útoku na Světové Obchodní Centrum, naše vláda prezentovala americkému lidu, stejně jako to dělá po všech džihádistických masových vraždách do dneška, že muslimy spáchaný teroristický útok s výslovnou závislostí k islámským svatým textům byl svévolným činem, nereprezentující žádné z hlavních islámských učení.

Nyní se nezaměřujme na to, že příčetní lidé (a naši džihádističtí obžalovaní zcela jistě byli příčetní) nepáchají masové vražedné útoky bezdůvodně. Zdravý rozum nám říká, že musí existovat dobrý důvod, který je motivuje mocným způsobem, překonávajícím základní lidské instinkty. Pojďme se místo toho zaměřit na Omara Abdela Rahmana. Nebyl jen slepým. Byl sužován několika dalšími zdravotními handicapy. Terorismus je tvrdá práce. Přesto zde byl muž, který vypadal naprosto neschopně dělat cokoliv, co by bylo užitečné pro teroristickou organizaci: nemohl sestavit bombu, unést letadlo nebo provést atentát. Přesto byl nezpochybnitelným vůdcem teroristické buňky a uctívaným džihádisty na celém světě. Jak je to možné?

Odpověď je jednoduchá a je to to, co nechceme slyšet. Slepý Šejk je doktorem islámského práva, vystudovaného na univerzitě al-Azhar v Káhiře, sídle sunnitského islámského učení po více než jedno tisíciletí. Jeho oblastí odborných znalostí je šaría - islámský právní řád a společenský rámec. Džihádisté, kteří mu naslouchali tak činili proto, že je mezinárodně uznávanou autoritou v politické ideologiií, která čerpá z islámského svatého písma inspirujícího provádět útoky proti Západu.

Stěžejní bod této ideologie nám říká, proč teroristé uposlechli Slepého Šejka. Říká nám, proč to teroristé spáchali. To je to, co musíme pochopit, pokud máme mít nějakou naději na to se ubránit a porazit naše nepřátele. Přesto, místo abychom se zaměřili na tuto ideologii, tak jsme zbytečně mnoho z posledních dvou desetiletí bláznivě hledali a pokoušeli se definovat "pravý islám", v marné naději, zdiskreditovat teroristy, jako nositele nepravého islámu. Neodstranitelným faktem je, že nemusí existovat "pravý islám." Islám má za sebou bohatou a rozmanitou historii a existují jeho různé výklady, přičemž všichni soupeří o plášť "pravého islámu" a vzájemně popírají jeden druhého. Nesčetné frakce muslimů o tom spolu diskutuvaly a často mezi sebou násilně bojovaly, po čtrnáct staletí. Neshodli se na odpovědi na otázku: "Co je pravý islám?"

Spojené státy na to odpověď nenaleznou také. Z humanitárního hlediska, musíme doufat, že stateční reformátoři převáží - zbožní muslimové jako zde můj dnešní spoludiskutér Dr. M. Zuhdi Jasser. Měli bychom dělat to, co můžeme, abychom jim pomohli, včetně minimalizování vlivu (místo toho, abychom je posilovali) šaría-aparteidových skupin jakým je Muslimské bratrstvo. Ale z pohledu americké národní bezpečnosti, není podstatné, zda se jedná o pravý islám. Podstatné je, že existuje šaría-aparteidová konstrukce islámu, ke kterému tíhnou stovky milionů muslimů po celá staletí. A jsou podporováni staletými učeními a svatými texty. Nepřesvědčíme je, že se mýlí. Nezajímá je, co si američtí politici a komentátoři myslí o “pravém islámu”. Posuzují se podle jejich vlastních civilizačních a kulturních principů - stejně jako my na Západě podle našich. Je absurdní se domnívat, tak jak se to děje nyní, dle dnešní protiteroristické strategie, která tvrdí, že jsou motivováni nebo i jen ovlivňováni jazykem, který používáme, když o nich mluvíme nebo našimi představami o islámu.

Šaría-aparteid, dle jejich výkladu islámu, není takovým náboženstvím, jakým náboženství chápeme my. Je to politický radikalismus s náboženským povrchovým nátěrem. Šaría-aparteid je jedovatě proti-západní, proti-ženský, proti-židovský a proti-homosexuální. Odmítá základní principy západního liberalismu, včetně pravomoci lidí, řídit svůj vlastní osud a vytvářet si své vlastní zákony v rozporu s právem šaría. Odmítá individuální svobodu a rovnost. Nesnese oddělování mezi duchovním životem a občanskou společnosti. Schvaluje násilný džihád pro zavádění a šíření práva šaría. A vídí USA, spolu s Izraelem a Evropou, jako hlavní nepřátele islámu, kteří musí být poraženi. To je něco, čemu nutně potřebujeme porozumět a zdůrazňovat to a ne zakrývat a vyhýbat se tomu.

Došlo k neochotě toho dosáhnout. Vládní protiteroristická politika byla záměrně slepá po čtvrt století k ideologii radikálního islámského terorismu. Nechuť byla racionalizována vlivem zcestné teorie, že protože náboženské víry a politické řeči jsou ústavně chráněny před stíháním, jsou podobně chráněny i před pouhým dotazování se a vyšetřováním - i když víme, že často předchází násilí. Citlivá národní bezpečnostní politika nemůže považovat objektivní prezentaci důkazů, jako by byla propagace nenávistných projevů. Na tom není nic ze své podstaty špatného, natož útokem na ústavu, pojímat radikální náboženské nebo politické přesvědčení tak, že by mělo vyvolat vyšetřování. Obzvláště v případě, kdy jsou tyto víry doprovázeny agresivním jazykem nebo společně s jinými radikalismy nebo v mešitách známými svojí podporu džihádismu.

Zde je důležitý princip, který musí být za správný: Nemůže se stát, že by důkazy, které vyšetřovatel může použít k prokázání viny z terorismu urážely a jakkoli byly vyčleňovány od vyšetřovatelovo podezření ohledně možných teroristických činů. Cílem boje proti terorismu má být prevence útoků džihádistů, nikoli naděje, že budeme mít teroristu nebo dva stále mezi sebou, kteří budou obžalováni teprve poté, co zavraždí několik Američanů.

V roce 1996 jsem získal nejvyšší ocenění ministerstva spravedlnosti za prokázání spojitosti mezi (a) džihádistickými příkazy v islámském svatém písmu, (b) jejich využívání ze strany šaría právníků, jakým je Slepý Šejk a (c) spáchání džihádistických zvěrstev mladých muslimů které podnítil. Dnes pokud bych řekl nahlas to, za co mě Clintonova administrativa ocenila před dvaceti lety, tak bych byl nepřijatelný a vylučován jako islamofobní fanatik. Pane předsedo, členové výboru, toto není způsob, jak chránit naši zemi.

 

Čtěte na podobné téma:

5 analytiků USA racionálně: o hrozbě a pravé tváři islámu